Chci dítě, on ne

Ano, pod to se také můžu podepsat.

Znám jeden případ tobě podobný a nedopadlo to dobře. Ona pořád doufala, že on názor změní až jí utekl čas...

A pak znám další, která to vyřešila rozchodem, rychle našla nového partnera, který po dítěti toužil, už ji ale bylo kolem 38 a mimi se jim už nepovedlo, 2x potratila a pak nic. A vzhledem k věku jim ani nepovolili adopci... o adopci žádala myslím ve 40ti letech...

je to smutné,ale taky bych ho opustila...proč tak zarputile nechce? to musí mít nějaký důvod??
Dětská láska je ta nejčistší na celém světě.
Pokud tě miluje, tak to dítě s tebou bude chtít.

schat11

když jsem porodila, tak jsem se zapřísáhla, že už žádné jiné dítě nechci, prostě jsem se jen na to necítila a s partnerem to nemělo co dělat, teď, po 15-ti letech od porodu začínám vážně přemýšlet, že bych si i dítě pořídila, a myslím si, že bych si taky vybírala partnera podle toho, jestli chce děti a nemyslím si, že by mi měl mít stávajíci partner, který děti nechce za zlé, že bych ho chtěla opustit, je to můj život, a pokud se neslučujeme v tom, zda mít nebo nemít děti, tak se ty naše cesty rozchází, každý prostě jen vidí naplnění svého vztahu, života v něčem jiném

To je pěkná blbost
Naprosto stejná blbost jako když kluk řekne holce "Když se se mnou nevyspíš,tak mě nemiluješ....a ona je panna".

Esturella
jinak bych ti chtěla říct, že u mě byl podobnej případ..jenže s tím, že on říkal, že děti chce ale ne teď..že je ještě mladej, tak 3-4 roky....ok sme spolu 4 roky a před půl rokem sem si zažila šok...prý děti nechce a nikdy nechtěl...jen mi to nikdy neřekl, aby mě neztratil, já dětičky miluju a chci strašně moc..byl to šok, úplně jsem se z toho sesypala.......
zůstala jsem s ním a řešila to, pak už sem o tom vůbec nemluvila, kdybych neonemocněla, byla bych nucena od něj odejít, ted jsem na něm závislá...ne finančně, psychicky atd.a helemese uplynul rok a najednou už zase skřítka chce...už o tom mluví....prostě měl jen nějáký špatný hodně špatný období...a kdybych tenkrát odešla, tak by mě to ted mrzelo..změnilo se to...je fakt, že to prostě od něj byl blesk z čistýho nebe....když 3,5 roku lže "údajeně" ale asi pocitoval krizi ve vztahu či co.....proto ty bláboly...¨
naštěstí je to už ok a jsem ráda, že jsem zůstalaaaa

Ahojte všichni, díky moc za Vaše názory, většina mě nepotěšila, ale to jsem čekala. No, je mě 27.let, mu 38.let. Vím to od začátku, že děti nechtěl, ale tenkrát jsem byla zamilovaná a bylo mi 20 a tak jsem to neřešila a vždy říkal: proč to řešíš, budeme to řešit až to nastane. No a najednou to sletělo a je mi tolik kolik je. Život letí a člověk to každý den neřeší, ale jednou za čas ano, no a prostě je to tak, že nechce. Rozhovorů už proběhlo, skončilo to brekem a tím, že prostě ne a že když tak to zatím nemám řešit, může se to změnit. tak nevím, ani nevím jak dlouho můžu čekat. Ale odejít prostě nechci, chápete? Neumím si to přiznat a ani představit, bylo by to hrozné...Tak nevím, co dál. Jinak se tady objevili i případy, kdy to dopadlo dobře, díky i za pozitiva. A jeho důvody - prostě, že nechce, že je to odpovědnost atd. A taky si pokládám otázku: to je ten jeho pocit tak silný, že by mě nechal jen tak jít?? já fakt nevím, možná jo a možná ne. Co dál, to nevím a jak dlouho čekat taky nevím.

Ambro, Tvůj příběh mě zaujal asi nejvíce a děkuji ti za něj. Buď ráda, že ti to tak dopadlo. Já se hrozně kvůli tomu trápím a jsem ráda, že nejsem sama.

Nemá smysl brečet. On má právo nechtít, stejně jako ty máš právo chtít.

V pořádku. Pak je rozhodnuto - děti mít s největší pravděpodobností nikdy nebudeš. Pokud jsi s tím OK, není co řešit. Pokud tě ale tato věta rozhodila, pak budeš muset přehodnotit to, že nechceš prostě odejít... Nemůžeš sedět na dvou židlích. Budeš si prostě muset vybrat a rozhodnout se tak, abys jednou svého rozhodnutí nelitovala.

V podstatě se rozhoduješ mezi přítelem a svou touhou mít děti, jaké rozhodnutí je ve tvém případě správné, na to ti tady nikdo odpověď nedá.

Esturella
Víš ,ale počít dítě není zase u každého taková sranda!Nám se první dítě zadařilo až po 8letech (a to přírodní cestou-bez pomoci doktorů)!A druhé půl roku po zkoušení-takže je máme tak o 3roky rozdíl věkově...To jsem myslela ,že mít ani druhé nebudeme,když byl takový problém otěhotnět u prvního...
Není třeba neplodný a tají ti to?Já ti nevím,ale je mi divný,že v jeho věku se tak brání...Ty už máš taky nějaký věk a na první dítě je to tak akorát a nikdo netvrdí,že se vám to podaří hned...I to by jste spolu měli řešit....U žen je to věkově jiné počít než u mužů...On může čekat i do padesátky,ale ty máš jenom páru let,tak do 35-40cítky?...Chce se ti tak dlouho čekat?

lépe bych to neřekla. A o to je to těžší, že kolikrát nám tu odpověď nedokáže dát ani rozum, ani srdíčko

Prostě je nechce mít, není na tom nic divného - a on má právo na to, aby ona - pokud s ním chce být - respektovala jeho stanovisko.

Ještě dodám, že Esturella má tak akorát čas zvednou kotvy. Největší blbost, pokud děti jednoznačně chce, je čekat, jestli to u ní nedopadne náhodou jako u Ambry. Protože může čekat do 35 a prostě pak už nesežene nikoho, s kým si ty děti pořídí, nebo to už ze zdravotních důvodů nepůjde (nemusí mít tu kliku co siminči). A nebude mít ani přítele, ani děti. Nezapomínejte taky na to, že i na umělé oplodnění je horní věkový limit..(40 let, pokud se nic nezměnilo).

také se mi na tom nezdá nic divné, zrovna tak, jako jsou ženy, které nechtějí mít děti, a dokonce se takové najdou i tady na omlázku, tak úplně stejně jsou chlapi, kteří po potomstvu netouží. A ruku na srdce, přijde mi férovější, když dítě nechtějí, že si prostě nepořizují, než aby někde nějaké "udělali", ale tím to zhaslo a víc by je to nezajímalo. Protože to by se taky klidně mohlo stát, Esturella třeba nakonec bude mít s přítelem dítě, ale ten o něj nebude jevit zájem a bude ho mít jen proto, aby byl takříkajíc klid. Nevím, jak Esturella, ale o tohle bych já nestála...

Tak mě to příjde divný-no ale máte pravdu,jestli za žádnou cenu o dítě netouží,tak bych šla od něj pryč..!Od něj je férové,že ti to řekl na rovinu.
Holky mají pravdu,třeba se ti to s ním zadaří a pak ti s ničím nepomůže,protože k dítěti nebude mít žádný vztah....Pak toho ještě nakonec budeš litovat...
Jednoduše souhlasím s lucinkaf a jataky + opravdu to štěstí jako já mít nemusíš!My jsme s manželem už pomalu přestali doufat,že vůbec nějaké dítě mít budeme a už jsme se připravovali,že po mých 30letech půjdeme zkusit adopci.........(léčila jsem se asi 3 měsíce a na mě ty hormony špatně působili-ani ta léčba není sranda) Jsem šťastná,že mám ty své prcky...a manžela který pomůže a hlavně své děti miluje!
Za sebe-běž od něj,jestli opravdu po dětech toužíš,aby jsi pak nelitovala,že žádné nemáš !

tohle mi připadá, že máš strach být sama,

možná by ses měla zamyslet nad tím, co je pro tebe důležitější, jestli čas od času brečet, že chceš dítě, a přitom tušit, že se to asi nezmění, bo můj partner, se kterým jsem se už před více jak dvěma roky rozešla, byl ve srovnatelně stejném věku, jako tvůj přítel a děti taky nechtěl, bo chtěl klid, cestovat, dělat si svoje věci a to malé by ho od toho zdržovalo
nebo udělat rázný kror, zapřemýšlet a podle toho se zařídít, v 27-letech máš ještě docela dost velikou šanci na manžela bez závazků, čím jsi starší, tím se to riziko, že si najdeš rozvedeného s dítětem zvyšuje, /to píšu spíš z těch materiálních důvodů a z toho, že jsou i muži, kteří mezi dětmi dělají rozdíly, spíš osobně bych do toho nešla, zkušenosti s tím mám s píš negativní/
takže máš pořád na výběr, zůstat a třeba se to změní, nebo se zařídit dle sebe - je to o tom, co chceš a co ti víc vyhovuje a kde bys byla víc šťastnější

A jo vidíš to to mě nenapadlo!Ano čím víc je člověku let-tím víc chce mít čas a klid pro sebe...Dítě přeci jenom spotřebuje hodně času a ten mu pak bude/může chybět...matadi -velice hezky napsané