Dítě miluje prarodiče víc než nás vlastní rodiče

Reaguji na Padlý Anděl:

Já Ti poradím nejlepší radu - neposlouchej ty slečny tady! Co to je za radu, že to dítě se nemá vidět s prarodičema, když brečí když od nich odchází? Takže když bude chtít být ve školce a bude brečet, že nechce ze školky, tak ho raději nedávej do školky, když bude brečet, že nechce od kamaráda, tak ho radši nedávej ke kamarádovi. Co to je za rady? Je naprosto normální, že to dítě má babičku rádo, a proto se mu od ní nechce, ale chápu, že Tebe jako mámu to mrzí, ale věr mi, že Tebe miluje daleko víc. Tohle dělá každý dítě a každá babička své vnoučata rozmazluje. Nech to času, ono dítě vyroste a bude to úplně jinak Hlavně to tady neposlouchej od holek, co děti vidí jen na obrázku

Reaguji na radulinkap: Ještě že nebudeš mít děti.. Byly by to chudáci

Já teda taky nemám děti a rozhodně si nemyslím, co uživatelka radulinkap.
To není o tom, zda máš nebo nemáš děti, nejsem natvrdlá jen proto, že nemám děti
Poslední dobou mi přijde, že kdo nemá dítě je snad něco mín? nebo sakra co?

Reaguji na Efca:

Rozhodně nemyslím, že jsi něco méně, je vidět, že máš rozum, a že nejsi jako slečna Radka, ale tím, že máš dítě určitě o dost dospěješ

Ta je mimo

Jak kdo Já to vidím hodně i u holek co mají třeba čerstvě děti, tak sežraly všechnu moudrost světa. Ostatní, co nejsou ještě matky, tak jsou mimo a nemůžou nic říct.

Ale tady nejde o brek, ale o to, že prarodiče jsou svéhlavý a dítě úmyslně kazí a nerespektují jeho rodiče

Reaguji na Efca:

To máš pravdu

Hele, já bych proti babičkám neřekla ani slovo, sama mám rodinu, která funguje jako sicilský klan, když pár dní nevidí vnoučata, hned volají, jestli "ještě žijeme" Ale to, co předvádi Andělovi rodiče, je naprostý extrém, který se musí řešit a pokud nepomůže domluva, pak je potřeba radikálnější řešení! Znovu říkám : pravidla výchovy určují rodiče! Dvouleté dítě se může vztekat jak chce, je to jenom jeho momentální způsob jak reagovat na to, když nedostane to, co chce. A je opravdu nutné, aby VŽDYCKY dostalo to, co chce? Že se malá vzteká, na tom nevidím nic divného, to dělá 90% dětí, když se jim něco nelíbí. Problém vidím v chování prarodičů .

Nemyslela jsem, že s Tebou někdy budu souhlasít, ale tohle Ti schvaluji

Jinak já bych teda taky nezakazovala styl s babičkou a dědou.. Ale jim bych řekla, že dokud vás jako rodiče nezačnou respektovat, tak malou uvidí jen u vás doma..
Protože to, že se babička nechá fackovat a trhat vlasy, tak ta malá si může myslet, že je to naprosto normální a může si začít myslet, že opravdu může vše a pak to praktikovat ve školce, takže tohle se v první řadě musí utnout..Když to udělá před váma, rázně zakroč.

Ahoj, to časem přejde, neboj. Když byl můj první syn malý, prožívala jsem dost těžké období (psychicky, ale kvůli jiným problémům) a on se taky hodně fixoval na mou matku, protože se mu plně věnovala, hrála si s ním, prostě všechno co chtěl. Já jsem hned znovu byla těhotná, tak jsem to prostě nezvládala. Pak to samo přešlo. Chce to je čas, až bude větší. Rozhodně si nemyslím, abys mu bránila se stýkat s babičkou, prostě se jen snaž se mu co nejvíc věnovat.

Já bych se teda tím že to časem přejde rozhodně neuklidňovala. Výchovu nastavuje rodič a prarodiče by to měli respektovat. Rodiče zakladatelky žádná pravidla nerespektují, naopak před dítětem podrývají autoritu matky. Výchova má být v důležitých bodech jednotná jinak dítě je zmatené a samozřejmě si vybere tu pro něj příjemnější variantu kterou si vynucuje vždy a všude. Pokud to prarodiče respektovat nebudou, tak není jiné řešení než omezit nebo úplně utnout styk s nimi. A to hlavně v zájmu dítěte. Takže takové to že chudák nebude mít babi a dědu je sice smutné, ale pokud by tahle situace v rodině nadále pokračovala, tak to dítěti nic dobrého nepřinese.

Ahoj.Já měla něco podobného. Od narození mé dcery se babička snažila převzít veškerou výchovu.Nebudu sem vypisovat co vše jsem si musela vytrpět toho tu bylo napsáno už dost..Po dobrém jsem nic nezmohla,tak došlo na hádky a dokonce i přetahování o dceru .
Po těchto akcích jsem dceru aspon týden srovnávala.To vše trvalo do 3 let věku dítěte.Babičku jsem durazně upozornila na to ,že pokud se nebude chovat jako babička a nebude mi respektovat jako matku dítěte, tak vnučku už neuvidí.A vyšlo to.Návštěvy se konaly dále ,pravidla se dodržovaly i když občas babička prohodila něco jízlivého ,ale to už se dalo přejít a život šel dál.Dcera vyrostla ve slečnu, babičku pravidelně navštěvovala ,domu chodila včas.Vše O.K.Aspon jsem si to myslela.
Dnes je dcera vdaná odstěhovala se do jiného města má 2 malé děti.Když má přiject na pár dní na návštěvu jede k babičce .Když jí a děti chci vidět musím ject za ní k babičce.Tam sedím a sleduji jak se (dnes už brababička)nadměrně věnuje mým vnoučkum .Když chci ject na návštěvu já za dcerou musím se ujistit ,že tam není na návštěvě prababička ,protože jak mi dcera řekla nemělo by to cenu.
I s dcerou jsem se snažila tuto situaci nějak řešit,ale dozvěděla jsem se pouze,že já jsem u ní na poslednim místě a na prvnim místě bude vždy jen prababička.Následovaly probdělé noci, prášky........Po čase jsem to rozchodila ,ale musím se neustále držet v pozadí.
Na vánoce jsem chtěla ject za dcerou a vnoučkama s dárkama a byla jsem odmítnuta s tím ,že maji návštěvu a děti si stejně hrají s prababičkou.
A tak už zase několikátou noc pořádně nespím a musim se rozhodnout jestli to všechno vzdát.Ale znamenalo by to vzdát se dobrovolně vnoučat a to bolí moc bolí.

Reaguji na Lída01:
Co na to říct - děti jezdí tam, kde jim je milo. Asi je u tvé matky prostě šťastnější.
Věřím tomu, že kdyby jsi v době její výchovy byla opravdovou mámou, nemusela by jsi teď u ní být na posledním místě.