Naučily jste se líbit se samy sobě?

Reaguji na Mia_Sofia:

To je přesně to, o čem mluvím. Děkuji za kompliment, nicméně rok dozadu bych tě za něj nenáviděla, protože bych si myslela,že si ze mě jenom děláš srandu. Všechno je v hlavě... Nastoupila jsem do tramvaje a přišlo mi, že na mě určitě všichni koukají, jak jsem nemožná...
Mám jizvy na ruce, kdy jsem se chtěla podřezat a na podzim jsem bydlela pár měsíců v psychiatrické léčebně. Nenechte to dojít tak daleko....
Není to ze dne na den, je to normální cesta učení a sebepřijetí a není snadná, ale je to vlastně boj se sebou samým... nač chcete bojovat samotné se sebou?
Já už to nedělám, ale co se tak koukám, dělají to snad všichni a to je špatně....

Nechci tady nějak moralizovat nebo tak, odpovím jenom kdybyste se mě na něco konkrétního zeptaly...

Já se sama sobě líbím i když někdy bych nejradši nevylézala,nemyslím si,že jsem kdoví jaká krasavice,ale ošklivá určitě taky ne. To jak se ten den cítím a sama sobě líbím záleží hodně na náladě a ta je ovlivněna počasím,teplíčkem,když mě čeká ten den něco pěkného a na něco se těším nebo třeba když si vyjdu v pěkných nových hadříkách to se pak odrazí na tom jak se cítím,na sebevědomí a na tom jak se sobě líbím

Jasně! Akorát, platí i

, bohužel

Holky, všem bych vám mohla závidět. Jo, kdyby nebylo toho úrazu, co se mi stal ve dvou letech, tak bych byla asi kočka kočkovatá. Ale asi bych byla taky pěkně pyšná. Takže jsem se s tím naučila žít, naštěstí je na mně spousta dalších pěkných věcí, které se snažím zvýraznit, jsem docela chytrá, úspěšná. V dětství a pubertě jsem od ostatních dostala pěkně zabrat, ale snad jsem se z toho vyhrabala a naučila jsem se líbit se sama sobě. Takže ano, líbím se sama sobě a docela i ostatním

Já se sama sobě líbím jako celek. Jakmile už bych měla posuzovat jednotlivý části, tak je to taky - malý prsa, tlustý břicho, malej zadek a tak dále a tak dále.. Prej pomáhá napsat si na papírek seznam věcí, co se ti na sobě líbí a kdykoliv tě popadne nálada, kdy se sama sobě zrovna moc nelíbíš, tak si ten papírek přečíst.. : )

Někdy jsem tady na omlazení četla příspěvek od jedné dámy. Ptala se na radu jak to má udělat aby byla ještě a ještě krásnější. Byla tak nešťastná sama ze sebe, že už neví jak to má udělat. Přesto, že podstoupila několik plastik. Stále se cítí oproti ostatním dost nehezká. Psala jak je nešťastná. Zhruba si nechala na sobě upravit toto: několik plastik a opakované zvětšení prsou, plastika nosu, rty, permanentní líčení - obočí a očí, plastika podbradku, břicha, prodloužení vlasů, umělé nehty ....

Nepřijde vám to dost sebezničující? Ta stálá honba za krásou? Možná tohle není váš případ jen jsem chtěla prostřednictvím toho říct, že svou krásu nejste nikdy schopny nějak získat, ukrást. Já vím tohle je moc extrémní případ. Ale i-kdyby jste se sebevíc dokázali strhat tak jí nezískáte. Nezískáte jí nikdy - vy už jí totiž máte, ale ani o ní nevíte. Protože se pořád zabýváte jen myšlenkou na to, že jí nemáte. Místo toho aby jste si všímali toho co už máte. Ta je jedině v hlavě a ve vašem myšlení a v tom jak se samy na sebe díváte.
Ano přiznávám - taky se vylepšuji, ale stačí mi na to jen šampon, řasenka, a občas make-up (když pleť zlobí).

Myslím, ale že je to celkem normální a přirozené, že se občas cítíme nehezky ... ale z věkem přejdete na to, že jsou i jinakší hodnoty než byt jen pro všechny krásná.

Reaguji na Jeanette88:
Toto je také dáno dobou a společností. Vyžaduje se být krásná, protože být krásná znamená být úspěšná a být úspěšná znamená být šťastná. A neustále je to předhazováno.

a má pravdu

pokud nad svými nedostatky budeš neustále hloubat , tak se nebudeš nikdy cítit jinak než jak se cítíš teď. Co se děje v myšlenkách odráží se uvnitř i zvenčí.

poradím ti takové cvičení , každou volnou chvíli a co nejčastěji si stoupni ke zrcadlu a koukej se na sebe přitom si nahlas opakuj větu: mám se ráda takovou jaká jsem , jsem sama se sebou spokojená . Až překonáš první odpor začneš se sama vidět v úplně jiném světle.Vážně to funguje

jenže ona to není pravda, že ten kdo je krásný je víc úspěšný a šťastnější , to je jen předsudek , velice mylná myšlenka..

Já bych řekla jak kdy, myslím, že každý má období, kdy si připadá celkem hezký .. A naopak zase období, kdy by se nejradši zahrabal..
V poslední době u mě převažuje sice spíše to druhé, ale co..Vím totiž, že si za to můžu sama Nejvíc totiž řeším postavu...přitom cvičím už od ledna pravidelně, do toho se ale cpu jak nikdy, pořád se vážím, a pak se divím, že kila nejdou dolů, ale nahoru.. Pak mám z toho depky a jede to zase od začátku.. Vím, že bych to mohla změnit, ale asi na to nemám vůli...snad ji někdy najdu

Tak to já jsem spokojená a mám se ráda,ale třeba hrozně moc řeším okolí. Jdu od kadeřníka,nechala jsem si ostříhat ofču a myslím si jak mi to sluší,ale pak najednou mě začne hlodat jestli se to bude líbit i ostatním a začínám o sobě pochybovat

Mě to teda trvalo, když jsem byla mladší (15let) měla jsem křivé zuby, malé prsa a neměla jsem se ráda... když jsem se rozhodla pro rovnátka a začala brát HA tak jsem nebyla spokojená protože mi narostl i zadek (to jsem ještě netušila že to není zadek ale boky - to naroste každé), pak mě trápila celulitida... když jsem se zbavila jí tak jsem si našla něco jiného a stále dokola... teď už se na to nesnažím myslet... a říkám si, že pokud mě bude něco extrémně štvát tak doktoři pomůžou
Ale dneska jsem se svlékla do spodního prádla a tančila po bytě, u zrcadla, umyla si vlasy a namalovala se a páááni já čuměla co mě vyrostlo

Tak to asi fakt záleží na situaci. Jsou dny, kdy si dokážu říct, že mi to sluší a naopak jsou dny, kdy se na sebe nemůžu ani podívat...taky se mi dost často stává, že si připadám v určitou chvíli nepřitažlivá a ošklivá a někdo mi řekne, že mi to opravdu sluší a to si pak začínám myslet, že si ze mě dělá srandu..

Vždy jsem byla ta škaredá, takže ted se snažím a nenechám už okolí mě potápět, takže úmyslně chci působit silně a sebevědomě, ale není to tak.
No a někdy se na sebe nechci dívat a mám chut si ten tuk uříznout.

Asi to bude znít divně ale já sama sebe shledávám krásnou.dřív to tak nebylo,styděla jsem se za sebe a nemohla jsem s nikým komunikovat jak mi bylo trapně.Postupem času jsem se naučila říkat vlastní názory i být trochu hubatá a když narostlo sebevědomí s chováním,narostlo i co se týče vzhledu