Ráda bych si vyslechla názory na ztrátu intimity u vztahů trvajících více let. Je to opravdu běžná praxe nebo jenom výmluva a neochota cokoliv měnit ?
Hledám radu a potřebovala jsem se někde vypsat :( Přemýšlím zda má cenu pořád vyčkávat, že to jednou bude dobré, nebo raději jít dál? Těžký na to nemyslet...
Ještě před rokem jsem byla "normální" puberťačka, s klasickými zájmy 19-leté holky a dnes?...Aneb jak jsem se z omlazeni.cz přeorientovala na emimino.cz
Zmatenost. To je stav, který mně nedává posledního půl roku spát. Je možné, aby z lásky na pár nocí vznik něco hlubšího? V tomto případě asi ne, i když...Posuďte sami. Tohle je můj příběh.
Dva roky trvající vztah, založený na hodně silném citovém poutu, který vyústil v rozchod z rozumu...hodně těžký rozchod. Nějak se z toho nemůžu vyhrabat. Vlny depresí se pořád vrací.
Už půl roku se motáme v kruhu a trápíme se, a já si nejsem už jistá jestli ho miluji nebo ne. Přeju si aby se to spravilo, ale zároveň mám pocit, že je po všem.
Mám jednu z kamarádek, která toho bohužel moc nenamluví. Asi nemá o čem. Znám, jí už od střední školy, ted má už čtyřletou holčičku a je s ní doma. Já se odstěhovala do jiného města a času není nazbyt, takže spolu komunikujeme jen přes Facebook. Co jsem tak pochopila z toho, co mi píše, tak většin u dní je doma.
Rozchod kvůli počítačové hře, nevím moc dobře jak to tady funguje, ale chtěla jsem se jen podělit o svou depku a vyslechnout názory někoho, kdo zažil něco podobného:).
S novým partnerem do bytu, kde jsem bydlela s bývalým? Toto téma jsem dnes založila na diskuzi "Vztahy a rodina", ale bylo to již uzavřeno, proto prosím o názory zde...