Ahoj holky,
potřebovala bych Vaše rady nebo jakékoli tipy, jak tuhle situaci vyřešit.
S přítelem spolu chceme bydlet, vyplynulo to ze situace, a hlavně sám přítel by to chtěl a řeší to, jak se dá. Jenže oba studujeme a těžko se to dá skloubit s prací, maximálně nějaké brigády... Přítel dojíždí a já bydlím u rodičů. Trávíme spolu veškerý volný čas, celé víkendy, jenže chceme mít vlastní byt/podnájem. Jemu rodiče platí kolej, což je to samé jako za byt, jenže mně by rodiče bydlení neplatili, když můžu bydlet doma, což chápu.. Když jsme spolu, cítím, že to tak má být, jenže pak musí odejít a to je strašné. Rodiče pronajímají byt, ale je velký a je to pro ně dost velký příjem...
Vymýšlíme, co se dá, ale dokud jeden z nás nedostuduje (což je pár let), tak nevím, co si s touhle situací počít a jsme z toho oba hrozně smutní (i když přítel není žádná padavka...)
Byla některá z Vás v podobné situaci?



Moje problémy jsou jiné, než jejich. Pak je zase skupina lidí, kteří tu VŠ studují a do toho mají normální práci za hezký (jak pro koho) plat, ale není to brigáda a jejich životní standart je potom úplně jinde a většinou ještě oni dávají peníze svým rodičům. Pokud bych to brala z pohledu člověka, který vyrůstá v milionářské rodině, která dítě nadstandartně zajistí a v 18-ti to dítě dostane byt a rodiče vždycky něco dají, protože nemají problém, tak ok. Pokud jsem z rodiny, kde moc peněz není, tak by mi to bylo blbé brát rodičům z malého platu, abych mohla s miláčkem bydlet..Je to jen můj pohled na tyto věci. 
Poslat SZ
Galerie obrázků

