Připadám si jako nic

Reaguji na Jenny05: ale vždyť máš ještě tolik času se něco naučit. Můžeš studovat (do 26ti let to je nejlepší, protože nic neplatíš), učit se jazyky, udělat si nějaké kurzy... přece není nic ztraceno

A co si koupit něco pěkného na sebe, vyrazit ke kadeřnici.... myslíš, že by ti to alespoň trošku nepomohlo cítit se líp? Že by jsi se po krůčkách snažila, aby jsi se cítila ve svém těle dobře. Pak přidala třeba nějaký sport. Postupně, po kouscích....uvidíš, že ti bude pomalu líp a líp.

Ale s tím barmanským kurzem to je fajn začátek, tak nám tu slib, že si ho do konce roku uděláš...to by šlo, ne? A já si tě tu schválně pohlídám, jestli ho uděláš. A běda pokud ne

A v čem konkrétně ti to nejde? To se třeba stydíš? Opět to musíš zkoušet po krůčcích. Třeba jednou se zkusit zeptat na něco prodavačky v obchodě, třeba jestli mají nějakou věc nebo jestli by ti neporadila, která věc je lepší.... Ona to po kousíčkách jde, poprvé se budeš ostýchat, po druhé už méně... Víš, ono jediné co pomáhá na tyhle problémy je to PŘEKONÁVAT. Vím, že je to těžký, když má člověk strach a má tendenci před tím spíš utíkat, ale bohužel to je jediná rada.

Tady bych ráda zmínila svůj oblíbený citát: Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.

Takže Jenny, dokaž nám, že to změnit CHCEŠ, řekni co pro to uděláš a my si tě tu pohlídáme

Reaguji na snupalek: To nad tvou povahou se mi chtělo zvracet. Za vzhled nikdo nemůže. Každý máme něco. Nemyslela jsem to zle, jen mě rozčiluje, když se někdo pouští do někoho, kdo je na dně. Ale tys to asi taky nemyslela zle, podle toho, co píšeš teď. Asi to tak jen vyznělo...Vypadáš jako normální holka...

Asi i souhlasím s tím, co napsala Snupalek, myslím to s tou leností. Všechno jde, když se chce. Prostě si řekni: Ráno vstanu a půjdu si zaběhat a pak to udělej! Hlavně si neříkej, že na to máš celý den atd. To už se na to pak vykašleš. Nebo si udělej rozvrh toho, co chceš dělat a pak to dodržuj. A co děláš, když dojdeš ze školy?

Ale vždyť právě o tom je diskuze, reagovat na něčí názor. A myslím, že děláš to samé, buď se k někomu přikloníš nebo naopak nesouhlasíš, popř. nemáš názor...
No přesně o to mi šlo, o to narážení v krizi, jen jsem se chtěla zastat Snupalka, protože mě přišlo zase nechutné, když někdo okamžitě vyjel na její fotku....která s touto diskuzí vůbec nesouvisí, a přišlo mi to hodně nemístné, jako Tvá poznámka typu "málem jsem se pozvracela..." Ano souhlasím, některé názory jsou opravdu smutné!!

Já nemluvila o češtině, tak že bych to někomu vyčítala nebo chtěla něco opravovat, jen jsem napsala, že Snupalek má svým způsobem pravdu... Každý máme svoji pravdu, a pak existuje pravda že?

A co se týká tématu já reagovala hned v prvním příspěvku, jen mě opravdu zaráží jak dokážete odsoudit člověka, který ihned necítí potřebu někoho povzbuzovat...napadlo Tě, že třeba Snupalek měla taky těžký den? A navíc je na Jenny, jak který příspěvek vezme...Když si tak soucitná, proč souhlasíš s urážením Snupalka? Snad proto, že nezaložila téma, ve kterém potřebuje rady?

Reaguji na lusyn: Každý má někdy těžký den. Já zrovna teď taky, ale připadá mi divné, shazovat člověka, který je na dně ještě hlouběji. A já taky jen vyjádřila vlastní názor.Takže taky jen diskutuji. A to s tou fotkou... Tobě nevadí, když shodí někoho a bráníš ji, ale když někdo řekne něco špatného o ní, tak to vadí? Navíc jsem psala, že jsem to tak nemyslela. Já jen, aby se zamyslela nad svým příspěvkem a pochopila, že to mohlo dotyčné ublížit. A když nemá potřebu pomáhat, tak snad nemusí ubližovat, ne? To je naše lidstvo... Když na zemi leží zraněný, tak si do něj ještě kopnu!

Reaguji na lusyn:
Holky, už to nechte plavat, nemyslela jsem to zle, asi to tak vyznělo, pokud to někoho pohoršilo, zpětně se omlouvám. Neřešíme tady přeci mě, ale Jenny05.

Jinak ohledně té lenosti. Já jsem lína až až. Vždycky si řeknu, že něco udělám, něco nového se začnu učit, ale prostě jsme na to moc líná.

To jsme na tom asi všichni stejně. Až na nějaké zvláštní vyjímky

Ano máš pravdu, neřešíme Tebe, ale svým způsobem si právě Ty ukázala jak to je... Napsala si jen, že si něco nemyslíš... To přeci ani nemusíš! A ostatní to pochopili špatně...o tomhle je celá diskuze, lidi všechno berou okamžitě špatně... a nezamyslí se nad významem a zpětně útočí... A to je myslím i tak trochu problem Jenny, chce cítit, že dělá něco dobře, ale nikdo ji to neřekne...protože každý kouká sam na sebe, a vidí jen chyby! Děláme to všichni, někdo se snaží to nedělat...ale zavidím tomu, kdo to dokáže na 100%!!

Promin Snupalku, ještě naposled reakce zpětná na Tebe... a myslíš Monco, že zase Tvá a Jabinina reakce neublížila Snupalkovi? Jen řečnická otázka, opravdu toho nechám..
Krásný večer holky

A Jenny začni bojovat jak to tak čtu, tak bojuješ sama se sebou... to je opravdu těžký boj, ale věřím, že ho zvládneš!! Holky Ti tady napsaly spousty krásných příspěvků, nápadů!! Tak je využij)) Napadlo mě, že by Ti mohla pomoc kniha 4 dohody... Jen další návrh, záleží jen a jen na Tobě! Hodně štěstí!

To už jsem vysvětlila v minulém příspěvku. Chtěla jsem, aby si Snupalek uvědomila, že to mohlo Jenny ublížit. Člověk ale bohužel někdy něco udělá, i když to tak nechce nebo nemyslí. Je potřeba se dívat na věci z více stran a třeba o určité věci popřemýšlet. Ale to je hold diskuze. Ale myslím, že na Omlzení chodí inteligentní a normální holky, které se vždycky nějak domluví.

Myslím, že je tady vidět, jací lidi jsou. A to nejde ani o život. Kdyby o život šlo, tak se navzájem asi ukamenujeme.

Ale faktem zůstává, že sem chdí celkem sympatický holky

Reaguji na snupalek: Tobě se omlouvám. Fakt jsem to tak nemyslela. Ale ono když na tu fotku klikneš a ona se zvětší tak, že ti ani monitor nestačí, tak je to fakt zvláštní. Jinak ti gratuluji k pěkné pleti. Všechno se dá zvládnout a z toho by si Jenny měla vzít příklad, že všechno jde, když se chce a to je svatá pravda. Je potřeba si uvědomit, že je spousta lídí, co je na to mnohem hůř, než my všichni tady a taky se s tím musí vyrovnat. Člověk nesmí brát všechno tak vážně. A jak se říká... Každý svého štěstí strůjcem. Takže přeji všem hodně štěstí při překonávání jakýchkoliv překážek!

Reaguji na monca114:

Jj, není to zrovna nejhezčí podívaná, ono to ta fotka ještě zhoršuje, ale proto jsem ji do svého profilu dala, poněvadž jsem chtěla, aby byl vidět rozdíl. Ne, že bych se s ní chtěla chlubit. Také je u toho ten komentář.

Reaguji na snupalek: nemá cenu komentovat....

Ahoj, jako fňukáním nic nenaděláš. Kdyby jsi jen trochu chtěla, tak se můžeš mnoho věcí naučit, například vaření rozhodně, Ty jsi si to ale možná vsugerovala, že to neumíš a nehodláš se to učit. Nebo máš málo motivace pro to to dělat. Já nevím, kolik je ti let, ale mě je 22, pomalu už začínám myslet na to, že jednou založím rodinu. Takže pro mě největší motor, pro to, se něco učit, nebo něco umět to, že pak to budu moct učit i své děti a že budu mít kvalitní práci, a budu schopná je dobře i peněžitě zajistit. Aby byli tvoje děti dobře živené, musíš jim dobře a pořádně a pravidelně vařit,... Jídlo je také potěšení, tak zajdi na stránky vareni.cz a dej se do toho. Pokud si myslíš, že neumíš absolutně zpívat, nezoufej a na stránkách hudebka.cz si najdi kantora pro výuku zpěvu, nebo jiných nástrojů, na které by jsi chtěla umět. Mimochodem zpěv, je jen p vyzpívání, takže kdyby jsi pravidelně zpívala klidně jen sama doma, určitě by jsi se čase vyzpívala. Já jsem chodila do zpěvu alespoň 6 let, když jsem pak ale v pubertě asi v 16 přestala, tak se mi muj zpěv zhoršil, už nevyzpívám to co dřív, ale kdyby zase pravidelně začala zpívat šlo by to zas nahoru. Malování se dá také naučit, jen to chce chtít, v podstatě vypilováním člověk namaluje vše co vidí před sebou, vždyť má tu nejvěrnější předlohu. Ani nepotřebuješ knížky, prostě vezmi tužku a maluj, pak to vybarvi podle chuti, akvarelem, pastelem, nebo pastelkama, to je jedno. Já jsem k malování, vedená už od malička, jsem z výtvarně založené rodiny, ale vše je to jen o tom nácviku, moje sestřenice si taky vždy myslela, jak malovat neumí a nikdy umět nebude, že snad um malovat je genetický, ale pak se jedny prázdniny, kdy jsme u dědy malovali krásně vymalovala. Sport je jenom o tom se přinutit. Jistě, že někdo má slabí metabolismus, nebo při poruše štítné žlázy jako mám já, nemá takovou výdrž, a je rychleji unavený, ale ani tak to člověka neomezuje k životu beze sportu. Kondička se musí jen nasportovat, tak

Ahoj, jako fňukáním nic nenaděláš. Kdyby jsi jen trochu chtěla, tak se můžeš mnoho věcí naučit, například vaření rozhodně, Ty jsi si to ale možná vsugerovala, že to neumíš a nehodláš se to učit. Nebo máš málo motivace pro to to dělat. Já nevím, kolik je ti let, ale mě je 22, pomalu už začínám myslet na to, že jednou založím rodinu. Takže pro mě největší motor, pro to, se něco učit, nebo něco umět to, že pak to budu moct učit i své děti a že budu mít kvalitní práci, a budu schopná je dobře i peněžitě zajistit. Aby byli tvoje děti dobře živené, musíš jim dobře a pořádně a pravidelně vařit,... Jídlo je také potěšení, tak zajdi na stránky vareni.cz a dej se do toho. Pokud si myslíš, že neumíš absolutně zpívat, nezoufej a na stránkách hudebka.cz si najdi kantora pro výuku zpěvu, nebo jiných nástrojů, na které by jsi chtěla umět. Mimochodem zpěv, je jen p vyzpívání, takže kdyby jsi pravidelně zpívala klidně jen sama doma, určitě by jsi se čase vyzpívala. Já jsem chodila do zpěvu alespoň 6 let, když jsem pak ale v pubertě asi v 16 přestala, tak se mi muj zpěv zhoršil, už nevyzpívám to co dřív, ale kdyby zase pravidelně začala zpívat šlo by to zas nahoru. Malování se dá také naučit, jen to chce chtít, v podstatě vypilováním člověk namaluje vše co vidí před sebou, vždyť má tu nejvěrnější předlohu. Ani nepotřebuješ knížky, prostě vezmi tužku a maluj, pak to vybarvi podle chuti, akvarelem, pastelem, nebo pastelkama, to je jedno. Já jsem k malování, vedená už od malička, jsem z výtvarně založené rodiny, ale vše je to jen o tom nácviku, moje sestřenice si taky vždy myslela, jak malovat neumí a nikdy umět nebude, že snad um malovat je genetický, ale pak se jedny prázdniny, kdy jsme u dědy malovali krásně vymalovala. Sport je jenom o tom se přinutit. Jistě, že někdo má slabí metabolismus, nebo při poruše štítné žlázy jako mám já, nemá takovou výdrž, a je rychleji unavený, ale ani tak to člověka neomezuje k životu beze sportu. Kondička se musí jen nasportovat, ta se v tobě nezrodí jen tak. A i pro ty co mají slabší metabolismus a výdrž jako já tu jsou sporty méně náročné, jako lyžování, jízda na kole, na bruslích,... Také se najdou například lidi, kteří se mají třeba špatné reflexy, takže, než zareagují, na míč, který na ně při volejbale letí, tak, je míč na zemi a oni pak mají pocit, že jsou neschopní, ale právě pro ty jsou tu jiné sporty. A třeba chození na výlety je dobrý začátek. Jistě do tebe nevidím, ale myslím si, že pramen toho, že lidi tvrdí, že neumějí psát (třeba jak ty říkáš články), je to, že mají načteno málo knih. Když jsem nastoupila na vysokou školu a četla svá první skripta říkala jsem "sakra, takhle odborně se já vůbec neumím vyjadřovat", ale stačilo přečíst pár dalších skript, pár publikací a hned to šlo lépe. Psaní jsem si také vypilovala, už od útlého dětství jsem psala pohádky, vyprávěla je mladšímu bráchovi, pak jsem začala psát divadelní hry pro dědu, které jsme mu pak s jeho divadlem po tatínkovi hráli, pár povídek,... Také mi hodně pomohlo psaní slohových a seminárních prací ve škole. Pokud máš ráda třeba romantické příběhy v časopisech, nebo romantické filmy od Rosamundy Pilcher a myslíš, že tyhle romantické příběhy by jsi měla fantazii, nebo jsi i někdy nějaké vysníváš ve své mysli, mysli, myslím, že by byl dobrý začátek právě, psaním těchto příběhů. Navíc, uvidíš, že po několika letech, či desítkách letech, budeš, strašně ráda, že si to budeš moci přečíst a to by pro tebe mohl být alespoň trošku motor. Co se týče tance, myslím, že snahou se dá vypilovat. Když jsem mého bráchu obdivovala na profesionální soutěži v Salse, řekl mi, že je nejkrásnější, že tohle je ve všech, jen mnoho lidí, to nepustí ven, že kdybych Salsu začala také tancovat a trénovala bych, uměla bych to stejně krásně jako on. Stačí aby člověk okoukal pár triků, jak kroutit prdelkou a je to doma. S o paměti jsem slyšela, že se musí trénovat. Můj děda, který se již od nástupu na Karlovu universitu, jako vysokoškolský profesor a vědec zabývá procesy buněk, mi vždy říká, že člověk se musí neustále něčemu učit, logicky myslet, cvičit svůj mozek, aby mu nezakrněl. Je pravda, že můj děda, to někdy až přeháněl a místo natírání plotu, nás raději hnal do počítání matematiky, ale něco na tom určitě bude. Nevím, přesně jakou paměť myslíš, jestli krátkodobou, nebo dlouhodobou, ale je taková jedna snad pravda (tedy já tomu věřím), že v mozku se ti uchová, jen to co opravdu chceš, co je pro tebe důležité a použitelné. Z vysokoškolské Chemie si toho příliš nepamatuji, tak akorát, jaký je rozdíl mezi nasycenými a nenasycenými mastnými kyselinami- chemie mě nebavila, byla to pro mě blbost a tak mě toho moc v v paměti nezůstalo. Za to jiné předměty, které mě alespoň trochu bavili a věděla jsem že mi k něčemu budou (například zákony o životním prostředí), tak ty jsi pamatuji. Takže nezoufej. A To že zapomeneš přítelovi vyprat ponožky není žádná tragedie, protože jsou to jeho ponožky a tobě to každá ráno napřipomene prázdný šuplík na ponožky, protože do jeho se nedíváš. To je úplně normální. Pokud tě tvá špatná paměť omezuje, tak si zařiď dijářek a vše si tam piš. Pokládej si ho na noční stoleček vedle postele a vždy když ti ráno zazvoní budík, uvidíš a ho a koukneš se do něj.
A na konec jedna věta, kterou dosti používám "za co se nepochválíš sám, za to pochvau nemáš"

Dělaní věcí pro vás musí mít nějaký smysl, aby jste se k tomu donutili. Každá si musí najít svůj smysl, který jeho dost popožene. Pro mě je smyslem to, že když budu tyhle věci dělat a budu je umět a znát, budu pak mít v budoucnu hezčí život. Když se naučím tomu všemu co mě učí na vysoké škole, budu pak mít snad větší šance získat práci a vydělám více peněz na baráček. Když budu umět dendrologii a botaniku, budu pak na procházkách v přírodě, říkat dětem, co na rostliny poznáváme a i oni se to časem jednoduše naučí. Když budu sportovat, bude mi pak svět přicházet krásnější, protože budu spokojená se svojí postavou. Když budu umět alespoň trochu zpívat, budu moci svým dětem zpívat ukolébavky a učit je české lidové písně a nebudu se muset stydět zpívat se známími u táboráku. Když budu umět malovat, budu si pak moci sama namalovat obrázky do svého domečku, který chceme určitě jednou s přítelem mít. Když se naučím vyjadřovat a komunikovat si lidmi, lépe pak seženu doufám seženu práci a bude se mi lépe jedna s klienty a věřte že strach z komunikování se dá odbourat. Mě k tomu nejvíce dopomohla brigáda, kde jsem dělala prodavačku, takže doporučuji. Když budu umět psát odborné články, třeba se mi pak splní sen redigovat v zahrádkářském časopise, nebo vydat svou knížku. Pohonů mám mnoho, ale věřte, že tím největším je mi má pomyslná budoucí rodina.