Strach ze stárnutí

Když jsem otevírala toto téma, čekala jsem, že tu bude psát nějaká 50- ti letá paní, co má hluboké vrásky či povislou pleť a má strach, co bude dál. Ale že toto napíše 20- ti letá slečna, co má život před sebou, bych opravdu nečekala. Jak psala Romi, hlavu vzhůru a užívej si života Je hloupost se kvůli tomuhle trápit. Život je už takhle dost krátký a hlavně jsme tu jenom jednou!

chrastítko
Tak to jsme na tom stejně. Víš, ono je to taky tím, že mi už máme spoustu věcí vyřešených (manželství, děti, ...) a holky možná prožívají určitou nejistotu a strach...

No, mně teď bylo 21 a napadalo mě úplně to stejný... teď už mi táhne na třicítku. Když se mě někdo zeptá, kolik mi je, tak mám chuť říct, že 19 (naštěstí aspoň vypadám mladší, když už se tak necítím). A hlavně mám pocit, že jsem za těch dvacet let nic pořádně nezažila, nechtěla bych svůj život promrhat.

Melisska20
Vzhledem k tomu, že jsme spolu 11 let a máme dvě děti, tak to neberu jako slova útěchy. Stárneme všichni- i ti chlapi. Ono zvládnout v 35ti letech praštěnou 18, to není na dlouho. Takže i kdyby koukal po mladších, nebo flirtoval s kuřetem- jak já říkám- tak to fakt neřeším, protože vím, že mu není schopna dát, to co jsem mu dala já za těch 11 let. Musí ten vztah fungovat. Já osobně za sebe- jsem v poho. Člověk se ve 30 ani nemůže srovnávat s náctiletou- ale ona každá náctiletá bude cetiletá a bude z ní mamina atd. Je to život ne?

Tak teda nevím, ale já jsem asi jediná, která chce, aby mi už bylo aspoň 25? Za 3 měsíce mi bude 21, ale já bych klidně chtěla být i starší. Bože, tak tohle jsem nikdy neřešila, myslím, že na to mám fakt ještě tak 15 let čas.

Romi1
Jo asi je to tak. Já ale ve 2Oti měla jiné starosti, než řešit stárnutí- zrovna jsem rodila.Hezký den

snupalek
i víc než 15 let.

No já měla taky takový období před dvacítkou a přišlo mi to ujetý Za pár měsíců mi bude 21 a život se mi obrátil ze dne na den. Užívám si bydlení s přítelem, studuju VŠ, on ju dodělává a pracuje. Musela jsem si uvědomit, že skončila jedna etapa a začíná další. Vzdala jsem se puberťáckých blbostí a začala jsem žít. Začal mi život téměř nezávislej na rodičích, život, za kterej rozhoduju JÁ. Už jsem se s tím smířila. Spíš už se nemůžu dočkat, až dostuduju školu. Těším se na dětičky, na novej byteček, na jeho zařizování, na snad dobrou práci. Atd.atd. Prostě taky si myslím, že je ten život teprve před náma. A řeknu vám, že mojí mamce je 47 a začala si život pořádně užívat teprve nedávno. Sportuje, jezdí na dovolený, řádí všude možně, všude je jí plno a ona se cítí mladě a svěže. Je úžasná a každý ji obdivuje. A jednou mi řekla, že se stáří nebojí. Že prostě bere všechno tak, jak to je. Nekouká do budoucnosti, ale užívá si přítomnost. A tak to má být. A já tak zvládám celej život. Když vím, co mě všecko čeká, tak bych se z toho nejraděj zhroutila (např. zkoušky ve škole a další povinnosti). Ale když se vše dělá postupně, tak je to pohoda. Taky mám v hlavě určité sny, kam se chci podívat, co chci zažít. Když to stihnu do konce života, pak to bude ok. Tož tak. Stáří se neboj, užívej si mládí

Melisska20

já myslím, že i v 50 se člověk může cítit mlád jde o to jak vnímá sám sebe a jak se cítí uvnitř a ve 20- ti, bych se upínala k jiným věcem než k přemýšlení o stáří máš ještě celý život před sebou tak hlavu vzhůru

Tak to já nedávno oslavila 21 a naopak mám pocit, že bych chtěla být starší, dostudovat školu, založit firmu, mít domeček s labradorem na zahradě a vařit ve své vlastní kuchyni.... Možná takové představa bude někomu připadat staromódní, ale já bych vůbec neváhala být o 5 let starší... Na druhou stranu nechci nic uspěchat, takže mi nezbývá než čekat...

annette
Mám to ÚÚÚÚPLNĚ stejně

[quote=annette]mít domeček s labradorem na zahradě a vařit ve své vlastní kuchyni....
Vůbec mi to nepřijde staromodní. Mám to přesně takhle.

já si myslím, že je to hodně individuální a roli hraje strašně moc faktorů.. někdo si ve třiceti užívá víc, než si užíval ve 20 a naopak, někdo tíhne k rodině už po dvacítce a někdo se té představě brání co to jde... každopádně je důležitý snažit se žít tak, jak ti to vyhovuje a rozhodně si ve dvaceti nedělat vrásky se stárnutím A chlapi bych v tomto směru neřešila, víme jak to s nima chodí

Rumvil
snupalek
přesně ták... někdy si říkám, že jsem divná, když se místo na kafe s kámoškou víc těším na vaření večeře pro přítele

docela ten strach chápu, akorát asi kvůli jiným okolnostem. mně už je tedy 25, a do budoucna se netěším. ale je to proto, že mi přijde můj život dost zbytečný, a do budoucna nevidím žádné zlepšení. bohužel mi zdraví nedovoluje dělat nic z toho, co bych si přála, takže dělám věci, které mě nebaví,a namlouvám si, že to přijde. lidé, na kterých mi hodně záleželo, už všichni pomřeli, rodiče jsou na tom zdravotně bledě, i sourozenci. chodím často na pohřby, a budu čím dál častěji. nebojím se svého stárnutí, ale spíš okolí. každý rok nám někdo bolestně umírá na hroznou chorobu, nebo na příliš dlouhý věk, a je to jaksi skličující.
myslím,že to je o naději, a o tom, jak člověk právě žije. pokud všecko klape, lidé kolem jsou zdraví, máte přítele, máte práci, děti...vaříte ve vlastní kuchyni, jak psala annette tak se člověk cítí šťastný v jakémkoli věku. babičky se těší z vnoučků, maminky jsou hrdé na své děti...když místo toho přebalujete staré dědy, a dvakrát týdně voláte někomu rychlou, tak si najednou tu smrt uvědomujete až moc blízko.