Je zlé být introvert?

ach dámy, mluvíte mi z duše. Fakt nechápu proč někteří lidé, no vlastně skoro všichni nedokážou pochopit, že někteří z nás jsou introverti a trvá jim trošku dýl než se chytí, než se odvážou atd.
Kdyby tak ti lidi věděli jak my se snažíme mluvit, ale ono to prostě nejde Už tolikrát se mi stalo, že jsem si říkala, že to zvládnu. Prostě příjdu do hloučku a začnu se bavit. Tak jsem tedy s velkým odhodláním přišla a třeba se do minuty chytla, pronesla jednu dvě věty a pak...pak už jsem se jenom usmívala
Měly by sme založit nějakou introvertní komunitu

Přesně tak to mám i já

Taky taky akorát nejsem ráda sama delší dobu, když jdu mezi lidi citím se líp tak nevím jestli jsem opravdový introvert, to asi ne ale velmi dobře znám:

jsem prostě klidná, tichá osoba nemám potřebu se prosazovat mezi ostatními, být za baviče, nikdy nevypravím historky, spíš jen sedím a poslouchám/pozoruju lidi kolem sebe, málokdy mám co říct, a už vůbec ne všem, vždy se bavím jen s jednou osobou..

Nevím proč, ale já to mám opačně. Když jsem v nějaké nové skupině tak se mi líp "dýchá" než když tam je někdo známý. V nové skupině to je pro mě nová šance, nikdo mě nezná, neví že jsem ta tižší tak se vždycky snažím a celkem mi to i jde. Ale jakmile jsem s tou skupinou dýl, začínáme se poznávat..tak to nějak opadá. Začínám být spíše posluchač a zvažuji každou větu.

to bychom se tam na sebe ale jenom usmívaly a seděly se založenýma rukama

Přidávám se do klubu Já mám třeba dost problém se zapojit do hovoru hned jak někam dojdu a to i když jsem se známými lidmi, prostě potřebuju nějaký čas na rozkecání a proto mě naprosto neskutečně dokáže vytočit, když se mě někdo v dobré víře zeptá na větu typu jak se mám, co je nového atd. to jsem schopná říct tak akorát ale jo jde to Pak to logicky vypadá, jako kdybych s dotyčným neměla zájem komunikovat a jen jsem ho odbyla, tohle mě na tom štve, ale v zásadě jsem ráda, že jsem introvert. Rodina a blízcí známí už ale pochopili, že potřebuju jen chvilku na "aklimatizaci" a pak jedu A dost blbě se taky odpovídá na otázky typu co jsi dělala - já jsem tak nějak nejspokojenější, když můžu být zalezlá doma s knížkou... No a mám-li odpovědět na otázku tohoto tématu tak já osobně si myslím, že není zlé být introvert, za sebe jsem ráda, že jsem taková, kdo mě zná, ten si cestu najde a zvykne si na to a rozhodně je podle mě lepší být uzavřenější.

Já to mám úplně stejně Dřív jsem z toho měla hodně velký komplex, hlavně nesnáším když spadnu do takového toho stavu ,,melancholie,, kdy si zpětně říkám co jsem mohla vtipnýho říct, nebo jestli o něco nepřicházím když moc nechodím do společnosti..ale na druhou stranu mám své přátele a rodinu kteří vědí jaká jsem a že je nás takových víc je také dobré vědět

přesně taky tak...u nových lidí si vždycky snažím vybudovat jinou pověst než ,,té tiché,, ale není to tak jednoduché, napoprvé jo, ale pak už to bývá problém...s klukama to samé...když mi o nějakého nejde, jsem dost ukecaná, to mi vždycky říkají jak mám prořízlou pusu...ale běda když mám o nějakého zájem, to mám podobný tón hlasu jako je taková ta píšťalka na psy....takže běžný člověk mě neslyší a všeobecně jsou bohužel víc oblíbení extroverti, takoví ti ,akční tahouni, kteří vymyslí jakoukoli zábavu a hlavně jsou vtipní, co slovo to perla prostě lidem chybí víc tolerance, přece tohle není žádná nemoc, jen má každý jinou povahu...

jsem jednoznačně pro

Reaguji na joya:

viď mně osobně to vyhovuje, alespoň pak každý neřeší drby a blbosti z mého soukromí, když to nikomu necpu

akorát já tu otázku beru z pohledu okolí, kdy lidi mají narážky ne to, že jsem tichá

To si nemyslím. Určitě bychom si mohly vyprávět nějaký ponížující introvertní historky

Jojo to znám dost dnu mám že jsem nezažila nic ale kdyz se me nekdy v ten den nekdo zepta,tak si i něco vymyslim :X

na to si dávám pozor a snažím se víc rozmluvit, říct toho víc než jen " Jo,dobře,co ty?"

přiznávám se, že tohle občas taky praktikuju, ale většinou mě rychle ani nic nenapadne, takže spíš to dělám v momentě kdy vím, že se setkám s někým kdo se mě na to pravidelně ptá, tak už si něco chystám předem

Já jsem také introvert, který miluje "svůj klid" Nijak mi to v žití nevadí, nejvíce to však pocituji v práci, kdy vždy zvítězí ten "dravější" jedinec než jsem já Mezi přáteli, které znám velmi dobře jsem veselá, upovídaná a dokážu vymyslet i kdejaké skopičiny, ale v cizím prostředí se necítím vůbec dobře, jsem nervózní, potí se mi dlaně a cítím se velmi nejistě, ale už jsem na tom trošku zapracovala a zlepšilo se to

Já jsem taky taková, je takový i můj otec, asi je to v rodině Kolikrát už mi lidi říkali že jsem namyšlená. Snažím se s lidma bavit, ale jde to fakt těžko Když si nemam s tím člověkem co říct, tak má prostě smůlu