Je zlé být introvert?

Holky, jak já vám závidím, že máte přítele, já si asi s tou svou blbou povahou nikdy nikoho nenajdu .
Nejvíc mě štve, že ostatní lidi neumí pochopit, jak je to pro nás těžké. Kamarádka už mi párkrát vyčítala, že se neumím bavit, uvolnit atd. Když jsem odmítla jít na její oslavu s tím, že tam nikoho neznám a co bych tam dělala, tak mi prostě odpověděla: No tak se budeš bavit, ne? (jo to se lehko řekne). Je mi líto, že asi nikdy nebudu schopná se někde na zábavě odvázat, tancovat...

Reaguji na terry3010: nejsi sama taky nikoho nemam
Ale na jednu stranu chápu ostatní já kdybych extrovert a přišel by někdo tichej tak bych se s nim asi taky nebavila když bych si s nim neměla co říct. S rodičema jsem si taky užila. Taky mi to to pořád vyčítali chtěli mě dát k psychologovi, nerozuměli mi, já do páté třídy byla v pohodě nic jsem neřešila až v té pubertě to začlo teď už mě začli aspoň trochu brát takovou jaká jsem...

božínku tahle diskuze je pro mě snad dělaná na tělo tu knihu jsem si stáhla a louskám jí rychlostí blesku. nás introverty extroverti asi nikdy nepochopí... já jsem taky nejradši sama doma nebo s nejbližší rodinou..přítelem apod.když už jdu na nějakou oslavu, tak si odbudu nějakou povinnou část, ale víceméně se pak těším, až vypadnu a budu doma. mám nový vztah..cca měsíc..a hrozím se příštího týdne, kdy mám jít s přítelem na svatbu jeho kamaráda. vůbec nikoho tam nebudu znát.navíc je to v jeho rodném městě, takže budeme spát u přítelové ségry..a toho se děsím ještě víc. představování rodině....vy introverti mě určitě pochopíte jakou z toho víkendu mám hrůzu. vůbec netuším co mám dělat zatím se na to snažím moc nemyslet..ale sobota se blíží.... btw co se týče práce, zrovna si práci sháním a je to mazec...všude chtějí komunikativní lidi a to já opravdu nejsem..přicházím tím o spoustu nabídek.navíc mi nahání hrůzu pohovory. třeba o tu práci hrozně stojím, vím, že bych v tom byla dobrá..ale nejsem tak průbojný člověk, takže na pohovoru nesrším energií a nejsem ukecaná jak by si asi oni představovali...

Holky, tohle je diskuze akorát pro mne jsem také introvert, nedělá mi problém oslovit cizí lidi, když něco potřebuji, bavit se s nimi také mohu, ale já spíš většinou nechci, jsem ráda sama potichu. V práci jsem se spoustou lidí v kontaktu, ale raději si jdu po své práci a koukám, než abych se s nimi bavila. Občas mám pocit, že ani nemám co říkat.Mezi kamarády jsem pravý opak, pořád mluvím a oni mne za to mají rádi. Ale co ti nový lidé? Ti, kteří mě neznají? To, že vypadáme namyšleně, si myslí hodně lidí a mě to dost trápí, protože díky tomu vznikají další problémy, jako navázat s někým kamarádský vztah natož opravdový vztah.

netuším kolik Ti je, ale nervozitu může zmírnit sklenička alkoholu... nenavádím, ale na svatbě by to bylo i normální.

Taky se řadím mezi introverty A vůbec si nemyslím,že by to bylo něco špatného. Je pravda,že jsem často mívala problémy s tím,abych se aklimatizovala ve společnosti.Možná toto je příčina toho,že jsem až do nedávna (je mi 19 let) nenavázala žádný vztah. To je holt těžký,když lidi jako my nikam moc nevypadnou, a když už jo, tak jsou nesví a necítí se dobře. Můj nynější přítel je vůči tomuto velmi ohleduplný, netahá mě po žádných velkých akcích,protože ví,že to není pro mě. On to vlastně taky nevyhledává. Jediné, co si od života přeju, je mít životního partnera a být s ním spokojená. Pak už je mi jedno, jestli jsem introvert nebo ne.

Holky a nestává se Vám, že byste u toho zčervenaly? Mám to úplně stejně jako Vy + pokud mě někdo veřejně pochválí, jsem červená až za ušima

Jojo, holky, i já přesně vím, jak se cítíte, přidávám se do klubu. Nebudu opakovat vše, co zde bylo napsáno, mám to úplně stejně, až mi přišlo úsměvné, když jsem pročítala diskuzi a jen přikyvovala a poznávala se v každé vaší větě.

Vždycky mi nejlepším přítelem byla rodina a co jsem se odstěhovala do Prahy kvůli škole, zůstala jsem sama - společnost mi dělá jen partner a s ním taky nemůžu být 24 hodin denně - už nám to taky kvůli tomu párkrát ošklivě zaskřípalo.

Jestli byste někdo z Prahy nebo okolí taky potřeboval občas někam vyrazit a poznat nové lidi, určitě se mi ozvěte - vyrazíme třeba na kafčo a proberem úskalí života introverta

Ano, je to těžké, zvláště ve společnosti cizích lidí, pak mi docela často říkali, že jsem se nabavila a že jsem tam byla jak za trest. Přitom jsem tam byla moc ráda. Působíte tak namyšleně a arogantně...jenže když jsem ve společnosti svých kamarádů, tak tu pusu nezavřu.

Přesně Poslední, co jsem tak o sobě slyšela, byl názor, že nikoho tak tichého ještě nikdy neviděli. A stále ty otázky, jestli se nenudím, proč jsem tak potichu, proč nic neříkám a nejhorší ze všech - "Tak co povíš?"... och, jsem ráda, že tímto netrpím sama A přitom já se bavím, jen nemusím nic povídat..

přidávám se do klubu introvertů

mám to podobně jak vy, až na to, že já extrovertně nepůsobím ani mezi těmi blízkými přáteli bavit se s nimi dokážu normálně, ale o nějaké ukecanosti nemůže být ani řeč... no a první (a druhé a třetí... ) rande je katastrofa, vždycky je mi trapně a těch kluků až líto, já se snažím komunikovat, ale když o tom člověku moc věcí nevím, jde to prostě těžko

na druhou stranu strašně ráda pracuju s cizími lidmi, třeba brigády na baru apod., kde můžu s úplně cizím člověkem prohodit PÁR VĚT a vím, že ho nikdy neuvidím znova, mě vyloženě baví, beru to jako výzvu, ale nedej bože, kdyby se tam o mě začal někdo víc zajímat, to už bych ze sebe kloudnou větu nedostala

a taky děkuju za tip na knížku

Řekla bych,že být introvert není dvakrát výhra.

taky jsem introvertka a nestydím se za to

Reaguji na Kathlyn: nemyslím si,že bych byla přímo introvert,ale opak tedy extrovert taky nejsem .. abych to řekla zkráceně,ve známé společnosti se umím odvázat,lidé o mě i často řeknou,že jsem ukecaná a umím je bavit,ale když přijdu někam do nové společnosti,jsem tichá,bojím se něco říct,myslím že to je proto,že nejdříve si musím zvyknout,vyčkat a až potom ukázat jaká jsem je to taková moje ulita

Jsem taky introvert,už sem myslela že mám takovou povahu jen já.Svojí povahu ráda nemám protože se nedokážu s nikým moc bavit hlavně je problém že mě ostatní lidi ani nezajímaj ani já sem moc nepotřebuju svěřovat se svýmy problemy,vyřeším si je sama.Samota mi vůbec nevadí,mezi lidmi si přídu spíš nesvá,stačí mi přítel a rodina