Chceme spolu bydlet, ale ...

Co spolubydlení? Samostatný pokoj se dá dneska sehnat jen o něco dražší než je kolej, takže by na to brigády třeba stačily.......Jinak není jiné řešení než prostě počkat no, nemůžeš čekat, že Ti rodiče budou dotovat osamostatnění se když studuješ ve stejném městě jako bydlíš a sama na to nemáš....

Nečekám, že mě budou rodiče dotovat. O spolubydlení jsme se bavili, ale shodli jsme se na tom, že chceme vlastní, i když třeba malý byteček, kde budeme sami a budeme mít svoje soukromí.

Reaguji na CharlotteY:
Tak to je pak těžký.....To si musíte rozmyslet, jestli spolu chcete bydlet - tj. být spolu stále a ne jen o víkendech i když by to znamenalo se o kuchyň a sociální zařízení dělit ještě s někým dalším (ale v pokoji byste soukromí měli). Anebo holt chcete ten luxus vlastního bytečku a pak budete muset čekat......
Řeknu to takhle, kdybych na tom byla jako vy, byla smutná, že se musíme s přítelem po víkendu loučit a chtěla bych s ním bydlet, tak jdu klidně do toho spolubydlení, protože pozitiva by pro mě prostě převyšovala.......Ono málokteří studenti mají na ten luxus, aby spolu mohli bydlet úplně sami. Proto tu také jsou spolubydlení
Další možnost holt je víc flákat školu a mít víc brogád/práci na částečný úvazek. Nebo přejít na dálkové a najít si práci na plný úvazek. Nebo zkusit studovat tak, aby jsi měla nárok na prospěchové stipendium. Anebo si pořídit stan

Řekněte rodičům, ať vám koupí pojízdný dům, maringotku

Nevím, jak dlouho se znáte, kolik vám oběma je, ale když oba ještě studujete, moc to nebude. Mnohé páry řeší situaci tím, že při studiu pracují, aby si bydlení mohli platit. To, podle Tebe, nelze skloubit s učením. Chápu, že po stráveném víkendu po sobě smutníte, těšíte se na příště, ale vlastně bys měla být za tenhle stav vděčná. Znám mnoho párů, kde společné bydlení bylo záhubou vztahu. Ono je přece jen něco jiného bydlet u rodičů, sem tam s něčím vypomoct, pak se "načančat" a jít na rande, než vést samostatnou domácnost, starat se, aby bylo uvařeno, nakoupeno, poklizeno, vyžehleno. Romantika je brzy v čudu. I při ideálním stavu, že byste se o povinnosti dělili rovným dílem, toho budeš mít dost. A ještě učení, zkoušky atd..Čímž neříkám, že je nemožné vše zvládnout, znám pár, který se sestěhoval v 17letech a každý vystudoval 2 vysoké školy a do toho měli ještě děti. Nicméně vaše situace je z mého pohledu neřešitelná. Leda by vám spadla do klína garsonka po babičce i s pěknou sumičkou na účtu, abyste měli z čeho žít.

No dobrý a kde na to chceš jako vzít?
Oba dva studujete, z brigád byste to těžko utáhli, vždyť to není jenom o nájmu, ale i o dalších nákladech atd.

Tohle všechno vím, studujeme medicínu a ta se holt s prací moc skloubit nedá a studuje se dlouho. Je mi 23, příteli 24, školu máme na další dva roky.. Mám u rodičů peníze z pojistky, které v podstatě byly určeny na vybavení mého budoucího bytu, ale nebavili jsme se o tom snad 5 let. Měla bych to s nimi probrat, když není jiná možnost?

Chápu, že bydlení je něco jiného než romantika na začátku vztahu, ale už jsme v další fázi, kdy mluvíme o tom, co a jak bude v budoucnu, jenže teď máme prostě problém s tím bydlením. To spolubydlení, nevím, s cizími lidmi se nám do bytu nechce, ale když nebude jiná možnost..

Raději ještě zůstaň u rodičů. Nezlob se na mě, ale celý tvůj přístup mi přijde jako myšlení dost nezralé naivní holky. Je pro tebe strašné, že máš být chvíli bez přítele? Chtěla bys rozházet peníze, které pro tebe rodiče našetřili, za nájem?
Nevím, jak dlouho spolu s přítelem jste, jestli je to už několik let, chápu, že byste se rádi posunuli dál. Smiř se ale s tím, že pravděpodobně bude jediná možnost spolubydlení. Najdi si brigádu a zkus se domluvit s rodiči, jestli by ti něco nepřispívali. Tedy ne, že by ti platili bydlení, ale že by tě nadále živili (tj. dostávala bys přibližně částku, kterou nyní utratí za tebe za jídlo, oblečení atd.). Pokud na to nepřistoupí, máš nejspíš smůlu. Dva roky nejsou tak moc, abyste si nemohli počkat.

Já tě chápu, že chceš bydlet s přítelem. Já bych si nedokázala představit bydlet odděleně a to i když oba taky studujeme. Když opravdu budete chtít, tak si myslím, že se to vyřešit dá, ale je to něco za něco. A bez nějakého částečného úvazku nebo dobré brigády alespoň jednoho z vás to asi nepůjde. Potom se smířit s tím, že kromě práce a učení už moc volného času nezbývá... Jak někdo radil, stojí za zkoušku zeptat se rodičů, jestli by ti přispívaly penězi, co za tebe stejně platí, když bydlíš u nich. Nefunguje na kolejích něco jako pokoje pro páry? Při nejhorším to spolubydlení, je mi jasný, že to není nic moc, ale pořád lepší než nic. A třeba najdete podobný pár, jako vy, který chce hlavně soukromí pro sebe a nebude se navzájem moc obtěžovat.
A s tím, že společné bydlení ničí romantiku, to není tak horký, jasně, starostí je víc, ale taky to má svoje kouzlo

Prosím absolutně ani neuvažuj o tom, že dáš peníze z pojistky na nájem to jsou tak strašně zbytečně promrhané peníze, že bych se z toho na místě rodičů vztekla. Tobě teď společné bydlení přijde možná jako nejdůležitější věc na světě, ale nech si je, až je budeš skutečně potřebovat, ulehčí Ti pak vstup do života! Věřím, že při studiu medicíny máte málo času a máte daný režim (narozdíl třeba od humanistek a ekonomek, to je jasné), ale prostě to budete muset vykoumat, s brigádami byste to zvládnout mohli, když se chce, tak to prostě jde, ovšem např. na úkor nočních směn, pracovních víkendů, totální vyčerpanosti a tedy tím méně společného času. Nesnáším srovnávání, ale tak jako příklad Ti prostě musím uvést mou kamarádku, která při medině stíhala dvě brigády, z nichž samostatně žila (s kamarádkou v 2+1) celou školu, ale je pravda, že v neděli večer bývala TOTÁLNĚ na kaši, volný čas nula, věčné uskromňování a slovo prázdniny či dovolená neznala. Vy jste na to ale s přítelem dva, mělo by to jít, pokud je to vaše priorita

Musím souhlasit s holkama, opravdu to není jen o tom nájmu musíš počítat také s ostatníma výdajema, které je nutné zaplatit tj. jídlo, drogerie, ošacení, jízdné, telefon, školní potřeby, něco se doma rozbije, nějaká ta zábava - a ta není fakt zadarmo apod. A věř, že i pro lidi pracující na plné úvazky je to dost velká částka. Mě je také 23, příteli 24 let, bydlíme spolu v pronajaté garzonce, oba pracujeme a i tak nás výdaje vyjdou min. na jednu výplatu.

Reaguji na Candy86: Souhlasím úplně se vším. Hlavně, co se té pojistky týče.

Vydrž...holt jste si vybrali náročnou školu, nemá cenu něco lámat přes koleno. Akorát by jste si přidělali další starosti a stres navíc.

Sorry, ale můj brácha se svojí dnes již manželkou bydlel na koleji během celého studia VŠ a ještě tak dva roky poté. Měli svůj pokoj a předsíňku, o sociálky a kuchyňku se dělili s vedlejším pokojem.

Moje kamarádka doteď žije s partnerem ve spolubydlení, jsou to dva páry, dělí se o kuchyň a sociálky a jsou moc spokojení. Čekají, až se trochu zapracují po škole, a pak teprve půjdou do nějaké hypotéky.

Když nemáš prachy na nájem vlastního bytu, tak nevím, co bys asi jako chtěla dělat jiného. Pochybuju, že ti rodiče dají spoření na to, abys ho rozfrcala za nájem. Jinak znám pár lidí kteří studují medicínu a všichni do jednoho brigádky mají (mimo zkouškové).