Ani nevím čím začít, mám pocit, že jsem ve svém životě vše podělala, že jsem největší looser. Možná, že někomu by to nepřišlo, ale mě jo. Často mě napadá, že jedině kdybych se zabila, tak budu mít klid. Možná za to z velké části mohou mé vysoké ambice a cíle a nejspíš i perfekcionismus. Nicméně jsem nikdy nedosáhla toho, co jsem chtěla. Možná jsem se moc upnula na vzdělání, jeho nutnost atd
Částečně jsem vystudovala jeden obor (mám bc.), ale není moc perspektivní a neuspokojoval mě. Začala jsem tedy studovat jiný obor (úplně od píky) a ten jsem podělala, budu muset prodlužovat a nevím, jestli mě vezmou na navazující studium… Kdyby mi šlo jen o titul, tak už jsem VŠ vzdělání mohla mít…
Mám sice přítele, ale je to takové divné. Je můj první a já se změnila, chtěla bych zažít ten pocit, že má o vás někdo fakt zájem, že vás chce a ne jen na jednu noc…
Poslední dobou, ale to už je delší dobu, mám též pocit, že přicházím o své přátelé i koníčky. Pravda koníčky zanedbávám, ale přátele ne! Navíc žádné nové přátelé ani nemám.
Často se mi nic nechce, nevidím v tom smysl, možná jsou to i deprese. Nejsem šťastná, už ani skoro nevím, jaký je to pocit. Paradox je, že si uvědomuji, že jsem zdravá, mám milující rodinu i přítele, a přesto vše nejsem šťastná...
Tady jsem se chtěla vypsat,poslechnout si radu a pohled někoho jiného…