Vyprávím si sama pro sebe

přesně tak to mám i já

Právě to jsem měla na mysli, že to je vlastně váš unik od reality..nemate odvahu to udelat ve skutečnosti, tak si to jen prehravate.

Jina je že vykladate "jako" kámošce, že dneska šlo po parku bile kotatko s ružovou mašličkou.

První chapu..to druhe mi příjde podivinske.

Vyprávím si se psem což je taky vlastně sama pro sebe.

Já si vymýšlím před spaním "pohádky" takže si myslím, že je to naprosto normální

a mluvíš si takhle nahlas?

musím říct, že mě osobně třeba pro sebe si brumlající lidi trochu děsí když si tak pokojně jedeš tramvají a za Tebou si jen tak zničeho nic začne někdo něco mumlat podivínským hlasem pro sebe, není to nic moc, mně se z toho ježí chlupy hrůzou )

každopádně já si takhle povídám v duchu a taky ve většině případů vedu monolog k někomu, pak si v hlavě řeknu, jak by asi dotyčný reagoval, a mluvím si dál....teď jsem tuhle svoji "zvláštnost" využila (ale vzhledem k tomu, kolik z nás si pro sebe povídá, to je nakonec úplně normální všední věc ) a povídám si v angličtině....aspoň tak procvičuju slovíčka

to mě taky, povídám si jen v duchu

přesně

Taky tak A občas se mi teda stane, že zpětně nevím, jestli jsem to pak té osobě skutečně říkala nebo ne

přesně Dělala jsem to teda hlavně na gymplu, když nás pořád zkoušeli na konverzaci z různých témat, tak jsem chodila a vedla v hlavně dlouhatánský monology

To já taky Většinou si vymýšlím to, co bych chtěla, aby se stalo
Jinak si taky povídám sama pro sebe, ale jen doma

přeeeesně. a je to na palici! Pak třeba o něčem mluvím a ten dotyčný se diví, že o tom nic neví. Já bych se přitom vsadila, že jsem mu to říkala. Tohle já vidím jako asi jedinou nevýhodu těch samorozhovorů...

dělám to taky, sama si odpovídám a ještě mluvím za věci, plyšáky, sýry apod.

Reaguji na Paní Ká:
Bud v pohodě - já mluvím sama se sebou naprosto běžně - většinou večer před spaním , manžel už si zvykl - a nebo mluvím s osobou, na kterou zrovna myslím

tohle je u mne naprosto běžná praxe ,svoje auto miluju a mluvím s ním každý den - vlastně s NÍ-je to holka a jmenuje se Bobina
Jen nevím, jak to působí na ostatní - v létě na chalupě o solo dovolené jsem si jednou přichrupla, vylezla jsem asi v 10 hodin a povídám:" Ahoj Bobinko, ty jsi ale krásná umytá holčička, jak pak jsi se dneska vyspinkala?" A za brankou se ozvala sousedka: "Já ti nesu buchty, promiň, já nevěděla, že tu někoho máš"...

Jéžiš, já taky! Většinou pořád něco řeším, většinou v duchu,ale když už jsem unavená, prostě "přemýšlím nahlas". Hlavně v pátek, to v práci už si už od rána předříkávám všechno, na čem pracuju. Úplně se slyším, ja říkám nahlas: Takže,..a blablbla a jedu
Je to jako s učením, když to nejde do hlavy, přijde na řadu hlasité přeříkávání.
Běžně si takhle procvičuju angličtinu. Třeba jedu sama dlouho autem, vzpomenu si na nějakou situaci a začnu si to všechno nahlas říkat v angličtině. Nebo slyším nějakou reportáž, komentář v rádiu a okamžitě říkám nahlas svůj názor. Někdy se strašně naštvu a nadávám jako špaček . Kdyby mi dal někdo do auta štěnici, tak mě rovnou vezou k Chocholouškovi

Nahlas jo, ale venku na ulici se tam jakoby podívám, jestli není někdo moc kolem, aby mě neslyšel takže zas v dopravním prostředu bych to nedělala..uff, to snad normální jsem

Reaguji na eileen11:
Reaguji na amelie1111: To je taky dobré
Já jsem tak ráda, že nás je tolik