Je zlé být introvert?

Holky a co s takovou povahou introverta děláte třeba za práci? Já sama jsem hodně velký introuš a mám problém sehnat si práci, protože všude požadují výbornou komunikaci atd.

Reaguji na Mrsetnies:
jsem učitelka, to tě mluvit přinutí i když nechceš

Týjo, udělalo se mi líp, když vím, že v tom nejsem sama Vše jako vy - mezi přáteli samé vtípky, srandičky, ale jakmile jsem někde mezi cizíma, konec. Je mi zle, ráda bych něco řekla ale když ono to nejde ? Přítel si na to docela zvykl, snažila jsem se mu vysvětlit že jsem prostě taková, že se potřebuji pořádně otrkat .. A ty kecy typu : zase nemluvíš ? za to bych vraždila ..
neexistuje něco, čím se to dá změnit ? chci být víc na pohodu, a né nervózní a tak šíleně stydlivá při každé neznámé příležitosti...

Já to mám tak na půl, ale asi taky patřím k introvertům. Už jako dítě jsem byla jiná. Rychle dospělá takže jsem některým dětem přišla divná, když mi přišlo hloupé dělat to a tamto. Vystačila jsem si sama. S mamkou máme super kamarádský vztah. Odmala jsme byly pořád spolu, ale taky jsem měla kamarády i když míň a více jsem si rozuměla s příbuznýma z rodiny. To jsme dělali různé šílenosti, ale u cizích je u mě ten problém, že po zkušenostech lidem moc nevěřim takže jsem na ně tvrdá a dávám si ústup. Více poslouchám než mluvím, ale když pak někoho poznám jaký je, tak se odvážu a patřim mezi ty hlučnější, akčnější. V pubertě jsem měla hrozně moc známých a časem se to třídilo. Teď mám méně pravých přátel za to si myslim, že kvalitní a jsou to lidi, kteří mě znají a mám si s nima co říct a taky si dávám hodně čas jen na sebe. Nepatřím mezi ty lidi, kteří nedokáží být bez společnosti ani jeden den já si to užívám a obohacuje mě to. Stějně tak jako mě obohacuje být v té společnosti. Spíš nejsem tak temperamentní.
Řekla bych, že tichý člověk- introvert je nudný právě pro mladší generaci. Pak jsou lidé, kteří mají rádi tajemství a o člověku se něco více dozví časem. Prostě to někdo může mít čistě jako svou obranu. A nemyslím si, že je to špatně. Jsou lidé, kteří více mluví, vypráví, jsou nadměrně nadšení pro určitou věc a pak jsou lidé, kteří se drží dál. A kdo si myslí, že je to nuda, tak nechce poznávat. I z introverta může být maximálně zábavný, zajímavý člověk. Více než ten největší extrovert. To je můj názor.

Tak tady jsem se úplně našla Za introvertní povahu nejsem ráda. Jak říkáte, když jsem mezi známýma, tak v pohodě komunikuju, bavím se. Ale jakmile dojde na někoho novýho, tak konec...absolutně vymazáno v hlavě, i když usilovně přemýšlím na co se zeptat, tak mě nic nenapadne a na druhou stranu, když on se mě na něco zeptá, tak odpovím jednou větou, pousměju se a zase jsem tam, kde jsem byla.
A dost často slýchám, že vůbec nemluvím, že jsem tichá. To je vždycky takový to: No jo, copak Janča, taková hodná, tichá holka...a to se mi chce úplně křičet, že to není pravda, že taková nejsem, že se umím i bavit, dokážu být i pěkně naštvaná a řvu jak pavián, ale oni mě takovou vůbec neznají....prostě jen k tomu nemám co říct, k tomu o čem se oni baví, a pak jsem za tu tichou holku.
Nebo když někdo vtipkuje a je to mířeno na mě, tak mě nenapadá, jak mu to zase vtipně vrátit zpátky, vždycky se jen směju a tím to končí :/
Ale musím říct, že když se jdu někam bavit a je to spojeno s nějakým tím alkoholem, tak potom už vůbec nemám problém se s někým bavit...přitom mě příjde, že se chovám stejně, že nevymýšlím nějaký extra věty, vtipy...tak nevím čím to je, asi jsem víc odvázaná, mluvím víc nahlas, nestydím se.
A když už jsme u toho, tak můj partner je zas úplnej opak, komik, kterej dokáže bavit skupinu lidí a všechny dostat. Když ho poslouchám, jak s někým mluví a třeba ho taky vůbec nezná, tak dokáže plynule udržovat konverzaci, vždycky ho napadne vtipná odpověď nebo otázka...to se mi snad nikdy nepodaří

Doporučuji přečíst si knihu "Jste introvert" dá se sehnat myslím i na uložto.cz Hodně otevře oči a člověk to pak bere úplně z jiného pohledu, doporučuji

Také patřím mezi introverty a vím, jak je těžké pohybovat se v různé společnosti, ale s věkem se člověk přizpůsobí a už ví, jak na věc (většinou )
Mám taky hodně ráda samotu, nepotřebuji kolem sebe moc lidí, stačí mi ti doma Občas mám chuť zajít do společnosti, zažít nějakou divočinu s lidmi, kterým věřím, ale většinou ráda relaxuji sama, obklopena věcmi, co mám ráda, dodává mi to energii Většinou, když jsem byla mladší, jsem nechápala, proč, když přijdu ze školy, jsem tak hrozně unavená. Pak jsem zjistila, že hodně lidí v jedné místnosti mi jaksi saje energii (typické u introvertů). Je řečeno, že introverti nabírají energii když relaxují někde sami a extroverti právě ve společnosti
Viz. přečíst si tu knihu, je vážně báječná

Být introvertem není rozhodně zlé, společnost potřebuje oba typy, jak introverty tak extroverty. Introverti jsou více přemýšliví a tzv. krotí extroverty, kteří jdou do všeho po hlavě a věc si mnohdy pořádně nepromyslí.
(menší citace z knihy)

Já teď sháním zrovna. A když budu dělat někde s lidma, tak tím líp. Aspoň se trochu otrkám (doufám). Příští týden mám pohovor, tak se chystám koupit něco pěknýho na sebe a být okouzlující. No snad budu mluvit normálně, protože se to bude týkat práce a tak a nebude tam místo na mlčení. S prací je to pro introverty problém no, nemluvu asi nikde nechtěj

tak tohle bych dělat nemohla. jja delam v kancelári celý den práci na pc, takže mi to vyhovuje.

že jo? jak pak mám vědět o čem se bavit s lidma, kteri se mezi sebou znaji už dlouho a já jsem tam právě přišla nová? tak jen občas něco prohodim a je... časem se to zlepší

Jůůů,to je téma pro mě! Hlásím se k vám do klubu. Celý život mě štve, že jsem taková...snažím si říkat, jsem jaká jsem a být se sebou spokojená. Jenže jakmile se dostanu do situace, kde jsem mezi lidmi, které úplně tak nezmám, začnu tuhle vlastnost nenávidět. Kolikrát jsem si říkala "A teď to zlomím, a budu si hrát na extroverta", jenže ono se to lehce říká. Nikdy se mi to nepovedlo. Mezi svýma jsem upovídaná až až si myslím, ale občas se taky najdou chviliky, kdy jsem ráda potichu i mezi známými.
Reaguji na Lady_Kate: Díky za tip, jdu hned stáhnout!

Tak já se přidám do vaší introvertní skupiny
Já to nevnímám jako něco vyloženě zlého, ale ve chvíli kdy mi někdo řekne: "Tak nám něco řekni", si připadám jak trouba, protože prostě nemám, co bych řekla
A co teprve takové první rande?Přítel se mi pak svěřil, že už nevěděl, co má vymýšlet za témata, protože já zrovna moc ukecaná nejsem a bylo to poprvé v životě, co jsme my dva spolu mluvili...chudák a já se přitom tak snažila mluvit Ale chlapi v práci mu pak řekli, že má být rád, že mě má, protože ukecaná ženská, která neví, kdy zavřít pusu, je to nejhorší

Dámy! Přidávám se do klubu
Nedávno jsem četla tohle... http://psychologie.cz/manual-introverta/
je to .... výstižné a vysvětlitelné

no jak už jsem řekla mluvení s jedním člověkem mně osobně problém nedělá. Umím se ptát, mluvit i o sobě, takže za mě první rande ok, kdyby ale prisel s partou kluku, tak nevim nevim to bych asi měla problem...

Jsem introvert + melancholik, ale líbí se mi to. Když potkám nějakýho velkýho extroverta, tak rychle prchám. Ti lidé jsou mi protivní... Nemám ráda takové ty, kteří si udělají hned ze všech kamarády a druhý den si nevzpomínají ani jména

Neřekla bych, že extrovertní lidé si o introvertních nějak vyprávějí. Já jsem také introvert ve větší skupině se cítím dobře až po nějaké době, ale myslím, že to není na škodu. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Pokud to nemáš takové, že se vyloženě bojíš něco říct, vyjádřit svůj názor, tak si myslím, že to není žádný problém. Každý jsme nějaký...

Přesně tak

Navíc nikdo neni vyloženě jen introvert nebo jen extrovert Já se ztotožňuju s tím, co tady spousta z vás řekla - mezi "svýma" je to v pohodě, ale jak bych měla jít do skupiny lidí, kde nikoho neznám, tak by to byl ze začátku problém A když už, tak o tom ráda vím dopředu, nenávidím v tomhle ohledu překvápka