Dobrý den, nemůžu to držet pořád v sobě. Moje trápení spočívá v tom, že přítel by se chtěl milovat pořád. Já jsem pravý opak, nemusím to mít vůbec. Tak jsem mu dovolila najít si ženu na milování. Našel si někoho, ten jejich akt probíhá v našem autě, protože doma bych to nesnesla. Viděla jsem fotku milenky a párkrát jsem měla možnost si přečíst co si spolu píší. Jsou to takové věty že se na sebe tesi a oslovují se broučku, kočičko atd. Jsem ještě k tomu dost žárlivé povahy. Snažím se nedělat z toho vědu ale moc se mi to nedaří. Mám tolik smíšených divných pocitů. V pondělí přišel zrovna z toho rande a celá jsem se sesypala. Ruce se mi třásly jak nikdy v životě. Připadala jsem si jako by mě podvedl. Pocit nenávisti také nechyběl. Chtěla bych poprosit o radu jak to všechno zvládnout v klidu bez nervů.



Poslat SZ
, ty se chceš zničit? Je ti 24 let máš celý život před sebou, proč si ho dobrovolně ničíš? Jak jsi tohle vůbec mohla dovolit? Myslela jsi , že si tím zachráníš vztah ? Omyl - takhle to moje milá nefunguje! Neřeknu kdybys za sebou měla 30 let manželství, vybudované zázemí a nechtěla opustit manžela , ale v tvém věku? Copak ty nemáš ani kousek ůcty k sobě samé? To, že jsi na prášcích mě ani neudivuje , z toho by se asi hroutil každý. A já tě rozhodně litovat nemíním, nabídla jsi mu to sama a bylo to tvé rozhodnutí takže si nes následky toho všeho sama. Trpět budeš jen do té doby dokud ze sebe budeš dělat obětního beránka. Celou diskusi jsem nečetla jen 2 stránky , ale myslím, že ti tu nikdo k tomuto gestu gratulovat nebude. Takže se seber a to hned. To je snad nejhorší a nejvíc naivní téma co se zde otevřelo.
A jí to taky nevadí? Takovýhle vztah nemá budoucnost ...
