Ahoj holky.
Chtěla bych se vás zeptat, zda jste některá třeba neřešily něco podobného, případně vás poprosit o váš názor. Stručně jsem to shrnula už výše v úvodu, ale tak pro upřesnění:
Můj partner se prostě rozhodl, že by chtěl jít k porodu. Vím, že spousta žen by nad tím zajásala, ale pro mě to teda vůbec příjemná představa není. Už jsme se o tom spolu bavili dřív, ale já mu říkala, že bych byla raději, kdyby tam nešel, protože už jen ta představa je pro mě stresující. Nějak jsme se k tomu pak dlouho nevraceli, řešili jiné věci a tak, já to prostě považovala za "uzavřené". No jenže on s tím teď zase vyrukoval.
Četl si o tom na netu a z toho vyvodil, kdoví jak to nebude úžasné, když tam bude. A teď mě o tom neustále přesvědčuje. Popravdě jsem myslela, že porodím rovnou na místě, když mi to teď o víkendu oznámil, jak jsem z toho byla v šoku. Moje představa byla, že zůstane doma s malým a postará se o něj a já že nebudu muset řešit, co s ním (s malým i velkým). Jenže on si na to povolal jako dva pohůnky moje rodiče, které přesvědčil, aby nás přijeli "podpořit", čili malého pohlídají oni.
Moji rodiče ví, že já u porodu nikoho nechci, už od dětství jsem byla dost samostatná, nechtěla je na vyšetření u zubaře 
všechno si řešila sama a tak. Jenže on jim to tak podal, že se prostě rozhodli, že přiletí, hrozně se těší na malého a taky na miminko, což samozřejmě chápu.
Vím, že to se mnou myslí všichni tři dobře, ALE mě prostě ta představa jeho u porodu nahání hrůzu. Takže teď jsou proti mně v převaze a já nevím, jak z toho ven. Přítelovi to zakazovat nechci, je natěšený jako malý kluk, ale zároveň se vážně bojím toho, že by tam byl a také toho, co by mohlo nastat potom.
Proto vás prosím o radu. Co si o tom myslíte? Vyšiluju moc? Jak byste to řešily vy - nechali ho jít, když o to sám tolik stojí, anebo prostě řekly rezolutní ne?
Děkuji za každý názor, myslím, že potřebuji jiný úhel pohledu
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Partner u porodu - já o to nestojím, on moc
Cituji Lucie1983: Tak já nevím, ale u porodu mi stál partner za hlavou a mezi nohy neviděl. Pokud byl partner u plození a má být i při výchově, proč by neměl být u porodu? Chápala bych to, kdyby sám nechtěl, ale pokud chce, tak mi přijde sobecké ho o tohle připravit. Pro mého může to byl velmi silný zážitek a byl šťasný, že ty chvíle může prožívat se mnou.
Souhlasím.Můj manžel považuje narození našich dětí za svůj nejkrásnější a nejsilnější okamžik ve svém životě.
Nicméně chápu, že pro někoho to může být problém.Sama jsem muže u prvního porodu moc nechtěla, ale nakonec jsem byla ráda, že tam se mnou byl.Bez něj by to bylo daleko těžší, u druhého už jsem ho chtěla sama.Těžko radit, nic se nemá lámat přes koleno.
Poslat SZMyslím,že by to mělo být na tobě,koho tam chceš a koho ne a co ti bude a nebude příjemný. Já bych přítele taky nechtěla mít u porodu, nějak bych se před ním styděla. Nebo ne styděla,ale necítila bych se nejlíp. Naštěstí on přímo u porodu být nechce...Ale aby v porodnici se mnou byl,to bych chtěla..
Cituji Lucie1983: finální fáze má pár desítek minut.
Přesně to mě napadlo.Porod prostě neberu jako výsostnou záležitost ženy.Byli jsme oba u početí, budeme při porodu i výchově.
Dendínko, ale je to na tobě, co se domluvit, že bude tzv. při ruce v předsálí?A ty sama uvidíš, jestli ano nebo ne?
Cituji wejja: No nevím, jestli to takhle někdo vnímá, tento názor se mi zdá trochu divný. Chodím na praxe na porodní sál a co jsem viděla porody, byl u toho otec - bylo to něco neuvěřitelného, strašně krásného, jak se na svou manželku díval a obdivoval ji, vůbec neřešil, že je uhekaná nebo co...A jak se to miminko narodilo, nádhernej okamžik. Prostě kdo to nezažil, nepochopí. Už od prvního okamžiku, kdy se mimimko narodí si vytváří vztah se svými rodiči - pokud znáte pojem bonding, víte o čem mluvím. A pokud je žena po porodu vysílená, nebo nastanou komplikace a nemůže po porodu si dát miminko na hruď na kůži, může to udělat otec dítěte. Když tam nebude, miminko si odnesou sestričky někam úplně pryč a ten prvotní okamžik vytváření rodičovské lásky je fuč.
Moc hezky napsáno...
Reaguji na wejja:
Není to ještě tak dávno co se rodilo zásadně bez přítomnosti otce a dokonce nebyly povolené ani návštěvy v porodnicích,takže otec si dítě pochoval až když šlo s matkou domů 
podle tvého popisu zázraku zamilování se na sále by celé generace lidí byli tedy úplně nemilované a odstrčené neb je ani jeden z rodičů těsně po narození neviděl.
Bonding mohlo dítě dělat tak akorát se sálovou sestrou takže bych to být tebou tak nedramatizovala.
Galerie obrázkůmoderátorka
Cituji Tiakia: Není to ještě tak dávno co se rodilo zásadně bez přítomnosti otce a dokonce nebyly povolené ani návštěvy v porodnicích,takže otec si dítě pochoval až když šlo s matkou domů
My máme díky tomu v rodině jednu super vyprávěnku - mamka se mnou byla v podolí a ukazovala mě v okně taťkovi, který se chodil koukat z Vyšehradu s dalekohledem Být táta u porodu, tak takovou historku nemáme 
A můj vzath s tátou ani jeho úctu k mamce to fakt nijak nezmenšilo.....Ale faktem je, že už tehdy (druhá půlka 80.let) v Podolí fungoval bonding - děti byly s matkama na pokoji......T
Tím nechci přítomnost otce u porodu nějak bagatelizovat ale také bych ji nepřeceňovala.....Že by jako bez přítomnosti otce u porodu to pouto nevzniklo a naopak k jeho vzniku stačila ta přítomnost.....Pro některé to může být úžasný zážitek, pro jiné to nemusí ale být nic moc. Já osobně nevím, jestli bych chtěla chlapa u porodu - na jednu stranu je fajn, že je tu někdo, kdo kope za stejný tým, dokáže vymoci například u doktorů, sestřiček to, co matka chce ale nemá sílu se dohadovat.....Na druhou stranu nevím, nakolik bych ho v té finální fázi chtěla u sebe - ono možná někdy není od věci, když "původce všeho" je schovaný někde v bezpečí
Každopádně je to vždy na dohodě těch dvou - pokud jeden nechce, tak prostě otec u porodu nebude (přece jen rodí žena, pokud ona ho tam nechce tak by tam být neměl....) . Pokud to oba chtějí, tak není problém.......
Cituji Tiakia: takže bych to být tebou tak nedramatizovala.
Já nic nedramatizuji...Jen jsem říkala, jak to je...a argumentace, že v minulosti to tak nebylo, tak to tak nemá být ani teď je naprosto mimo...Já viděla porod, kdy ta žena měla nečekaně velké komplikace, akutně ji braly na sál do narkózy a její přítel nebyl u porodu, miminko si odnesly sestřičky úplně na jiné oddělení, tak mi to přišlo smutné, kdyby tam mělo tatínka, mohlo být s ním...říkám jen svůj názor...
A stačí se o to jen trochu zajímat, je na to několik studií, rozdíly mezi miminkama, co zažily bonding a těma co ne...ale to je jiná kapitola..
Samozřejmě jsem říkala, že je to zakladatelčino rozhodnutí a nemá se do ničeho nutit, ale jen jsem chtěla poukázat na jiný úhel pohledu...
Reaguji na wejja:
A jaký je mezi těma dětma rozdíl?Například?Myslíš si vážně,že ten čerstvý kojenec si to pamatuje?Tomu je to úplně jedno.
Každopádně díky těmto a dalším studiím pak zblblé matky rodí doma v obýváku nejlépe za asistence otce a dalších dětí
Zakladatelka asi správně cítí,že porod za asistence manžela není nic extra neb ani mně jako ženě nepřipadá porod jako nic úchvatného o co bych se měla podělit a měl by to se mnou zažít i chlap.Asi by mi nevadila kámoška,mamka,teta ale 100% by mi vadil vlastní chlap.Ne proto,že bych byla upocená a servaná,ale prostě je to taková špinavá záležitost na kterou nemusím vzpomínat
Reaguji na Tiakia:
Předpokládám, že máš za sebou jen jeden porod a také i poslední, bez urážky.
Cituji Tiakia: Každopádně díky těmto a dalším studiím pak zblblé matky rodí doma v obýváku nejlépe za asistence otce a dalších dětí
Neurážej, já nejsem matka, která by rodila doma za svitu svíček, otce beru u porodu jako samozřejmou součást, ale chápu, že každý to může mít jinak.
Ty ne, ty jedeš svůj názor a každý, kdo s tebou nesouhlasí je blbec.
Reaguji na Lusinda2:
Ať si mají u porodu v porodnici třeba celou rodinu hlavně když nerodí doma v obýváku za asistence nějaké bláznivé porodní asistentky.
To jsou zblblé matky tak se nečerti o tobě ani slovo.
Reaguji na sarra:
Nijak se netajím tím,že komedie kolem porodů a rozněžnělé matky mě nechávají chladnou.Dítě si jinak než porodem / vlastní dítě / pořídit nelze,kdybych si ho mohla koupit v marketu,tak bych jich měla možná i víc než jedno.
Mám to stejně jako ty, partnera bych u porodu nechtěla. Na vytvoření vztahu s dítětem bude mít ještě móře času Navíc, moje známá (lékařka a několikanásobná matka) mi říkala, že pro tak malý je důležitá jen matka, otce a sourozence začne vnímat a poznávat až později. Proto si myslím, že je důležitý kontakt právě s ní - a jestli ho jako druhý k sobě přitiskne k sobě sestra nebo otec, to je tomu malýmu tvorečkovi úplně šumák
Možná, že partner tomu rozumí tak, že máš obavy z toho, že by ho to mohlo vyděsit - a dělá drsňaka. Zkus mu vysvětlit, že nejvíc nápomocen ti bude v případě, že tě nechá dělat svoji práci a přijde, až bude hotovo
Cituji bakalářka: My máme díky tomu v rodině jednu super vyprávěnku - mamka se mnou byla v podolí a ukazovala mě v okně taťkovi, který se chodil koukat z Vyšehradu s dalekohledem
Hihi, taky jsme se s tatínkem dívali na mýho brášku z parku u nemocnice, maminka nám ho slavnostně přinesla ukázat do okna Tehdy do nemocnice vůbec nepouštěli návštěvy. Jinak přímo v době porodu táta nejspíš někde zapíjel dítko s dědou a mě hlídala babička - takovou podporu bych partnerovi také mileráda povolila a vůbec bych netruchlila, že mi neotírá čelo
Cituji Lasička_: zapíjel dítko s dědou a mě hlídala babička - takovou podporu bych partnerovi také mileráda povolila a vůbec bych netruchlila, že mi neotírá čelo
A ty už nějaké dítě máš?
Názor Tiakii beru, ač s ním nesouhlasím a vidím to jinak, ale řeči o otírání čela..jsi dost mimo.
Nemám. Píšu o tom, co bych chtěla (nebo spíš nechtěla) do budoucna.
Pro mě to je přítomnost partnera na sále opravdu o otírání čela, budu ráda, když mě partner bude podporovat jinak. To je můj názor teď (co já vím, jaký bude za pár let), tak ho prosím respektuj.
