Nevím, jak ustát rozchod na pracovišti. Bývalý se se mnou rozešel a mě štvou ty jeho důvodu, protože mám asi na dnešní dobu blbou povahu. Jsem nezkažená a hodná.
Ráda bych se dozvěděla názor vás, nestranných, a třeba i nějakou radu do života, jak se vypořádat s pochroumaným sebevědomím a být zase znovu nad věcí.
S přítelem jsme mladý pár. Mě je 21 let a příteli je 24 let. Náš vztah začal před skoro šesti lety a od té doby jsme nerozlučná dvojice.. a právě přemýšlíme o miminku.
Jak mám jednat se spolubydlící-generálem, která si nejspíš myslí, že tu šéfuje, protože tu bydlí déle a je o generaci starší. Zavedla si zde vlastní pravidla a nerespektuje fakt, že každý nájemník, si platí za stejné služby, a nikdo nemůže mít výhody a buzerovat ostatní.
Ahoj holky, chtěla bych slyšet Váš názor a požádat vás o radu. Týká se to mě a mých rodičů. Teď Vás nějak zasvětit do tématu - jsem studentka VŠ, čerstvých jednadvacet let. Do školy dojíždím každý den od pondělí do pátku cca 90 kilometrů vlakem, většinou se domů vracím pozdě večer a i když mám ve škole např. od dvou hodin, tak musím vyjíždět už ráno, takže všechen veškerý čas věnuji studiu, škola mě baví a mám i dobré výsledky. Ale ten zásadní problém je, že bydlím stále u rodičů, pro rodiče jsem spíše přítěž, protože nemám žádný stálý příjem, rodiče mi platí cestu do školy a živí mě, vím, že je to hodně peněz za mě, ale kapesné nedostávám (abych zase tolik nekřivdila, občas mi maminka dá třeba stovku, ale já si ji vždy uložím a nikdy to nepromarním.) Jsem hodně šetřivý typ a vystačím si s penězi od babiček, tětiček, které dostávám na Vánoce a narozeniny. Téměř nikam nechodím, jsem nekuřačka a alkohol nepiji, takže nemám za co utrácet, když vyjdu s přáteli, tak si maximálně dám jeden džus. Jenže rodiče mi dokola opakují, že bych jim za pobyt doma měla platit nájemné, já bych hrozně chtěla, jenže kvůli dojíždění a škole je pro mě stálá práve nereálná, navíc bydlíme v malé vesnici, kde je nejbližsí město 30 minut jízdou autem, takže v blízkém okolí ani žádná práce není, momentálně se snažím najít si nějakou jednorázovou brigádu, třeba hlídání dětí apod. Jsem i ochotna chodit na noční úklid, jenže se bojím, že bych to psychicky nevydržela, než bych dojela v noci domů a ráno zase do školy, bojím se, že bych to nezvládla, proto jsem přemýšlela o ukončení studia, že bych šla prostě pracovat se vším všudy, jenže jsem vystudovala gymnázium, což jsem bez VŠ naprosté nic. Takže se ocitám v nekonečném trojúhelníku a nevím, jak dál, nemám se ani komu pořádně vyvzpovídat, protože jsem kvůli studiu a tomu, že bydlím daleko od mých přátel ze střední či základky se s nimi velmi odcizila. Pokud se najde hodná duše, která se prokouše tímto šíleně dlouhým textem, který by mohl být téměř i povídkou a odpoví, budu moc vděčná za
Ahojte. Môj problém je že neviem dosiahnuť orgazmu. Existuje nejaký prípravok, ktorý by mi k tomu dopomohol ? A ako to mám vysvetliť partnerovi aby sa necítil sklamaný?
Už tři roky žiji způsobem, který nenávidím. V rodině jsme se vždy museli prát o své místo na slunci, přesto jsou pro mě vším. Můžu se rozhodnout jakkoli, pokud to oni schvalují. V opačném případě následuje trest.
Minule jsem psala, že by se mi líbilo zaflirtovat si se společným kamarádem. Uvědomuju si, že jsem ve strašné životní fázi. Zatímco jiné kamarádky už jsou vdané nebo mají děti, já stagnuju. Je mi 26 a s partnerem si umím představit celý život. Ale nikam se neposouváme. Všichni kolem mají nějaký posun, jen my po tolika letech nic. Připadám si trapně.
Nevím, jak si vyložit naši poslední diskuzi s přítelem, připadá mi, že se se mnou asi chtěl rozejít, protože vyjmenovával věci, které máme jinak a co všechno se nám nevydařilo ve vztahu.