Žárlivý přítel

a můžu se zeptat,teď už máš přítele?

Ano mám. A mám se skvěle. Najednou zjistíš, jaký chlap může být báječný. Řeknu, že jdu s holkama, on jde s klukama a pak se někde sejdeme. Kolikrát jsem doma a on jde s kamarádama a dojde v pět ráno a neřeším to. Potřebuje se vyřádit s klukama a ne jen být semnou. O to víc se na mě těší a je hrdý, že má někoho tolerantního. A pokud mě občas hryže to, co by se mohlo stát, jako že by mě podvedl nebo tak něco, nepřipouštím si to. Když to bude chtít udělat, udělá to a já se o tom nemusím vůbec dozvědět.

Víš, maminky znají svoje děti nejlíp a pokud i ona vidí, že je po otci není co řešit. I ten můjto tak měl, otec mamku i bil. Taky mi radila uteč a neztrácej čas. A já nevěřila a taky semnou ve finále švihl o zem. U tebe je to otázka času.

no mám li se přiznat tak to otázka času není ale pár krát se to i stalo..o to jsem tupější že zůstávám a miluju..pořád si říkám kdyby se ke mě choval takto někdo cizí tak je to můj nepřítel a já ho ještě miluju..je chyba ve mě?dá se tomu říct že je manipulátor?

Tak a je to venku, já to tušila. UTÍKEJ! Bude jen hůř. A ano, je skvělý manipulátor, podívej co s tebou dělá a přesto tě něčím nutí ho milovat. Po rozchodu tě bude nenávidět a jindy zase milovat. Můj bývalý mi umí udělat zle i teď po dvou letech, co jsme od sebe. Ale za to jsem mu vděčná, aspoň vím, že byl pádný důvod odejít.

Reaguji na Kačkaa: no jenže je pravda že na mě už delší dobu ruku nevztáhnul(což ho neomlouvá když už k tomu jednou došlo)..ale ty urážky když se hádáme to tu je no.chyba je ve mě,že jsem mu to vždycky odpustila. po tom včerejším extempore co předvedl do telefonu už začínám fakt silně uvažovat o rozchodu.

To nestačí. Chce to udělat rázně! Ani nevíš jak moc ti přeju, bays v sobě sebrala všechny síly

děkujuuu doufám že tu odvahu fakt najdu.

Hlavně nad tím dlouze nepřemýšlej, vím o čem mluvím. A neohlížej se. Smaž všechny hezké sms a třeba nech jen ty špatné. Pomáhá to. A hlavně neustupovat. Takový člověk se bude jen horšit, nikdy se nepolepší.

Kdyby sis potřebovala ponadávat, postěžovat, jsem tu i přes SZ. Ale věř mi, nemůže být hůř, jen líp! držím ti pěšti!!

děkujii,moc si toho vážím.jelikož je to asi poprvé,co o tom mluvím i když jen virtuálně. Před chvílí mi volal a neumí překousnout,že jsem si zašla na pizzu..božeee,copak mu to nedochází?řekla jsem mu že nejsem jeho majetek a nejsem vězen.že nemám duvod cítit se provinile a at zapomene že se budu omlouvat nebo se cítit blbě,a zavěsila jsem.i tak si myslím,že si stojí za svým,že já jsem něco udělala špatně,ale kašlu na to.at si myslí co chce.ospravedlnovat se mu rozhodně nebudu.

to strašně rád si teda nemyslím, někoho omezovat je sobeckost, ne láska..a většinounejvíc žárlí ten, co má máslo na hlavě, bohužel..protože si představuje, že myslíš stejně jako on...vlastní zkušenost, taky bohužel...strašně rád- znamená nechat dýchat

jj to je mi jasné,že mít rád znamená nechat dýchat.je to sobec a už mě to začíná štvát.má mě rád tím svým sobeckým zpusobem. A o to já už nestojím.na víkend za ním rozhodně nepojedu a nechci ho ani vidět u sebe doma.chci bý sama,někam si vyrazit a odreagovat se.a docela mi i spadl kámen ze srdce aspon tím,že jsem o tom dokázala mluvit tady.s jeho rodinou o tom mluvím,ale není to ono.

já měla chlapa, ketrýmu se zdálo (ve snu), že spim a černochem, v Anglii jsem s ním měla opravdu peklo, pak jsem zjistila, že mě podváděl, já blbka byla věrná..je to težký, hádky jsou hrozná věc, my s přítelem je máme, täky často hrozný a padnou slova, k¨terý pak šíleně bolí, ne sprostý, ale takový lituju, že jsme se poznali atd, vždy říká, že ho vyprovokuju a můžu si za to sama, ale já takový věci neřikám ani ve vzteku..tak pak nevim, jestli to myslel vážně nebo ne..pak příjde, omluví se...ale stejně to tam v hlavě máš a bolí to...ale taky si člověk dělá hodně sám nebo ne...?

ano máš pavdu,to že se omluví,tím to nesmaže.

nedělám něco,co by ho provokovalo. ale spíše jsem neměla dopustit,aby to tak bylo.už v těch 17 jsem mu neměla odpustit.byla jsem moc mladá,bylo mi 17,on byl můj 1.vztah a já ho milovala tak,že bych mu odpustila všechno na světě. a to byla ta chyba,si myslím.

tak jít asi dáljá stejně na vztahy od 17ti let do konce života nevěřim...člověk se hrozně změní..zkusit si o tom s nim ještě promluvi, v klidu, že by to musel být důvod k rozchodu, protože se v tom vztahu dusíš, že ho máš ráda, ale potřebuješ taky bejt a chodit někam bez něj...nevim, jak on reaguje, chlapy všechno berou jako vyčítání a hned začnou bojovat...

jo je to tak.hned si to bere osobně,že on si teda taky vyrazí za holkama a přitom já mu neříkám že jdu za klukama..prostě mi příjde jak d*ebil.nevidí, neslyší,mluví si furt svoje..když mu řeknu že mě trápí jak se ke mě chová,příjde mi že mě nebere vážně..