Chceme spolu bydlet, ale ...

Tak na kolejích se samozřejmě v páru bydlet dá, ale slečna by musela za bydlení platit a navíc kolej je minimálně stejná úroveň bydlení jako spolubydlení - v nejlepším případě sdílejí kuchyňku a soc. zařízení dva pokoje (4 lidi), v horších případech je těch lidí mnohem víc......A ani finančně už dnes koleje nevychází nějak extra super (teda pokud není sociálka a kuchyňka na patře)......

Peníze z pojistky zatím nech ležet, jednou budeš ráda že je máš a nerozfrcala jsi je za nájem.....

Já bych zase hrozně chtěla nové auto, ale nemám na něj, tak mám holt smůlu Snad jste oba dospělí rozumní lidé, tak by vám mělo být jasné, že ve vaší situaci to budete ještě muset přežít (a po škole si ještě pár let taky nebudete moct vyhazovat z kopýtka). Ještě když vám vadí spolubydlení, které je na vysoké naprosto běžná záležitost a pracovat se vám nechce nebo nemůžete. Místo rozhazování pojistky (což je největší blbost) radši oba šetřete, ať si můžete potom společné bydlení dovolit.

taky mi přijde, že mluvíš jako nevyzrálý děcko.. "já chci byt, ale nemám na něj... co ted? No a pak by se mi líbilo i nějaké to autíčko, přeci jen ty nákupy tahat metrem.."

Měla jsem to taky tak. Když prostě nejsou finance, tak to nejde. Počkala jsem rok a půl a teď s přítelem budu bydlet 3 roky.

Ani jeden nejsme nevyzrálý, není nám 15 ani 20... Už jsme prostě v situaci, kdy chceme bydlet spolu a chceme mít vlastní místo a klid. To spolubydlení s ním zkusím ještě probrat, jinak si holt počkáme

Mě by zajímalo, co znamená, že to přítel "řeší, jak se dá"?

Spolubydlení je sice hezká věc, ale mě by zajímalo, z čeho chce slečna žít, resp. z jakých peněz, když si oba nemůžou z časových důvodů najít brigádu ??

Zkusím s rodiči probrat ten byt, pro 4 by byl tak akorát, třeba by nájem krapet zmírnili o tu částku, kterou za mě stejně teď dají,

Přítel to řeší hodně, má několik brigád přes prázdniny, já taky, snažíme se něco našetřit. Ale přes semestr to nejde, když máme školu do odpoledne + povinny praxe. Snažíme se to nějak vykoumat, ale teď těch možností moc nemáme no...

hele a jsi si jistá, že si dokážete z brigád přes rok našetřit tolik, abyste celý rok byli schopni platit nájem, poplatky, jídlo, dopravu, školní potřeby etc. ? Spočítali jste si někdy, kolik toho utratíte za měsíc - se započítaným jídlem a vším co kupují rodiče? Já nevím, ale nedovedu si představit, že bych si jen o prázdninách vydělala na celoroční provoz. A to už nemluvím o tom, co by člověk dělal, kdyby byla potřeba nějaká nenadálá investice (klasika - odejde nějaký spotřebič...). Asi bych z takového fungování byla hooodně vycukaná. Ono na to samostatné bydlení je fajn mít jak něco našetřeno (kus z toho padne na prvotní investice, kus jako rezerva) tak mít pravidelný příjem ze který pokryje běžný měsíční provoz. Možná máš pocit, že se na to dívám moc skepticky, ale bydlím cca rok s přítelem, je to moje první samostatné bydlení (ve 27 letech ) a kdybych neměla pravidelný příjem tak do toho nejdu. i tak se mi prvotníma investicemi snížily úspory (byt byl víceméně nezařízený). Zkuste si fakt spočítat kolik spotřebujete peněz měsíčně (i to co platí rodiče) a kolik jste schopni si vydělat na brigádě a uvidíte, co vyjde.

nemyslím to osobně, ale abych pravdu řekla, tak se mi nelíbí kalkulace ve stylu - osamostatním se a rodiče mi na to přispějí tím co za mě platí doteď (lhostejno zda hotově nebo mi to srazí z nájmu). připomíná mi to trošku mého bratra, který přišel s tím, že by po nástupu na VŠ šel někam bydlet s kámoši - a to měl taky jen občasné brigády. Když jsem se ho ptala jak si to představuje tak z něj vypadlo, že na nájem by si vydělal brigádama a na provoz by měl přece od rodičů to, co za něj platí teď......Tak jsem ho z toho trošku vyvedla. Já razím, názor, že když se chce člověk osamostatnit, tak musí být schopný si vše pokrýt sám. nepřijde mi jako super model odstěhovat se od rodičů, ale stále se spoléhat na jejich financování (byť částečně) - prostě buď chci aby mě živili, a pak žiju s nima (minimálně abych jim taky pomohla), nebo chci jet sama na sebe ale pak i po finanční stránce. Jediná výjimka pro mě je, když dítě studuje školu v jiném městě - to je pak logické, že musí žít za peníze od rodičů v samostatném bydlení (obvykle koleji).

P.S. Mám dost známých co šli na medicínu a vyjma těch, kteří při studiu fakt pracovali (třeba kámoš pracoval/pracuje na ústavu biochemie) se většina definitivně osamostatňovala až po dostudování a nástupu do práce........

Já být rodiči, tak bych nepřispěla ani korunu. Žít ve stejném městě, ale bydlet jinde a nechat se dotovat...to je tak trochu praštěný. Už jen schází, abyste k nim chodili na obědy
Nevím jak dlouho jste spolu, ale tímhle prochází většina studujících párů, někteří to mají ještě horší, protože studují v jiných městech a vidí se jen o víkendu. Vy spolu trávíte všechny volné chvíle, víkendy, nejspíš se vidíte i ve škole...a vymýšlíte blbosti, kterýma si akorát zkomplikujete život.

Nevím proč by ti rodiče měli dopřát ten luxus a platit ti peníze, když od nich chceš odejít jen proto, aby jsi mohla bydlet s přítelem. Zatím studuješ a dokud nebudeš vydělávat, tak je to celkem zcestné a i když vám není 15, tak to uvažování k tomu lehce směřuje. Nevěřím, že při studiu nemáte čas na práci a z nějakých letních brigád si opravdu nic nenašetříte a to kolikrát ani nemluvím o kauci, kterou někteří vyžadují. Navíc kamkoliv půjdete do pronájmu, tak se vás majitel bude ptát, kde pracujete atd. to si leda najít nějaký ten malý pokojík ještě s někým a i tam je bude zajímat, jestli si na to můžete vydělat. Pokud upřednostňujete převážně studium, tak si na společné bydlení klidně počkáte a nebo se musíte uskromnit. Ten luxus bydlet si sám ve svém mají pracující a tak to prostě je.

Tak ne vždy to tak je. Bydlím v pronájmu, mám práci na poloviční úvazek a dokud studuju, tak mi rodiče přispívají zhruba to, co by za mě utratili, kdybych bydlela doma. A vyhovuje to tak všem. Před výjezdem do zahraničí jsem jim navrhla, že bych se na půl roku nastěhovala zpět domů, abych něco ušetřila a mohla jim splatit aspoň něco z toho, co do mě vrazili, ale odmítli, že už mají z mého pokoje pracovnu a že mi klidně peníze dají, ale je jednodušší, když zůstanu ve svém. Takže vždy je to na domluvě a na přístupu obou stran, příp. finančních možnostech samozřejmě.

Reaguji na Averys: Reaguji na panda08:
Holky já stejně tuhle argumentaci moc nechápu...jasně, kdybyste bydlely doma, tak by tu částku za vás taky utratily, ale zase vy byste jim doma mohly pomoct, dělat domácí práce atd. (málokdo doma sedí jen na zadku). takhle Vám platí a vlastně z toho nic nemají. Ale jestli jim to vyhovuje tak je to samozřejmně Vaše věc, jen si nedovedu představit s něčím takovým za rodiči přijít - pokud to je iniciativa z jejich strany ok, ale z druhé strany to působí fakt divně....Mě by vážně asi hanba fackovala odstěhovat se s tím, že mi to ale musí pomoct financovat rodiče. Ale já to mám asi holt jinak nastavené, cca od maturity jsem si od našich na své věci (ani oblečení nebo boty) peníze víceméně nebrala (jen na jídlo) a když jsem začala mít vlastní příjem, tak jsem zůstala bydlet doma a přispívala jim (i víc, než na pokrytí nákladů se mnou spojených).

ale myslíte jak malé děti Ještě si dupni podpatkem

Vraťte se do reality a přiznejte si, že pokud nebudete pracovat - na pronájem bytu prostě mít nebudete...jednoduché a srovnat se s tím musel téměř každý student