Ahoj holky,
některé z vás možná ví, že se potýkám s rakovinou prsu - recidiva. Nádor mám v lymfatických uzlinách v mezihrudí a bohužel neoperabilní. Zjistilo se to v březnu, od té doby jsem na chemoterapii. Tolik na úvod.
Bylo plánováno, že nádor se podaří zmenšit natolik, že půjde "odoperovat" nějakou neinvazivní metodou. Bohužel, nestalo se tak, po dílčím zlepšení v létě nyní došlo dle CT opět k progresi a situace je zhruba stejná, jako na začátku. Byla mi vyměněna chemoterapie a já mám nyní hrozný strach, že opět nezabere. Pak už by nade mnou asi tu hůl zlomili a k operaci klasickou chirurgií to údajně není taky, jelikož je jako na průduškách, u tepen apod.
Je pro mep hrozně tězký se s tím nějak srovnat, bojím se, že umřu, respektive toho JAK umřu. Nedokážu si se představit v terminálním stádiu rakoviny.
Přijde mi, že na tohle téma se mnou ani nechce doma nikdo mluvit, když začnu o tom, kde a jaké věci, co auto, co účet atd., dočkávám se takových shovívavých reakcí.
Zatím jsem dobrá, ale mám pocit, že proto právě ta chemo nezabírá - na nádor ani na mě. Vlasy mi po vypadnutí opět dorůstají, krev mám dle testů ok, nezvracím, rozhodně nehubnu 😊, jen jsem pár dní po chemo unavená. Toť vše, fyzicky ok, dlouhé vycházky se psem zvládám dobře.
Začínám se obávat, že účel léčby je tohle, nikoli celková remise, jak jsem doufala.
Neustále hledám na netu o smrti a umírání, už nevěřím tomu, že se z toho dostanu. Beru AD, ale moc to teda nepomáhá.
Holky, tohle je spíš o tom duševním aspektu, nepište prosím, že když budu nebo nebudu jíst tohle nebo támhleto, jak to zázračně pomůže, na to fakt nevěřim...
Proto to řadim do sociálních témat, ne zdraví.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jak se vyrovnat s neúspěsností léčby?
Poslat SZPet a Ellenuschko, přeji vám vše nej,nej nej............... Rakovina je mrcha,která bohužel si s námi hraje a visí nad námi jako damoklův meč. Vy dvě jste úžasné,stojíte oběma nohama na zemi,snažíte se nepřipouštět si mrchu k sobě a statečně jí odháníte.Máte v sobě úžasnou sílu a charisma,nelitujete se a totéž nechcete od své rodiny a blízkých. Moje mamka si tím prošla také,od 28 let a bojovala s tím přes 20 let. A pořád je naživu. Má stejný přístup k této věci jako vy. Vždycky měla a má sílu žít. To dává hodně.A samozřejmě i léčba.Bez toho to nejde. Duševní potravou se člověk prostě neuzdraví. Při vší té bídě,čím mamka prošla,tak se upnula mocně v době beznaděje na vše krásný,co doma má a co prostě nemůže tu nechat být. My se ségrou byly hodně malé. Tátovi lékaři řekli,že si má připravit pomalu černé šaty,že manželka má poslední měsíc. Mamina tu už 30 let od nemoci pořád je. Ale jak říkám, lékaři a léčba více pomohli a také její síla.Léčí se pořád,bere léky,občas poleží v nemocnici,ale vždy se nám vrátí.
Děvčata,já věřím a fakt tomu věřím,že vy se uzdravíte.Protože pro vás tam nahoře ještě místo prostě není !!!!
Galerie obrázkůRadana: moc krásně napsané 😊 já si to taky pořád řikám, že tady ty moje holky psí nemůžu nechat.
Reaguji na Ellenuschka: Mně se jentak nezbavíš 
. Máma měla rakovinu a žije, její sestra na ní umřela, táta na ní umřel, jeho sestra má RS...Jsem realista. lymfoinvaze, angioinvaze. Jsem v remisi, ale jak říkáš "podmínečné uzdravení". Realista ale vůbec neznamená pesimista, vůbec to neznamená patlat se v nemoci, mluvit jen o ní, organizovat se kolem ní...na to je život moc krátký. Znamená to zjišťovat si nejnovější poznatky, aktivně se snažit o uzdravení a počítat se šemi variantami. Třeba zítra uvedou na trh lék proti rakovině a třeba mně na té ledovce u nás na sibiři sejme auto. Jsi ve všem krok přede mnou - začátkem nemoci, remisí....návratem...Díky Tobě jsem na všecho "o čem se nemluví" mnohem připravenější a pomohlo mně to vyrovnat se s tím...Někdy ležím zaklubíčkovaná v posteli, ať už fyzicky, nebo psychicky na dně a některá z koček na mně přijde dělat psí oči, šťouchat do mě čumákem a potom se mně stulí pod peřinu s přede...uklidňuje mě to, pomáhá na všechno. No a jestli mám odejít někam jinam, čeká mně tam Kuba, Matýsek, táta. A co se týká toho přechodu - sestry z hospiců docházejí domů a kdyby to mělo trvat dlouho tak www.dignitas.ch
mně by zajímalo, jestli se někdo zabýval otázkou, jak je možné že v dnešní době postihuje rakovina čím dál mladší lidi, zda tomu jde či nejde nějak předejít
mně by zajímalo, jestli se někdo zabýval otázkou, jak je možné že v dnešní době postihuje rakovina čím dál mladší lidi, zda tomu jde či nejde nějak předejít
Reaguji na Lucrezia: možná moc očkování, moc chemických potravin.. slabá imunita
Reaguji na Lucrezia: to bude nejspíš tím, že dříve se nemoci nediagnostikovali...umíralo hodně dětí, mladých i v pracovním věku - jen důvody se moc nevěděly.
Já se přikláním k názoru, že zdraví obecně je především záležitost životního prostředí, resp. jeho devastace. Hormony ve vodě a potravinách, hnojiva/ chemie všude a ve všem. Průšvihy typu Černobyl. Stres a vůbec životní styl už to jen dorazí.
Těžko budeme zdraví, když nežijeme ve zdravém prostředí.
Reaguji na Johannka:
Neni to pouze životním stylem, už jen s přítomnosti v motolské nemocnici na dětském oddělení. Nejsem věřící, do kostela nechodím.....ale věřím na osud.....prostě, někdo to má tak určené. U maminky na vesnici žil soused, kterého během zivota doprovázely špína, cigára, alkohol, starý mládenec ...dožil se 65 let.
Cituji Johannka: že zdraví obecně je především záležitost životního prostředí
zdravé jádro nemá co dočinění se zákeřnou nemocí
Reaguji na sarra:
No....nebudu tu Ellenuschce zbytečně, velmi zbytečně, prznit téma.
Ale ne, to není prznění tématu. Já sama mám ten názor, že to je jako nějaká přírodní redukce počtu lidí. Dřív bývaly války, epidemie, hladomory atd. Ale dneska? Většina infekčních nemocí se zvládá, jídla dost... Ale proti tomuhle furt jednoznačný lék není.
Cituji Ellenuschka: Ale proti tomuhle furt jednoznačný lék není.
Njn. Nejspíš budeme všeobecně vždycky o krok pozadu.
A jelikož jsem jantar a neumím s podobnými situacemi nakládat, tak kdyžtak prosím o shovívavost. Na mě tady totiž pořád kouká ten nadpis a mně to nedá. Před lety jsme v rodině přišli o velmi mladého člověka, mámu malého dítěte. Nádor na srdeční chlopni, vrostlý, neodstranitelný, jen ho seřízli. I přes agresivní chemo se zvětšoval. Ode dne, kdy se jí udělalo poprvé špatně, to do konce trvalo něco málo přes 3 měsíce. Tohle byla neúspěšná léčba. Ty jsi pořád tady, pořád můžeš, pořád máš čas, pořád máš možnost, pořád máš šanci....vyřiď si, co potřebuješ, ale nenech se tím uskřípnout. Což asi nenecháváš, takže už mlčím.
Stejně je to bor/del tohleto. Jak psala sarra výše o chlapíkovi, co kouřil, pil a žil ve špíně... Takové znám taky a mně přijde, že snad normálně dokázali sami sebe zakonzervovat.
Cituji Johannka: Stejně je to bor/del tohleto. Jak psala sarra výše o chlapíkovi, co kouřil, pil a žil ve špíně... Takové znám taky a mně přijde, že snad normálně dokázali sami sebe zakonzervovat.
není to ******, ten člověk se nestresuje, neřeší a žije si naprosto v klidu podle sebe. to podle mne taky dokáže udělat hodně. Podívejte se kolem sebe, každý se za něčím žene, neustále bere ohlledy na druhé, odbývá se...
někdo tu psal očkování, chemie v jídle, i to může být důvod. Podívejdte se na složení obyčejného pitomého chleba, který jde udělat jen mouky, vody, soli a kvásku. Zkuste se někdy mrknout na složení v obchodě, etiketa na deset řádků. Ono všechno zřejmě souvisí se vším
