Rakovina - dá se jí vůbec vyhnout?

Na druhou stranu u nehod to je většinou rychlé a jasné. U rakoviny můžeš mít naději, která nakonec může vyhasnout. To mě děsí asi nejvíc.

Reaguji na indulona: Horšího-mohla jsem se zabít v autě, nebo zůstat po zbytek života ochrnutá-to je podle mě horší, než celá rakovina

To se mi právě stalo u babičky. Když jsem jí viděla naposledy, cpala se v nemocnici palačinkama, co jsem jí přinesla a smála se. Za 3 dny jí moje druhá babička volala na mobil, měla ho vypnutý. Jelikož se jí pořád vybíjel a ona si toho nevšimla, myslela jsem si, že to tak bude i v tomto případě. Tak zavolala dědovi a ten jí pověděl, že babička zemřela. Nechápala jsem.
U dědy se to pak čekalo, takže to nebylo "tak strašné."

Reaguji na indulona: Ale dokud ta naděje je, tak stojí za to bojovat

Reaguji na Neferr: Rakovina má dopad nejen na nemocného.

Moje babička zemřela na rakovinu. Dlouho bojovala, dlouho vyhrávala. Nakonec ale stejně prohrála. Samozřejmě to bylo hrozné. Dlouho se trápila, léčbu snášela špatně, bylo jí pořád zle. Když ji bylo lépe, měla další cyklus chemo. Pak najednou zemřela. Ale u starších lidí člověk tak nějak počítá, že jednou přijde konec... Loni mi zemřela druhá babička, bylo jí 83. Už tak 10 let byla na tom špatně, chvíli v nemocnici, chvíli doma. Tak nějak jsme byli už připravování, že může kdykoliv zemřít. Ale stejně to bolí. Ale jak jsem napsala, u starších lidí se s tím tak nějak počítá. Před 5 lety mi zemřel stejně starý kamarád - na epilepsii, nečekaně. S tím člověk rozhodně nepočítá. Nejdřív tak za 30 let. Ale ne v 21 letech.

Reaguji na indulona:
Babi bratranec zemřel na ca plic, den předtím se mu ulevilo, byl bez bolesti a snědl svůj milovaný oběd s rodinou a v noci ve spánku zemřel. Všichni jsme byli rádi, že umřel šťastný a bez bolestí.

Reaguji na aksile2aksile: Přesně tak. Dokud je naděje, MUSÍ se bojovat. Přesně i to ochrnutí mě napadlo. To je horší než bojovat s rakovinou. Podle mě.

Vzhledem k tomu, že přítel měl rakovinu varlete, tak možná budeme rádi za jedno miminko, ale i to nám ke štěstí bude stačit. Protože máme jeden druhého. A to stačí. (A kdyby nešlo přirozenou cestou - chemo zabíjí totiž spermie - máme zmraženo ve spermabance)

Reaguji na LittleCharm:
Mě je hlavně líto dětí, když je vidím v nemocnici, oni jsou tak hrozně stateční a berou to jinak, tak dospěle. Přece jen u starších lidí si říkáš, že prožili celý život, ale ty děti a mladí lidé, to už je pak jedno jestli to byla rakovina nebo nehoda. Sakra už zase brečím.

Reaguji na Neferr: Ano, ten pohled na děti a miminka je strašný-obdiv všem lékařům a sestřičkám, co se tam o ně starají

Reaguji na Neferr: Já se hodně divila na onkolologii. Ano, bylo tam hodně starých lidí - babiček a dědečků. Ale taky tam bylo dost lidí pod 30!! Fakt jsem nevěřila vlastním očím.

A co teprve děti, těch je mi také moc líto. Člověk si dítě přeje a doufá a věří, že bude zdravé, že s ničím takovým se v mladém věku nesetká a že zemře nejdřív v 90 letech a to až po svých rodičích ))

Reaguji na LittleCharm: A vám přeju hodně úspěchů při pokusu o miminko Já měla rakovinu "ženských orgánů", takže děti už mít nemůžu. Naštěstí jsem ještě před tím, než jsem onemocněla děti nechtěla, tak to není taková tragédie. A přítel už jedno dítě má a další nechce, takže i v tomto se schodneme

Reaguji na aksile2aksile: Můžeme se snažit až 2 roky po chemo. Dřív jsme stejně nechtěli...

To je mi moc líto, že nakonec nemůžeš mít dítě... Hlavně, že jdi zdravá. Že jsi se vyléčila. A pokud na Tebe náhodou nějaké mateřské pudy přijdou, tak existují i jiné způsoby, jak mít dítě A koneckonců, štěňátka taky nejsou špatná My máme zatím kočičí mimi a je to už pěkný puberťák. Někdy je na vrácení Ale nedala bych ho, mazlíka našeho. dělal příteli při nemoci společnost, když jsem byla občas v práci. Nehnul se od něho.

Jo pejsek asi bude No jak říkám, nejsem zrovna mateřský typ, jsem dost zaměřená na práci, která požírá hodně času, musím dost cestovat, i s přítelem hodně cestujeme, takže pro nás není mimi tím nejdůležitějším.

Reaguji na aksile2aksile: Tak to je dobře. A pokud přítel už jedno dítě má, tak to pak už bude jen na Tobě, jestli budeš dítě někdy chtít Přeju Ti hlavně to zdraví a užívej života, ale to Ty už děláš, že? Život se totiž musí prožít, nikoliv jen přežít... A cestování je svělá volba užití si a prožití )))

Reaguji na LittleCharm: DíkyAno užívám si života každý den. A ostatním radím to samé Tobě a příteli hodně štěstí do budoucna, je skvělé, že jste si oporou a zvládli jste tuhle nepříjemnou kapitolu života. Hodně štěstí