Svěřit se, když není komu

No, já vím, že dělat kolem fejsbuku humbuk je kravina a prkotina. Ale nebudu lhát, přiznám se, že být v tvé situaci, asi by mne to zamrzelo.
A to nejsem člověk na nějaké mucínkování, ale hezkou fotku s přítelem si vystavím stejně ráda jako hezkou fotku s kamarády, rodinou nebo zvířectvem....

Reaguji na Dasule:
Přesně tak... souhlasím.

Další problém je, že on se se mnou (asi) nikdy nerozejde... 1. prý není důvod a za 2. prý když už, nechá to udělat mě... bojím se, až to jednou třeba možná přijde, že se bude chovat třeba tak, jak se chová dneska.. - fotky, blbý kecy...

A někdy mám pocit, že mu snad dělá dobře do mě rýpat nebo když se mi něco nelíbí...

Zcela souhlasím se Storm...taky jsem dřív (kdo ne ) uvažovala jak to teda myslel a zda to není blbý a probírala to s kámoškama. Dneska jen řeknu "hele, jak si myslel to, když si řekl XY?" A je to a jak to řeší nervy a čas )

Jinak fotky na FB mi nepřipadají tedy jako problém, pro tebe to může být důležité, pro něj ne. Že máte odlišné zájmy - tak hlavní je, že máte i společný. Nemusíte snad vše dělat spolu.
No a zda tě vyslechne nebo ne, to musíš vědět ty sama - ale jako jestli tě neposlouchá v souvislosti s těma fotkama, tak já ho tedy chápu. Mně přijde jako největší problém, že ti asi neumí vyjádřit lásku - říká ti někdy hezký věci, dá ti jen tak dárek? Má starost, když jsi nemocná a stará se o tebe? Já bych mu jinak jasně a stručně řekla, co potřebuju - tj potřebuju občas vědět, že ti na mně záleží. A začala bych taky sama příkladem

Já jsem teď taky vůbec nevěděla, komu se svěřit ohledně vztahu, nakonec jsem všechno vyklopila snoubence přítelova nejlepšího kamaráda. Znám ji teprv rok a půl, ale je to milá holka, už je mamina, takže i otrkaná životem, občas se navštívíme...můžu říct, že mi hodně pomohlo svěřit se jí...mým kámoškám bych to neřekla, moc by všechno rozpitvávaly, řešily, vyptávaly se, nadávaly by a nakonec by z toho bylo téma měsíce...ona mě jen vyslechla, řekla svůj názor a ať někdy na víkend přijedu, že něco podniknem, což bylo super a nabudilo mě to Takže já se radši svěřuju aspoň trochu "cizím" lidem, jestli víš, jak to myslím

Upřímně doufám, že se jedná jen o tvůj pocit, protože tohle by ve vztahu být nemělo...

Ahoj.. je mi 23 let a mám vztah, který trvá 7. let a můžu říct, že jsem si v něm prožila všechno možné.. museli jsme se otrkat, protože je to pro oba první vážný vztah Se vztahem jsem začala brát sama sebe i všechno ostatní strašně vážně a tím vztah trpěl, ale dokázala jsem to a změnila jsem se zpět na tu holku, kterou jsem byla před tím, než jsem nějaký vztah měla a vztahu to prospělo stejně jako mě samotné.. I když Tě neznám a nevím o Tobě skoro nic, tak ti hodně rozumím, ale myslím, že to můžeš ovlivnit, nezapomeň, že každý se k tobě bude chovat vždy jen tak, jak mu to dovolíš, a to včetně tvého partnera.. pokud chceš, písni mi SZ.. Jinak doporučuji číst knihy o vztazích, viz Proč muži milují potvory, Proč si muži berou potvory atd., pomohly mi mnohé pochopit..

Reaguji na marbee:
No vidíš to, zní to skvěle, akorát mám zkušenost, že ženské vše vyslepičí svému partnerovi a ten udělá co - vyslepičí to svému kamarádovi a tvůj partner tím pádem může mít skvělý přehled o tom, co tě trápí. Což tedy taky nemusí být na škodu Ale nechci samozřejmě zobecňovat, já jen že má zkušenost je takováto.

K těm vztahům - těžko radit, co je ještě v normě a pod., každý máme nastavené hodnoty jinak - každopádně jak psala Lisa, důležité je, jak se partner chová v těch krizovějších situacích - zda stojí při vás když máte nějaký problém, zda je pro vás oporou, zda se na něj můžete v zásadních věcech spolehnout. Protože partner, na kterého se nemohu spolehnout a kterému nemohu důvěřovat, je úplně k ničemu.

Reaguji na Storm:
Jasně no, znám to taky, ale o téhle slečně vím, že když ji poprosím, aby si to nechala pro sebe, tak že to fakt neřekne.. což je super a taky to samozřejmě hraje roli, nebudu se přece svěřovat nějaké slepici...což jsou bohužel skoro všechny moje "kamarádky", které nemají na práci nic jiného, než se vybavovat o problémech druhých, popřípadě nějaký ten drb předat dál..

Tomuhle nerozumím. Když cítím, že to není to pravé ořechové, tak je daleko čestnější, a to ne jen kvůli tobě samotné, ale i kvůli němu, rozejít se.

A tohle Ti vážně příjde jako prkotina?
Pro mne je toto zásadní! Zvlášť na začátku vztahu prostě musíš cítit, že jsi pro něj nejdůležitější v životě!
Co budeš dělat za sedmnáct let? Právě takovou dobu jsem se svým mužem a stále cítím, jak mne miluje, jak o mne pečuje a jak ho zajímám.

Reaguji na DaintyEll:
pišeš :Jenže já mám pocit, že už vím, co bych se tady dočetla

ak budeš pristupovať k sebe samej takymto sposobom nepomôžeš si...
na nete su rôzne psychologicke poradne anonymne alebo zajdi za psychologom...
ide o riešenie partnerskeho vztahu skus nasjt psychologa orientujuceho sa na rodinu, vzťahy .. neuzatvaraj sa v sebe sama - je to časovana bomba ..

Reaguji na DaintyEll:

Teda, po tom, co jsem si tu přečetla, tak mám pocit, že mu už na tobě vůbec nezáleží... Pokud smazal fotky z FB, tak je to hodně divný. A pokud ti řekl, že on se s tebou nerozejde, leda bys to udělala ty, tak je to jasný. Chlapi jsou zbabělci, radši budou několik měsíců žít ve vztahu, kterej už je z jejich strany u konce, než aby přišli a narovinu ti řekli, že končí. Pro něj je to celkem pohodlný, že je furt s tebou - sex má plus další servis, který ty mu dopřáváš, tak co by se namáhal? On si trhat límec nebude, prostě si počká, až tebe samotnou to přestane s ním bavit. Promiň, že jsem tě nepotěšila, ale pro mě je to celkem jasné z toho, jak se k tobě chová...

Reaguji na DaintyEll:
ahoj cítím se naprosto stejně jako ty..
já jsem teda měla nej kamarádky, které opravdu věděly vše, ale prostě jsem se pak zklamala v nich. A taky jsem se přestěhovala daleko za přítelem a tady jsem si teda tu opravdovou kamarádku nenašla. Jen známé z práce,ale postupem času člověk zjistí, že by jim neměl tolik důvěřovat. Když s nima jdu posedět, oni si stěžují, radí se semnou, zdá se mi, že řešíme pořád jen je.. že se nezajímají o to, jestli třeba taky já nemám problémy a vím, že kdybych řekla, že je mám, tak by jim to naopak udělalo radost, nebo by to vesele říkaly dál.
s tím přítelem nevím co poradit je toho málo co o něm vím z toho co píšeš..a není prostě jen taková povaha? můj přítel je takovej "tvrdej" nějak se nesvěřuje a vím, že kdyby jsme se rozešli,tak se z toho nezhroutí, prostě život jde dál. To mě někdy hrozně štve! že já bych se z toho sesypala, bulela bych do polštáře a on by šel prostě jen dál. je takovej realista..a kdybych náhodou řekla víš co tak se rozejdem, tak on řekne tak jo..ne žádný ťuťuňuňu...ale prostě vím, že je taková povaha. Chtěla bych, aby byl ze mě uplně paf..třeba je, ale já to nevidím díky jeho povaze!
jinak s tím fb, aby jsi v tom nebyla sama..já mám fb už dlouho na svoje jméno, mám tam s ním fotky, každý ví, že je to můj přítel a on, že si fb zakládat nebude a bla bla..a je to 5dní co jsem se šla přihlásit a najednou jsem v jiném fb. On se neodhlásil..tak jsem se ho pak večer ptala, jestli si někdy založí fb a on, že ne..že ho to neláká, tak jsem mu řekla, že lže, že vím že ho má. A má ho pod jiným jménem. Přidaný nějaký holky z města ve kterém bydlíme. No celá story je na dlouho, ale jen aby jsi věděla, že to že vymazal fotky nemusí nic znamet..