Nejsem sebevrah, ale nedokážu už žít

Jenže já mám strach že se nenajde nikdo kdo mě bude mít rád... chci abych měla člověka kterej mě bude mít rád ale zároveň budu pochybovat jestli to myslí vážně... Jsem prostě složitej člověk, kterýho nikdo nechápe... a já bych tolik potřebovala mít někoho, komu bych mohla zavolat, přijet k němu, pokecat... ale já nikoho takovýho nemám a to je pro mě hrozně ubíjející ... Chci někam patřit.... teď to je jen prázdno.... četla jsem si definici deprese a úplně to na mě sedí ....

Kattia
Aimee
Díky děvčata, já se bála, že to vyzní až moc optimisticky a nevhodně. To víte, nejlíp mi není, ale když nezačnem všichni sami u sebe, tak to nemá cenu. První krok je asi skutečně podívat se sám na sebe reálným okem, nikoli škarohlídsky a pesimisticky, ale reálně a pak si říct...No co no, tak jsem např. nosatá a co jako, všichni se podívejte jak vypadá pořádný nos. Tuctovky jsou všude, ale já rozhodně tuctová nejsem. No a když nás okolí nechápe, tak problém nemusí být nutně v nás. Jen jsme opravdu ve špatné společnosti lidí, jak už tu někdo hezky napsal.

psychologyZero
Ale to víš že se někdo najde! Nejdřív ale musíš mít ráda sama sebe. Přečti si, co Ti psala Lentilie a dobře si to zapamatuj
Třeba máš okolo sebe víc lidí, co se cítí osamělí a uvítali by kámošku

psychologyZero
Ježinkote, jako bych to psala já. Tak před měsícem bych to asi napsala doslovně a stejně!!
psychologyZero
Zlatuško, je normální, že chceš někam patřit. A že se sama v sobě nevyznáš?To se taky stává, já to nedávno měla taky. Podívej se, pojďme hledat řešení...chceš někam patřit? Musíš pro to něco udělat. Když nepřijde svět za tebou, jdi do světa ty. Přesně jak jsem psala, jdi na kafíčko, na bazén, do nějakého cvičení či kroužku, kde jsou lidi, s nimiž můžeš vytvořit kamarádství...Co tě například baví?

psychologyZero
Nemáš třeba psíka? Mně pomáhá, když je mi smutno.
Hlavně neseď pořád doma, jdi se projít, klidně sama, to je jedno. A co příbuzní? Já už babičky ani dědy nemam ale pamatuju si, jakou měli vždycky radost z návštěvy.

Lentilie
psychologyZero
Zase to s tím chozením do světa moc nepřehánějte. Dcera mé známé řešila podobné pocity jako vy - a odjela na rok mimo republiku. A tam se zamilovala a vdala ( a taky byla kapánek nosatá, ale amíkovi to připadá moc pěkné ...

No to je právě to, nic mě nebaví poslední dobou, jako bych nežila.... a všichni si hledí sami sebe a určitě mě nebudou oslovovat....protože já jsem ze začátku asi fakt odměřená, asi se bojím věřit lidem...asi si budu muset najít něco, ale co, to vážně nevím... jsem spíš taková, co si rozumí spíš s klukama, baví mě fotbal a sport všeobecně... takže chtěla bych chodit někam, kde je dost kluků... ale nevím o ničem... jinak taky mě štve, že jsem zhubla 12 kilo a nikdo si toho nevšiml .....to si pak říkám, jestli to má cenu, když si toho ani nikdo nevšimne....i když jsem za to ráda, nedokážu se zbavit toho pocitu, že to je zbytečné, prostě všechno zbytečné.... jsem na každý slovo háklivá, hned se rozbrečím.....

Maika
Já to myslela obrazně s tím světem. Ne hned mimo republiku. Stačilo by jít na ten bazén jsem myslela...
ps. No, ale Amíka bych brala.

Kattia
No psa nemám, bohužel... Já s babičkou a dědou bydlím celej život a jsou na mě spíš alergičtí, taky jim plno věcí na mě vadí a třeba pochvaly nebo podobně bych se od nich nedočkala,.... s mamkou taky nemám ten kamarádskej vztah, jedinej blízkej člověk byl ten bývalej přítel....

psychologyZero
Depka jak vyšitá.
12 kg? A to jsi zhubla cíleně nebo stresem? 12 kg, to už přece musí být pořádně vidět! To se divím, že si nikdo nevšimnul...
No vidíš, ráda se stýkáš s klukama a baví tě fotbal...tož...choď na fotbal.
A že je všecko zbytečné? No je, to máš pravdu, stejně jednou všichni umřeme, že?

Já nemám dost sebevědomí, kdyby si ke mně někdo přisedl, tak bych asi odpovídala jen jo,ne,hmm, nevím, možná... apod.... Takže nevím no... hodně si čtu Čas na lásku a vždycky mě to rozbrečí, proč já nemůžu mít v životě nějaký štěstí.....

Jasně že má, tohle přece dělá člověk kvůli sobě! Jestli Ti to pomohlo a cítíš se líp, ostatní tu změnu vycítí.

No vidíš, to je dobrej začátek. Tak se sama někam přihlas. Zkus se překonat.

A když už tady řešíte nosy...já naopak považuju výraznej nos za přednost, líbí se mi to jak na chlapech, tak na holkách. Sama mám takovej divnej pršák

Lentilie
To jsem zhubla cíleně, ale fakt si toho nikdo nevšiml, ani slovo na to, že bych nějak zhubla... asi to bude tím, že je to pořád hodně a nejde to moc vidět, ale štve mě to Proto si připadám úplně nemožná, nikoho nezajímám prostě... potřebovala bych pořádný chlapský objetí, to mi chybí nejvíc

psychologyZero
No máš složitější období - ale neboj, přijdou i těžší A jestli máš fakt pocit, že si se svým okolím nesedíš a kámoše tam nenajdeš - netlač tak moc na pilu ... zkus chviličku nic neřešit, nevidět všechno až tak tragicky - já vím, že se mi to lehce říká .... Holky Ti tady dobře radí, zkus to nějakou chvilku zvládnout bez kámošů, třeba se zvířectvem Jsi chytrá a šikovná holka, zvládneš to!

psychologyZero
Ale ty to štěstí v životě můžeš mít!! Ovšem když něco chceš, tak pro to přece musíš něco udělat. Život není ani pohádka ani telenovela a štěstí se nám holt samo na stříbrném podnose nenaservíruje. Vem si papír a napiš si do jednoho sloupečku, "z čeho mám depku, co mi vadí" a na druhou pěkně vymýšlej, co bys mohla udělat pro to, aby to bylo lepší. Co ty na to? Jsem asi dneska moc ostrá, že...omlouvám se za to...ale dnes mám holt náladu, že bych i mrtvého dokopala z hrobu, aby se hýbal.