Smutek z mrtvých zvířat

Přístup vesnických lidí ke zvířatům jsem nikdy nepochopila, stejně jako jejich milý zlozvyk nechat svého psa volně pobíhat bez dozoru po vsi.

Reaguji na Žraloček:
mrtvého zvířecího člena rodiny už nemusíš dávat na veterinu a ta pak následně do kafilérky, nebo zakopávat na zahradě, což je dost nehygienické-mohou se znečistit podzemní vody.........v Brně existuje pohřební ústav pro zvířata, snad jediný v ČR...ceny nejsou přemrštěné a za zpopelnění miláčka to určitě stojí, dokonce si pro něj případně kamkoliv přijedou.....minulý rok tam naši takto nechali zpopelnit našeho pejska(náhodou jsem si vzpoměla, že okolo jezdíme do práce, až pak zjistila, že je to zařízení jediné svého druhu) a pak jsme ho mohli ,,pohřbít,, na chatě pod stromečky, kam rád chodil čur.a.t....

Na vesnici je zabíjení zvířat normální a já jsem tu pro smích,že je mi jich líto a že je nejím.Vyrůstala jsem v tom,měly jsme prasata,kačeny,slepice atd atd a všechny se před mýma očima zabíjeli,jenom aby se vesničtí burani mohli nacpat,aby si mohly udělat zabíječku.Neříkám že všichni vesničané jsou takoví,to ne,ale je jich dost,hlavně staří lidi.
Jo a psy a kočky tady mají často taky jen tak na ozdobu..
Topení koťat a štěňat-to je tady snad na denním pořádku

Bohužel i mladí, alespoň já se z dětství pamatuji na oblíbenou letní zábavu některých stejně starých dětí - již zmíněné solení slimáků. Často to alespoň tady rodiče svěřili dětem, aby je sesbírali do kýble a posypali je najednou... Dítěti to nedojde, kouká, jak se pěkně rozpouští, a že je slimák živý tvor mu nedocvakne, pokud ho na to někdo neupozorní (což většinou nikdo neudělá, naopak dostane pochvalu)... Dodnes jsem vděčná, že po mě se zrovna toto nechtělo... I když tedy zase nemluě o veškerém mnou pojmenovaném dobytku a posléze např. Lízince na talíři

Vzpomněla jsem si na jednoho nemocného psa tady v okolí, kdy se v rodině rozhořela hádka, zda s ním jet na veterinu nebo ne. Dospělému synovi ho bylo líto, ale otec to nedovolil se slovy "buď se z toho nějak vylíže, nebo mám brokovnici... víc pro něj udělat nemůžu". Naštěstí to přežil... Každopádně je to už slušně mimo téma, tak se omlouvám za poněkud rozepsanější OT reakci.

Reaguji na Žraloček: naše kočky jsou kastrované všechny, považujeme to za samozřejmost, nedokážu pochopit, jak někdo může kotata topit ap vždyt ta kastrace je mnohem jednodušší., sice to něco stojí, ale kdo má ke zvířátkům vztah, stojí ho peníze i bez ní -kvalitní potrava, vet. péče ap. My jsme měli kotátka jen jednou, a když jsem je pak rozdávala (i když do dobrých rukou), myslela jsem, že se ubulím...Byli 4, a to poslední jsme nedokázali darovat, zůstalo u nás, byla to holka a byla z ní superkočka - dožila se nádherných 14 let
Jednou jsme dávali kastrovat 3 kočky najednou, vypadalo to tu jako na Aru, já si vzala dovču a dělalla sestřičku...

tohle je taky moje "noční můra"...kdysi jsem na chalupě měla velkou lásku, málem to skončilo svatbou, ale na konec z toho sešlo - naštěstí asi, a já se časem vdala tady v Praze. Na chalupu jezdím dál, na kluka jsem dávno zapomněla, ale občas přemýšlím, jak by to bylo, kdybych byla s ním, jestli bych podřezávala slepice, zabíjela králíky a při zabíječce hostila půl vesnice jako paní domu...Tehdy, v naivitě svých sotva 19 let jsem to vůbec takhle nedomyslela..ale asi bych taky byla pro smích všem..no, ještě, že se tak nestalo

No, že bych kvůli tomu nespala, tak to ne-e....Ale když omylem přejedu nějaké menší zvíře nebo v horším případě srazím srnku či něco podobného, dobře na duši mi zrovna není Především u žen a citlivějších jedinců je lítost normální, ale jsou lidé, kteří si to tolik neberou (nejspíš je to nejlepší). Já mám hrozně ráda zvířata, takže je mi líto každého a i když si dokážu logicky zdůvodnit, že je to život a stává se to, stejně je mi to líto, no. Občas lituju i to zvíře na talíři, ale to je prostě život, potravní řetězec....

Jsem ráda, že jsem nikdy nesrazila psa nebo kočku, jednání s majitelem (já bych neujela, zkusila bych zvíře dovést na veterinu a majteli bych se omluvila) by bylo určitě hrozné. Ale stát se to může, zvířata jsou nevyzpytatelná a je to hned

jo a ještě podotknu k tomu testování kosmetiky atp. - holky já jsem farmaceutická laborantka a na tu školu jsem kdysi šla právě proto, že jsem chtěla dělat ve výzkumu...zdůraznuju, že mi nešlo o kosmetiku ap.ale o LÉKY. Pak asi ve třetáku jsem se v jednom výzkumáku byla podívat - to, co jsem tam viděla, nebudu radši popisovat, ale dělám v lékárně..

Někdo ty zvířata zabíjet musí, když je ostatní chtějí jíst Na vesnici se mají zvířata skvěle, to mi věř, vyrůstala jsem tam a lidé k nim mají osobní vztah i přístup. Zatímco ve velkochovech a "továrnách" na maso, vejce a mléko mají peklo na zemi....To je opravdové týrání zvířat. Naštěstí se trend obrací a lidé už chtějí kupovat spíše produkty (maso, mléko, vejce atd) ze "štastnějších" a zdravejších zvířat, které se proběhnou po louce, majitel je každý večer pohladí, mají kvalitní, poctivou stravu i život (farmářské trhy, najdi svého farmáře, bio výrobky, ekolog. zemědělství - to vše a další je na vzestupu). A je to jedině dobře, můj děda, každé prase, které vykrmil - měl hrozně rád a hýčkal si ho. Když se pak mělo zabíjet, málem se vždy rozbrečel, ale je to stará škola, život je život a takto to v něm chodí, takže nakonec si ho dal jako pečínku. Což je určitě lepší než alibisticky brečet nad každým broučkem a zároven podporovat velkochovy apod. nákupováním masa atd. z týraných zvířat (hlavně, že to nevidíme, že).

Topení kotat je starý a špatný zvyk, který se někde na vesnici udržuje, to je pravda. Na druhou stranu denně se týrá mnohem více koček v pokusech na zvířatech, třeba pro kosmetické firmy o kterých tady vesele diskutujeme a podporujeme tyto koncerny (a tím i pokusy na zvířatech) nakupováním těchto kosmetických výrobků. A nikdo se nad tím moc nepohoršuje....

Ono je někdy těžší rozlišit, co je pro zvířata a přírodu to opravdové zlo a co je prostě život a přirozený chod přírody.

Nerozmazlují zvířata jako ve městě, nespí s nimi v posteli a nejí z jednoho talíře, pes zůstane psem na dvoře a nemá své vlastní botičky a hadříky, občas dostane výprask, když zdrhne - žijí podle něčeho, co fungovalo a funguje

Sice žiju ve městě, ale bez vesnic a lidí, kteří budou věrní těmto tradicím a tomuto způsobu života se mnoho připravíme. Všichni máme rádi domácí vajíčka, ale nikdo se o ty slepice už nechce starat, že. Tak postavíme malé klece, kam je naskládáme (velkochovy) a můžeme všichni žít ve městech a své psi oblékat do oblečků, nazouvat jim botičky a lakovat drápky (každého věc, jen se snažím ukázat rozdílný přístup ke zvířatům).
Lidé na vesnici hospodářská zvířata musí časem zabít a přesto k nim mají osobnější a hezčí vztah než člověk ve městě, který si koupí anonymní "flákotu". Ve skutečnosti, tento človek, podporuje týrání zvířat, když nakupuje maso z velkochovů a nekvalitních chovů zvířat.

Nemusíte tento způsob života chápat, ale bylo dobré si uvědomit, že bez nich by jsme byli (jako země) o mnoho chudší. Když jedu za rodiči na vesnici, mám radost z každého mladého člověka a páru, který se tam usadí a rozhodne se chovat zvířata, pěstovat zeleninu, květiny a stromy. Když se tím chtějí i živit, tím lépe. Já bych to asi nechtěla, je to těžký život, i když svým způsobem hrozně krásný a čistý, ale obdivuju každého, kdo se rozhodne žít v přírodě a v souladu s ní.

S tím ted nesouhlasím. Na vesnici se mají "dobře" pouze hospodářská zvířata, ze kterých je nějáký užitek. Chování ke psům a kočkám je příšerné!

s tím musím, bohužel, souhlasit. Kočky se nekrmí - vždyt si chytne myš, od toho je přece, a pes dostane zbytky, je přece na hlídání ....

Ale není Je jen jiné než ve městech, chovají se k nim stejně jako k ostatním zvířatům. Nevím nic o tom, že by je nekrmili - krmí, ale mnohem méně než ve městech (obtloustlé kočky a psi na vesnici nepotkáte, ve městech je to bežné) a ano, spoléhají se i na to, že kočky chytají myši a další havět (psi zase hlídají) - bylo to tak vždycky a nevím nic o tom, že by kočky na vesnici umíraly hlady Za celý svůj život na vesnici jsem neviděla tam zvíře umřít hlady nebo kvlůli špatné péči To, že je nerozmlazlují a žijí třeba na půdě je prostě běžné, dělalo se to tak dřív a dělá se to tak i dnes. Lidé z měst to často nechápou, ale celé generace před námi to tak dělali a kočky přežívají vesele dál a neštastně nevypadají, naopak. Večer si přjdou pro pohlazení a "přídavek" - mléko, maso, případně jiné jídlo a také ho dostanou. Ale je to jen jiný způsob pohledu na věc. Kočku a psa si nepořídí jako mazlíčka, ale jako užitečné zvíře. Podle toho se k nim chovají a nerozmazlují, nedělají z něj "člena rodiny" a nebo dítě, ale myslím, že každý psycholog by pověděl, že mají ke zvířatům mnohem zdravější a přirozenější vztah než moderní člověk z města

Samozřejmě se na vesnci najdou lidé, kteří se o zvíře mohou starat špatně, takový člověk se najde i ve městě a všude na světě.

Jak jsem psala výše, opravdové problémy a týrání zvířat, nikdo moc neřeší a nevidí. Na vesnici si lidé moc dobře uvědomují, že pečeně na jejch talíři byl předtím pašík Pepa, kterému dopřáli relativně hezký život. Ve městě je lidem často úplně jedno, že jejich pečínka pochází ze zvířete, které žádný život ani nemělo.

Je a to mi nevymluvíš - vlastní zkušenost! Žádné očkování, kastrace - veterinář.
Pokud se zvíře zraní či onemocní, tak nezájem - buď se z toho dostane nebo pojde. Případně se vše řeší zastřelením. Dále topení koťat a štěňat. Psi uvázaní u boudy na krátkých řetězech.
Na vesnici se historky o trápení zvířat nikoho nepohorší, spíše naopak - přítel byl svědkem vyprávění, když tam soused dával k dobru historku jak po zabíjačce vlezly kočky v kuchyni na stůl, tak na ně vzal brokovnici a postřílel je, že dostaly za vyučenou....
Museli jsme řešit otevřenou zlomeninu u kočky (po srážce autem), kdy majitel tvrdil, "Však ona se z toho něják dostane" ....

Věř tomu že nemají,ještě jsem nepotkala chovatele,který by měl osobní vztah ke svým zvířatům.To je jen hodit slepicím zrní,prasatům zbytky,psovi taky..

Opravdu víš jak to tady chodí?To zní jako pohádka,ale realita je jiná.