Nechci spát se svým přítelem

Taky jsem si myslela, že si toho svýho naučím, ale zjistila jsem, že je to blbost a byl to akorát ztracený čas. On byl nezkušený a ani mu to nešlo a to mu už bylo 30. Musela jsem mu říkat, co by měl dělat, pak samozřejmě dělal vždy to samé a já z toho při vzpomínce na svoje bývalé, kteří věděli, kam sáhnout, co dělat a byli plní invence, už to nedávala. Taky jsem se snažila si představovat někoho jiného a tak, ale nikdy předtím s jinýma jsem to dělat nemusela a mně to akorát kazilo ten požitek. Jinak to byl pěkný chlap, šikovný, hodný atd., ale byli jsme jak nejlepší kamarádi nebo sourozenci. Tak to za nás rozsekla jiná. Třeba jí to s ním půjde, ale moc tomu nevěřím, když jemu je 35 a nešlo mu to.

určitě je možný naučit techniku...takže pak pokud si představujete třeba někoho jiného tak dojde při sexu k uspokojení... no ale já raději když to funguje z mý strany přirozeně, kouknu na něj, kouknu mu mezi nohy a nemůžu se udržet ))

Holky měla jsme to samé v manželství po dítěti. Nedokázala jsem s manželem mít sex,a probíhalo to pouze jednostranně, já to brala jen jako manželskou povinnost a pokud možno co nejmíň. Říkala jsem si, že to čas spraví...a spravil..po 20 letech se rozvádíme....teď mám 2 roky přítele a vše funguje jak má....říkám si, že je škoda těch promarněných let bez sexu...

Reaguji na dalenka: Přesně tak, i moje zkušenost

I já mám podobnou zkušenost...přítel je jinak hodný. Nemám si na co stěžovat...ale prostě jsem zjistila,že mě to s ním nebaví a ani se mi to nelíbí...Docela jsem se bála jestli se mnou není něco v nepořádku ale představy, fantazie, chuť by byla a je když nejsme spolu a pak když má přijít co k čemu tak to vyprchá....Na předchozí stránce psala slečna, že to tak měla se všema partnerama...takže se přidávám...v začátcích ok po delší době prostě nechuť s dotyčným spát...s nynějším přítelem mě odrazuje i líbání...Nevím co s tím, jak to řešit...myslela jsem,že se to srovná....

Já si myslím, že je to všude po čase úplně stejné..

Také můžu potvrdit, s jedním bývalým jsem po 7-8 letech měla pocit, že je jak můj bratr nebo tak neco...absolutní nechuť s ním spát, i když byl velmi dobrý milenec. Pomáhalo jen uchýlit se do světa fantazie, ale i tak jsme se nakonec rozešli. Taky proto, že jsem měla pocit, že mi "utíká" život okolo....že bych chtěla zažít víc a ne se jen s něčím smiřovat. Takže za mě asi rozchod, anebo nějakou velkou změnu -trojku apod.

Reaguji na smutnáholčička:
Asi v tom bude něco víc, já jsem s přítelem přes 6 let a sex s ním je pořád lepší, nedokážu si představit že by jsme to nedělali, stačí mi cítit jeho dech.. myslím že to bude spíš tím jak píšeš že není moc dobrý milenec, určitě jste spolu již o tom mluvili, když jste spolu tak dlouho nebo ne ?

Myslím že v tomto případě by se měl snažit spíš přítel, určitě taky cítí že není "něco" v pořádku, tak by se měl snažit, romantická večeře, příjemná masáž a ono by to třeba šlo, jenže je taky otázka, jestli ho vůbec napadlo že to neklape, chlapi jsou v tomhle podle trošku zabedněný

já jsem s přítelem 7 let, je pravda že intenzita sexu je o něco nižší (ikdyž je to možná tím, že přítel dělá často noční a je pak utahaný) ale na sex s ním se těším.
Je to již delší doba, co jsi psala svůj příspěvek, jak se situace mezi tím vyvrbila ?

V podobném vztahu jsem byla několik let. Bývalého přítele jsem měla hodně ráda, rozuměli jsme si. Imponovala mi jeho inteligence, přehled, vtip a šarm ale co se týče sexu, nicmoc. Po rozchodu jsem si našla jednoho milence a najednou jsem se sexu nemohla nabažit, bylo to úžasné a já jako bych najednou rozkvetla.
Byla jsem překvapená jak moc se mi to líbí.
Už bych nebyla s mužem, se kterým by mi to v sexu nefungovalo. Myslim, že s přítelem máme tak hezky vztah taky díky tomu, že si rozumíme v posteli.

Ať se rozhodneš jakkoliv, držím Ti palce.

Ahoj holky,

nemůžu založit nové téma, ale jsem dost bezradná, tak snad se najde někdo kdo mi pomůže.

S přítelem bylo všechno v pohodě. Hodnej kluk, kterýho jsem milovala. O prázdninách dostal velice dobrou nabídku jet na víc jak půlroku do Kanady a mě chtěl vzít s sebou. Moc dlouho jsem se nerozhodovala a řekla, že pojedu s ním, že to bude dobrá zkušenost. Všechno probíhalo skvěle až poslední týden před odjezdem se to zvrtlo. Za prvé jsem se zakoukala do jednoho kluka, se kterým jsem ale nic neměla a najednou mi tak nějak došlo, že už toho svého nemiluju. Mám ho strašně ráda, ale už jen jako kamaráda. Najednou mi vadí některé věci co řekne, jsem na něj skoro alergická a je mi to hrozně líto vůči němu. Každopádně teď už jsme necelé 3 týdny v Kanadě a já nevím co mám dělat. On mě miluje hodně a já mu nechci ublížit, chci abychom jsme byli kamarádi. Jenže bydlíme tady spolu sami a já nevím co by bylo, kdyby jsem mu to řekla. Takže nevím jestli mu mám říct, že bychom jsme si měli dát pauzu nebo počkat těch 7 měsíců nebo se s ním definitivně rozejít. Já jsem se s klukem nikdy nerozešla, takže pořádně nevím jak na to.

Snad mě někdo pochopíte a buď se podělíte o své zkušenosti, případně napíšete co vás napadne.

Jo a jen chci dodat, že bych se s ním chtěla rozejít, kvůli nějakému pobláznění z jiného kluka, vím že u něj nemám šanci. Jen už mě ten můj bohužel nepřitahuje :/

Tak dá se klidně čekat těch 7 měsíců, ale připrav se, že to bude dost těžké pro tebe a vyčerpávající - budeš se muset přetvařovat a překonávat, tvoje alergie na něj se začne stupňovat a nakonec už ho třeba nebudeš moct ani vidět a slyšet...to může trvat různě dlouho.
To záleží na tobě, jestli myslíš, že by jsi to sama bez něj tam zvládla, nebo jestli máš možnost odjet zpět, nebo jestli to u tebe ještě není tak hrozné a dá se to nějak s ním vydržet.

Taky se mi to stalo, milovala jsem ho a nedala jsem na něj dopustit, jenže po pár letech jsem mu nechtěla dát ani pusu..líbat se s ním a do sexu jsem se musela hodně moc nutit, ikdyž je to hrozně hezkej kluk a první 3 roky byl sex naprosto v pořádku, vzrušoval mě..ale pak prostě nic...vyhýbala jsem se tomu, jak jsem mohla...rozešli jsme se. Takže takhle..