Je zlé být introvert?

tak já jsem taky spíš introvert, ale u mě to tkví také v malém sebevědomí, když se trochu napiju a spadne ze mě nervozita a upjatost, tak jsem úplně jiná...) když se cítím dobře a pohodlně, tak se dokážu chovat jako extrovert, ale pak jsou zase chvíle, kdy jsem uzavřená ve svém světě a ostatním se spíš vyhýbám...
nejhorší je ta citlivost a že vše moc řeším, jak to asi vypadá, co si kdo myslí, neprůbojnost atd...a často závidím, když se někdo dokáže chovat dobře v každé situaci - vtipně hned zareagovat, pohotově reagovat v každé situaci...já si většinou připadám jak blb)

tak to nebyla skutečná kamarádka, protože se navzájem nechápou a s pocity se už nesvěřují asi vůbec...

mnoho lidí Tě ale může vnímat pozitivně, že se do všeho s odpuštěním nes.reš.
Ti rádoby vtipní za každé situace jsou občas mnohem trapnější.
Jinak větší klid přijde věkem a zkušenostmi.

Reaguji na Kaja555: tak já když jsem jednou řekla kamarádovi, že na silvestra budu doma s rodinou - měla jsem náladu na něco klidnějšího než hromadnou ožíračku podle jeho stylu, tak na mě taky koukal, že jsem asi spadla z marsu) že ještě nezažil, aby někdo v mém věku byl na silvestra doma...)

Reaguji na Kaja555: Chtěla jsem upozornit na to, jak extroverti vnímají introverty. Není podstatné jaký je nebo není jejich vztah...

Bohužel si myslím, že výhoda to není. Oblíbenější jsou podle mě extroverti a setkala jsem se i s tím, že introverty docela odsuzují, koukají se na ně přes prsty. V práci je to bohužel problém si myslím. Jsem taky introvert, nejvíc u mě figuruje nízké sebevědomí, ale mám několik lidí, kteří by to na mě nepoznali, v jejich přítomnosti jsem uvolněná, upovídaná, úsměvavá atd. Se spoustou lidí nemám potřebu se nějak vybavovat..

Reaguji na vicky: Ale nízké sebevědomí nepramení z toho že jsi introvert..sebevědomí si člověk může vybudovat, musí na něm pracovat, pokud nepřijde samo. Introvertem se člověk narodí a nijak to nezmění
Doporučuji (obecně všem) přečíst si knihu, která tu už byla myslím doporučována: Jste introvert? od Laneyové. Moc hezky to tam všechno vysvětluje.

chce to ještě pár let a pak Ti bude jedno co si kdo myslí. Ale naprosto chápu!

já myslím, že to podstatné je - pro život toho konkrétního introverta.
Mám mezi kamarády (všechno to jsou tedy dospělí lidé a ne náctiletí) hodně extrovertních jedinců, kteří ale chápou, že to může mít někdo jiný zas prostě jinak. Přece nemohou být všichni upovídaní a strhávat na sebe pozornost - pro vyváženost jsou potřeba různí lidé. Samozřejmě to může drhnout, když se setkají naprosté protipóly - vyhraněný extrovert a vyhraněný introvert. Ale hodně lidí jsou podle mne spíš namíchaní. Já jsem podle všeho introvert, ale umím se přepnout, když mám náladu, do mírného extrovertismu...

jo jo

Hlásím se taky k introvertům....nějak jsem to nikdy dřív moc neřešila,ale teď jsem se seznámila s velmi sympatickým mužem a najednou zjišťuji jak moc introvertní oproti němu jsem....přemýšlím jestli má vůbec cenu se víc sbližovat,když jsme tak moc "jiní"
Mám ráda svůj klid,ráda si přečtu knihu....on naopak pořád něco podniká,doma je minimálně...neříkám,že jednou za uherák bych s ním něco nepodnikla(myslím ve společnosti více lidí,situace ve dvou mi nevadí),ale spíš mi přijde,že to nemůže fungovat.Samozřejmě,že mezi přáteli které znám podstatně déle jsem úplně jiná,hodně z nich by mě odhadlo spíš na extroverta,ale u nových lidí mi to prostě trvá hodně hodně dlouho.Žijete některá ve "spokojeném" vztahu introvert/extrovert?A jak řešíte ty neschody,kdy jeden chce zůstat doma a druhý jít do společnosti.

Nějaká introvertka z okolí Ostravy, která by se chtěla skamarádit? Kdyžtak napiš do vzkazů, můžem pokecat a někdy v budoucnu se třeba i sejít.

No musím sa pripojiť aj ja, knihu Jste introvert? som čítala, na začiatku sa mi veľmi uľavilo, pretože tá kniha popisuje odlišný spôsob fungovania mozgu introvertov, ale predsalen ked sa povie, že niekto je introvert, tak si predstavím, že na začiatku je hanblivý, ale potom ked si nájde v kolektíve spriaznenú dušu, niekoho s kým si sadne názorovo, záujmami, tak nemá problém s ním kecať stále a medzi svojimi starými kamarátmi tiež nemá problém, pričom ja nemám potrebu komunikovať skoro žiadnu, je mi z toho niekdy smutno, napr. na výške medzi prestávkami alebo cez prednáškami všetci debatujú, ale ja iba počúvam, príde mi to zbytočné len tak rozprávať do vetra, ak nepotrebujem niečo naozaj riešiť a iba si utriedovat myšlienky ma stále nebaví, vždy si poviem, že nabudúce sa prinútim s nimi sa normálne rozprávať, ale nejak nemám tú potrebu a je pravda, že extroverti sa na nás pozerajú cez prsty, najviac badateľné to bolo na základnej, na srednej a na výške sú už tí ľudia vyspelejší, aj ked niekdy len nepovedia nahlas svoj názor, ale za chrbtom si povedia svoje

já. Když lidi, se kterými má nějaká akce proběhnout, znám i já a považuju je za normální, tak jdem společně a jinak ho radši pošlu ať jde sám.
On se ale už taky dost uklidnil a hodně věcí podnikáme sami dva.
Za čas mne čeká setkání (vícedenní) s jeho rodinou a přiznávám, že z toho mám obavy, protože pokud mi nesednou (a zatím dle toho co vím, tak nesedí ), tak mne stojí příliš energie se přetvařovat...

a o nějakém tvém koníčku....?