V práci mi to přerůstá přes hlavu

já bych šla za šéfem a řekla bych mu, jak to je. Že nevíš, co je ještě tvá práce a co už ne, ať ti to vymezí, když nechce platit přesčasy.

Ahoj, máš nějaký popis pracovního místa? Bývá přílohou pracovní smlouvy... pokud ne, sedni si se šéfem (nebo personalistou) a řekni, že ho chceš nadefinovat (měla bys na to mít právo). Byla jsi přijímaná s určitým rozsahem svých činností, tak si to nech hodit na papír a tím budeš chráněná. Jinak Ti rozumím, člověka to po chvíli přestane bavit, být jak říkáš, holkou pro všechno

Holky, díky... Já už to šéfovi řikala dvakrát. I konkrétně, že chybí popis pracovní pozice.. On to odkýval, že tedy chápe, že je to složité, ale k ničemu se neměl (dokud na tom nebudu trvat a nehnu se z jeho kanceláře dokud to nesepíšeme, tak to asi nebude nikdy...) Říkala jsem mu, že opravdu nevím, co je ještě moje starost a že z jedné kanceláře po mně očekávají i práce uklízečky a on že to tedy rozhodně není moje starost. Paní z kanceláře na mě v zápětí ječela, že ona to v popisu práce tedy rozhodně nemá (asi je moc nóbl než aby vzala něco do ruky...) a že si půjde stěžovat.. Já že tedy výborně. Ale to se bojí, tak na mě pro jistotu tlačila ještě jednou. Já jsem takový dobrák, že kdyby mě slušně požádala, tak bych pomohla, ale ona vyloženě direktivně... a to už je tedy moc..

Děkuji, pochopení potěší. Tak tak, já nikdy nad žádnou prací neohrnovala nos... Ale proč bych pořád měla být popelkou...? Oddřu tam nejhorší práce a pak jsem jen ta obyčejná recepční...

Já být tebou, tak odejdu.

Máš jazyky, VŠ i praxi.

Já takhle zůstávala dlouho na jedné pozici, kde si mé práce absolutně nevážili, protože jsem prostě myslela, že sehnat práci je těžké. Je, ale teď už pracuju jinde, na lepším místě a za lepší peníze. Změna stojí za to. Podle mě máš na víc.

Protože jsi jim dovolila se k tobě takto chovat. Možná by sis mohla přečíst nějaké knihy o asertivním chování na pracovišti, mohlo by ti to pomoci, jak slušně, ale přitom jasně vymezit mantinely. Šéfovi bych řekla, ať mi vymezí mou pracovní činnost kvůli lepší atmosféře v práci. Když nevíme, co přesně je naše pracovní náplň, pak vznikají konflikty na pracovišti.
Přeji hodně štěstí.

Záleží na tom, jestli ti to za to stojí. Myslím tím finančně. Takhle jsem se trápila celé tři roky. Křeče v břiše každé ráno, bolest hlavy každý večer, celé víkendy jsem přemýšlela nad tím, že v pondělí zase do práce atd. Pak jsem dokonce dostala i přidáno! To však bylo ještě horší, protože se ode mě očekávalo ještě víc a to už prostě nešlo. Můj odchod byl pro mě vysvobozením. Konečně vím, že to jde i bez toho. Držím palce.

Děkuji, to je moc milý. Teď jsem si po dlouhé době řekla o dva dny volna, tak si trochu odpočinu a porozhlédnu se po něčem jiném.

Jojo, to už mi také došlo.. Ale je to poprvé co tohle řeším.. Ve všech předchozích zaměstnáních (ještě při studiu), byl obsah mé práce jasný a ostatní se chovali ohleduplně.. Tuhle situaci řeším poprvé... Chybami se člověk holt učí...

Máš tip na nějakou dobrou knihu na tohle téma? Ráda bych si jí přečetla.

Finanční ohodnocení je velice slušné, pokud se bavíme o původním domluveném rozsahu pracovní doby, který bych strávila prací v klidu. Vzhledem k vypětí a přesčasům už to rozhodně tak růžové není. Zničené zdraví se ale podle mého žádnými penězi kompenzovat nedá...

Tato kniha by mohla být dobrá (nečetla jsem ji):
http://knihy.cpress.cz/asertivita-nejen-na-pracovi sti.html
Máš pravdu, chybami se člověk učí. Zkus to promyslet z více stran - z finanční stránky, ze zdravotní stránky, z pracovní stránky. Výše platu, zdraví - stres, žaludek, podrážděnost, obavy z nové práce, tvůj vlastní lidský kapitál - znalosti, praxe, tvůj soukromý život.
V práci člověk stráví většinu života, to je pravda, takže se zkus rozhodnout, jestli ještě zabojuješ ve své dosavadní práci, nynější těžkosti tě právě můžou naučit novým zkušenostem, ale jestli by se to nezlepšilo, radši bych tedy šla jinam, zdraví máš jen jedno a také říkáš, že se to destruktivně promítá i do tvého soukromí... myslím, že bys neměla problém najít si novou práci, ostatně kapitál na to máš.

Taky uvidíš, jak bude šéf reagovat, když mu řekneš, že odcházíš. Možná že si řekne, že najít někoho jiného na Tvé místo nebude problém a prostě se s Tebou rozloučí, ale třeba mu dojde, že kvůli své neschopnosti vymezit, co Tvou prací je a co už ne a také neochotou podržet Tě před ostatními, aby z Tebe nedělali služku, přijde o schopnou recepční... Každopádně, jak už tady někdo psal, s VŠ, jazyky a zkušenostmi si práci najdeš určitě, toho bych se nebála Hodně štěstí

není tedy příliš unáhlené přemýšlet hned o tom, že odejdeš? Baví Tě ta práce jinak? Je tu teď problém s tím, že na Tebe navalili spoustu práce, takže je jasné, že se budeš bránit a teď je na Tobě, jak to celé podáš šéfovi. Dvakrát mu to říct nestačilo, tak hold buď jako kolovrátek a jdi za ním potřetí. Osobně si myslím, pokud opravdu zastáváš tolik práce, že se Tě nebudou chtít ve firmě zbavit. Naopak. Šéf uvidí, že si také všechno nenecháš líbit a nakonec tím třeba ještě "stoupneš v ceně" a nejen že se dohodnete, ale třeba Ti to dodá novou motivaci do stávající práce. Držím Ti palec!

Určitě rozhod sítě na pracovním trhu a obhlídni své možnosti...výpověd hned dávat nemusíš, ale omrkni nabídky...tedy pokud o toto místo nějak extra nestojíš nebo tě tam nečeká nějaký postup...proč se zbytečně trápit?

Taky jsem přesně toto v minulé práci zažila a vím o čem mluvíš. Bohužel už jsi v kolotoči, kdy jsi všem ukázala, že jde takový nápor práce zvládat, i když to vlastně nezvládáš... Jak vidím, tak oporu ve svém nadřízeném nemáš. V tom případě nezbývá než upřednostnit a vyhodnotit tu práci nejdůležitější - co pro koho a ostatním říkat nemám čas a naučit se slovo NE! Neboj se toho, třetina lidí po druhém odmítnutí už za tebou nepřijde, protože to na tebe jen zkouší. Když si někteří budou stěžovat u tvého nadřízeného, což se domnívám, že všichni určitě ne, obhaj se tím, že si v tu chvíli dělala přednější a důležitější věci na práci a zkonkretizuj tu danou práci a co to obnášelo.
Jiná cesta zpět nejde, než odmítat. Přesčasy omez na minimum, ale ne úplně.
Takto jsem to tehdy udělala já, chvíli to trvalo, ale dokázala jsem se z toho kolotoče vymanit a úctu a respekt získat zpět! A ještě jsem dostávala každý měsíc prémie, sice symbolické, ale na důkaz toho, že si váží mé práce.
Jsi podřízená jednomu konkrétnímu, ne všem a ten by měl mít přehled kdo a čím tě úkoluje!