Je zlé být introvert?

dnes, 06:37:25 - Připojeno během spojování:
Proč si s tolika lidmi nemám co říct?

Jsem introvertka. Mám docela problém navazovat kontakty, ale nejhorší je, že s plno lidmi si nemám co říct. Pak si příjdu, že jsem nudná. Ale jsou lidi, se kterými mně jede huba furt. Nevím, čím to je. Chtěla bych se změnit, protože mám celkem málo kamarádů. Každý si o mně myslí, jak jsem tichá atd... Navíc se strašně bojím maturitního plesu. Ve třídě je nás málo ( hodně lidí propadlo nebo odešlo na jinou školu) takže budeme mít na osobu nejméně 30 lístků. Vůbec nevím komu je dám, protože mám popravdě jen 2 nejlepší kamarádky, které bych tam chtěla pozvat. Bojím se toho, že nebudu mít žádný aplaus při šerpování. Spolužačky už mně řikaly, koho si pozvou, takže oni budou mít aplaus velký a pak příjdu já a aplaus žádný ... Jak se mám změnit, abych byla otevřenější vůči lidem?

Chceš přátele, aby ti měl kdo tleskat na plese? To mi připadá ubožejší, než nemít žádný aplaus.

lepší mít dvě dobré kamarádky než hromadu známých...

Reaguji na Vanilka29:
Nemyslím si, že to slečna myslí takhle. Jen uvedla ples jako nadcházející událost, která ji bude o to víc stresovat, protože plyne právě z tohohle problému, že nedokáže navazovat vztahy s lidmi.
Takže bych si nějaké řeči o ubohosti odpustila...
Pro akynu-00
Je těžké něco poradit, každý je jiný a jestli jsi opravdu duší introvert, těžko se nutit do role extroverta. Důležité ale je, nebát se říct, co si myslíš.. Věřím, že když jsi někde se skupinkou lidí, ať už ve třídě nebo jinde, určitě máš alespoň k nějakému tématu co říct, vždyť jich existuje tolik (hudba, film, móda, knížky, počasí, sport),tak to prostě zkus a neboj se toho.

To je teda starost s tím aplausem.. Neboj se, u nás to bylo tak že jsme si vzájemně tleskali atd., já tam neměla kamarádku ani jednu-jen rodinu s přítelem a vůbec mi nepřišlo že se mi tleská míň.. o tom to alespoň u nás ve třídě rozhodně nebylo!

Jinak druhý problém, tak to prostě bývá, že se člověk nejlíp cítí mezi svýma líp a tím pádem je i víc výřečnej- taky to tak mám.

Reaguji na Mautiiinka: díky za pochopení

Měla bych, co k tomu říct, ale pak si vždycky v duchu řeknu, ne raději budu mlčet, abych neřekla nějakou kravinu.

Ahojky, jako bych to psala já. Taky vůbec nevím, co si s cizími/novými lidmi mám říct a opravdové kámošky nemám žádné. Maturiťáku jsem se taky bála, tady u nás každej bral někde 8 lístků a mně vlastně stačil jen 1.
Ale toho maturiťáku se není třeba bát, nakonec jsem si to užila, bylo to super a aplaus byl taky, tam si budou všichni tleskat navzájem, bude ti tleskat každej uvidíš
Jinak s lidma, co se znám se mně povídá úplně normálně. teď jsem v nové škole a když se tam ty lidi baví, tak já obvykle mlčím Furt si v duchu říkám ,,ježiš, tak už něco řekni, seš úplně stejná jako ostatní, není mezi námi žádný rozdíl...,, atd, ale stejně nepromluvím

Asi blbá rada ale mně na tohle pomohl čas. Prostě čím jsem starší tím mám menší problém s někým cizím komunikovat. Sice jsem se ještě nedostala do stádia, že bych hovor s cizím člověkem začala sama(vždycky musí začít ten druhý a já se pak dle sympatii k tomu člověku chytnu nebo taky občas ne) ale když si vzpomenu na sebe před pár lety, kdy jsem ze sebe dokázala vysoukat jen odpověď na otázku a nic víc je to docela pokrok. Takže holky nebojte se časem se otrkáte a ono to pak půjde samo.
Co se týče maturiťáku opravdu není čeho se bát. Tam tleskají všichni všem maturantkám.

Aplaus na plese bych neřešila - je slušné tleskat každému! Takže bys měla mít alespoň nějaký aplaus, sice ne tak velký jako spolužačky, ale určitě nebude trapné ticho a pár tlesknutí (to by spíš hovořilo o nevychovanosti osazenstva plesu).

Ber to tak, že každý nemůže být extrovert, někdo je prostě uzavřenější. Ber to jako součást sebe a nesnaž se přetvařovat, sice nebudeš nejoblíbenější v kolektivu, ale když budeš sama sebou, tak si dobré přátelé taky najdeš Já sjem také introvert, střední pro mě byla mučením, ale na VŠ to bylo lepší - sešli jsme se tam lidé se stejným zájmem a to pomohlo odbourat ledy, takže na VŠ sjem byla úplně jiný člověk

Jsem na tom stejně, čím jsem starší, tím snáze se začnu s někým bavit.....

Tak tyhle pocity strachu z maturitního plesu jsem měla taky. Pozvala jsem jenom rodiče, protože přítel tehdy nebyl. Nejlepší kamarádku jsem měla ve třídě, takže jsem pozvala jenom rodiče. A aplaus jsem měla, každý ho měl. Toho se neboj.
Ale ona se ti ta povaha asi moc nezmění. Málokdy se člověk změní a pokud seš introvert, tak z tebe prostě extrovert nikdy nebude. Je potřeba to tak brát.

na maturáku se tleská všem popravdě, taky jsem z toho měla depresi že mi nikdo tleskat nebude a byla jsem strašně překvapená kolik lidí tleskalo, křičelo a pískalo

Jak já tě chápu. Taky jsem introvert a myslim, že většina lidí si myslí, že jsem nějaká divná, když v jednom kuse nemluvim (narozdíl od nich). Taky si s většinou lidí nemám co říct, ale už jsem si nějak zvykla. Na maturitním plese jsem měla taky "jen" rodinu a v pohodě. To neřeš.

Ještě jedna věc. Já jsem introvert, ale našla jsem si přítele a to je velký extrovert. Nemá problémy navazovat kontakty, s kýmkoli mluvit o čemkoli, dělat si všude srandu...a je fakt, že co jsem s ním, tak jsem si kus té extroverze od něj naučila. Naučil mě komunikovat s lidmi, nebát se projevit už jenom tím, že on je takovej.

Jsem na tom stejně jak ty Já navazuju kontakty prakticky jen a pouze na plesech, májových, hodech apod. Víno a folklor, to je moje. Jakmile je tam má nejlepší kamarádka (a víno ), tak jsem jako vyměněná. Našla jsem takhle už hodně přátel, se kterými jsem stále v kontaktu. Třeba by ti to taky pomohlo. Vyrazit s kamarádkou někam, měla bys tam svůj "opěrný bod", nebyla úplně mezi cizíma a cítila se uvolněnější.

Proboha tak takhle to zakladatelka fakt nemyslela, to je jasné.

Reaguji na akyna-00: Každopádně neměj z toho strach, vždycky všichni tleskají každému, takže každý má v podstatě stejný aplaus. A co se týče navazování kontaktů, to se fakt zlepší časem! Kort jestli půjdeš třeba na vysokou, tam poznáš zase spoustu spoustu nových lidí...