26 let a bez přítele

Reaguji na KoxX: Jsi úplně mimo, když někdo chodí, jak píšeš "vyrazit, pobavit se" 26 let v kuse a stejně je bez vztahů, tak je asi něco špatně..

Reaguji na Sportacka: No to ano,to píšu,že se taky člověk musí dost snažit,konkurence je vysokámimo těžko,já nejsem ten kdo je bez vztahu.

Takové téma řeším často s kámoškama na kafi a musím říct, že mám několik super kamarádek, ale jsou také stále samy. Pořádně ani třeba chlapa neměly.. Jedna z mých velmi dobrých kamarádek, které bude 26 let, měla asi jen dva tříměsíční vztahy.. Nevím, kde je zakopaný pes, ale myslím, že na těch diskotékách a hospodách prostě na normálního chlapa ženská nenarazí.. Říkala jsem jí, ať chodí třeba na kurzy angličtiny, do fitka, na plesy, výstavy atd. Prostě někam, kde se seznámí s dalšíma lidma, nemusí jít nutně jen o chlapy, vždyť i holky mívají další kamarády - muže, se kterými se skrze ně může seznámit Nebo se zkusit seznámit i na obvyklých místech.. Třeba na nákupech - požádat někoho, aby ti s něčím poradil atd. Já jsem se třeba seznámila ve vlaku se třema chlapama! Sice z toho nic nebylo, ale i tak.. Je ale pravda, že se té kámošce ani nedivím, že chlapa nemá.. Já pořádně s nikým nechodila do svých 22let.. Prostě si myslím, že schopní chlapi (věk od 27 let) jsou buď rozebraní nebo odjeli pryč.. To bych taky doporučila - cestovat a seznamovat se Co tady, pokud je holka sama a neplánuje s někým zakotvit.. Vím, že se strašně lehce radí, ale minimálně bude mít super zážítky!

Ahoj, no mne je také 26 s tím že dlouhodbý vztah jsem měla a výlsedek, už jej snad ani nechci

Reaguji na KoxX: Kéž by to bylo tak jednoduché jak píšeš myslím, že tady není problém se seznámit. Já teda se seznamováním problém nemám. Pečuju o sebe, chodím se bavit každý týden, doma nesedím, neustále někde trajdám, dokonce dokážu oslovit i pěkného kluka ve vlaku. Do šedé myši mám fakt daleko. Spíš je problém v tomhle: ,, promiň, jsem zadaný" a taky ve mně. To, že se mi někdo líbí ještě neznamená, že se do něj zamiluju. Nechápu holky, které chodí s klukem nějaký ten rok a dva týdny po rozchodu už mají dalšího a zase jsou stráášně zamilované

tohle jsem taky nikdy nepochopila...

tohle také nechápu, ale pár jich ze svého okolí takových znám (nejsou to kamarádky, spíš jen známé) a samy to vysvětlují tím, že nedokážou být bez chlapa šťastné, že je vztah nabíjí a dává jim energii do života, kterou by, kdyby byly samy, nikdy neměly...ale ony to nepovažují za "problém", spíš to berou jako přednost toho, že jsou to prý "bytosti, co potřebují lásku brát a dávat", ale osobně si o tom myslím své..nevydržet být single ani dva týdny fakt není o potřebě skutečné lásky..

Mám to stejně...je nás víc takových, je mi čerstvě 26, a můj nejdelší vztah trval něco málo přes půl roku.

Nejste třeba některá z Prahy? Že bychom někam vyrazily, na kafe, víno, pokecat, třeba na něco přijdeme

Pod tohle se můžu podepsat
Měla jsem 2 delší vztahy (2 roky a 1 rok), teď už jsem přes 2 roky sama a nijak zásadně mi to nevadí. Poslední dobou bych měla náladu třeba na rande nebo se s někým nezávazně vídat, ale do vážného vztahu se mi po předchozích zkušenostech ani moc nechce. Navíc najít si "normálního" chlapa je dnes téměř zázrak.

ahoj jestli můžu přidat svůj mužský pohled tak podle mě na tohle neexistuje univerzální odpověď... vždycky tam vstupujou dva elementy - muž a žena to, co se jednomu muži může líbit a může ho přitahovat, tak druhého může odradit... a to neni nic negativního, může to být třeba to, že žena působí sebejistě a sebevědomě... to ve spoustě mužů může vzbuzovat vědomé či nevědomé obavy, že dřív nebo pozdějc budou muset ve vztahu s tou ženou soupeřit... někomu se líbí, když má žena sílu, já osobně dávám přednost spíš tomu, když je žena za ženu a muž za muže, a ne obráceně jsem docela mazlivej typ a je pro mě těžký si přestavit mazlit se s ženou, která nepůsobí moc žensky... já vim, že to nemusí být pravda, ale v seznamování jsou dojmy a dohady důležité podle mě... neřikám, že je špatné, když je žena sebevědomá, jen jde o to, že k sebevědomé ženě budou přitahováni "slabší" muži, a ti si těžko troufnou jí oslovit jako první... mě se líbí, když má žena vlastní názor a umí vysvětlit, proč ten názor má, potřebuju jiskru a chemii, líbí se mi když je žena ženská, rozhodně nehledám ani doplněk, ani soupeřku, ani kámen na nohu, nezajímají mě povrchní typy, atd... tu pravou pro sebe jsem taky ještě nenašel a to je mi víc jak 26, asi jsem taky moc "náročnej" už jsem to přestal řešit, nebavilo mě to

Tak tak v klubech určitě nehledat. Všem tam jde o sex. Chlap se tam nijak nesnaží jen holku opijí a pořádná konverzace tam taky nejde navázat. S tím mám bohaté zkušenosti. Tohle je podle mě osud. Jednou to příjde.

Reaguji na jirik: ano toho jsem si také všimla, že hodně chlapů se bojí mít vedle sebe sebevědomou ženskou a mají radši tu, která sebevědomí moc nemá Já třeba za ženskou jsem, ale dávám jasně najevo, že se mám ráda a nikdo si se mnou hrát nebude. Možná z některých žen jde ta síla, protože už se zklamaly a mají takovou zeď. Ví co chtějí a nechtějí. Nevím proč se toho každý tak bojí. Když ženská získá k chlapovi důvěru a je zamilovaná, tak je to taky něco jiného..

víš, ono to nemusí bejt tak jednoduchý... ty máš třeba pocit, že jsi za ženskou (např. líčení, oblečení a podobně), ale když se na to podíváš z hlediska energií, kdy (zjednodušeně) mužská energie je ta aktivní, a ženská ta pasivní, tak těžko může kariérně úspěšná žena mít silnou svou ženskou energii, protože svým životem žije většinou v mužský energii a mužským principem... je to jen příklad pro ilustraci, v životě to ovlivňuje víc faktorů já taky nehledám žádnou nesebevědomou puťku, ale ani nehledám někoho, kdo se se mnou bude "přetahovat" a tohle "přetahování" může nastat u žen ambiciózních, úspěšných, kterým se líbí nabytá moc a vnější faktory úspěchu... u takových žen často nebývá třeba pokora, ale ne pokora vůči partnerovi, spíš pokora vůči životu obecně... ale to by bylo na jinou debatu

to nemusí bejt o tom, že by se toho chlap bál, ale může to bejt o tom, že hledá prostě něco jinýho a když se člověk zamiluje, samozřejmě se chová jinak, jenže zamilovanost netrvá věčně a dřív nebo pozdějc se člověk začne chovat "normálně"... a ten druhý se pak často nestačí divit a ptá se "co to s tebou je, šíleně ses změnil/změnila"...

Reaguji na jirik:
Vím co chceš říct a chápu, proč tě některé ženy nechápou. V naší kultuře zakořenilo přesvědčení, že ženská energie/vlastnost jako "poddajnost", "empatie", "pasivita", "měkkost", "přizpůsobivost" jsou synonymem slabosti a malého sebevědomí. Přitom může být v těchto vlastnostech stejná nebo dokonce větší síla než u protikladu. Tyhle doplňující se energie jsou lépe chápány východními kulturami. Chápou, že pro harmonii vztahu je důležitá vyrovnanost protikladů. Muž se silnou energií jang bude vždy podvědomě vyhledávat ženu se silnou energii jin. Tohle není žádné puťkovství nebo malé sebevědomí, naopak, žena se silnou ženskou energií "zničí svého jang soupeře aniž by řekl švec" (paralela k bojovým uměním). Díky tomuto nepochopení si pak chudák žena myslí, že odrazuje muže jen díky svému "sebevědomí", přitom nechápe, že podvědomě ty jang-muže nepřitahuje. Na druhou stranu si myslím, že čím víc je jang-žen, tím víc se zde toulá i mužů se zesílenou ženskou energií, tudíž každý má šanci najít partnera k harmonickému vztahu.

Reaguji na bono2:
tak tak, proto jsem psal, že "silné" ženy často přitahují "slabé" muže, to znamená, že ženy se silnou mužskou energií přitahují muže se silnou ženskou energií... problém nastává, když takové ženě ten muž nepřijde dostatečně mužný, a nebo když se ten muž chová tak, že hledá někoho silnějšího, o koho se může opřít... ženská a mužská energie jsou dvěma vyjádřeními Jednoho, a když se naučí spolu spolupracovat adoplňovat se, tak je to obohacující pro oba... když spolu soupeří, oba to oslabuje...