Strach ze soch

A to bylo jen menší muzeum v Českém Krumlově, nedovedu si představit,že bych byla v Londýně v tom obrovským muzeum Madame Toussand.

Mám to úplně stejně. Pak ještě nemusím velké loutky, ty, co se třeba prodávají jako suvenýr v Praze. Těm se taky vyhýbám obloukem a nevím proč.

Já taky ne, fuj...mně připadají odporní, vtipní ani omylem!

To mám taky. Zrcadla nemusím. Ostatní tady zmíněné mi nevadí.
Jinak jako dítě, ale ještě i později, jsem měla strach z aut, hlavně těch velkých, Tater apod.. Potkat tatrovku na cestě, kde bych byla sama, strchem bych asi skočila do příkopu nebo na strom.
A taky mě v dětství děsily auta - ty staré oktávie. Kolem nich jsem chodila velkým obloukem, naháněly mi hrůzu.
Pak ještě i ty tmavě hnědé/černé kliky u dveří, naštěstí jsme doma žádnou neměli, jinak bych si večer ani nedošla na WC.
Každého něco děsí, že jo.

Tak to chápu...já nesnáším klauny a hadrové paneny..hruuza..jinak zminovaná zrcadla v noci taky nenavidím..nepodívala bych se nikdy po tmě do žádného..Ale sbírám porcelánové panenky..takové ty nadherné, oblečené(viz. foto) ty mi nevadí , i když když ted na ně koukám jsou opravdu jako z hororů..ale jsou krásné

Reaguji na Ziralka:
Já se zase bojím že se tam v šeru nebo tmě podívám a uvidím za sebou něco stát :XX

Reaguji na radana:
A to se bojíš i když vypadají jako slavné osobnosti? Já bych se !normálních" lidí z vosku taky bála,ty celebrity mi ale přišly v poho

Tak to já mám nepříjemné pocity z lidí, co jsou za něco převlečení, třeba i maskoti apod. Jinak do zrcadel a oken v bytě se v noci taky nerada dívám, ale to spíš po shlédnutí pár hororů, vždycky se bojím, že uvidím i něco jiného než sebe samu

No mě právě děsí ty skutečné postavy. Nevím jak to vysvětlit,je mi to hrozně nepříjemné, prostě mě z toho mrazí.Vypadají jako oživlé mrtvoly a z toho já jsem právě na mrtvici.

A zároveň mi vadí ten pohled- ten mrtvolnej,strnulej pohled.Fuj.Bych se tam položila.

[cituji=Chrisstina]
Chrisstina Poslat zprávu

ReagovatKliknutím vložíte jméno do svého příspěvku.
Označením textu a kliknutím vložíte citaci.
Tak to já mám nepříjemné pocity z lidí, co jsou za něco převlečení, třeba i maskoti apod. Jinak do zrcadel a oken v bytě se v noci taky nerada dívám, ale to spíš po shlédnutí pár hororů, vždycky se bojím, že uvidím i něco jiného než sebe samu [/cit

Taky něco podobného zažívám.Ale já jsem fakt asi pošahaná hororama, při nich se příjemně bojím a pak to dopadá tak,že mi vadí i vosková figurina v muzeu.

Strach z klaunů je coulrofobie,jsem se dočetla.

Mně by spíš zajímalo,z čeho tyhle všechny fobie vznikají Mimochodem DM mám ráda,ale potkat mě tam tohle,tak nevím nevím....
http://www.cirkusjinak.cz/news/76/121/Zakazniky-v- drogerii-vitali-klauni/

Reaguji na Tereza1986: Fuj, chce se mi zvracet...
ěščř

No nesnáším porcelánové panenky ten výraz mě fakt děsí, jinak v dětství jsem měla fakt hnusný sen, který se mi zdál docela dost často, jak ležím po tmě v posteli a přede mnou se ve vzduchu objevuje klaunovský opravdu děsivý obličej, který se mi vysmívá a přibližuje se a jakmile zmizí, objeví se další a zase se vysmívá a přibližuje. Měla jsem z toho opravdu někdy příšerný stavy. Dodneška mi je děsně nepříjemný klaun z McDonaldu Asi jsem měla hodně velkou fantazii, protože jsem jednou usnula odpoledne na posteli utahaná z výletu a cítila jsem, jakoby si na mě někdo sedl, někdo lehký, pak jsem chodila kolem plyšáků obloukem. jinak sošky, panenky, barbieny.... nic prostě nic už jsem nechtěla domů dokonce jako malá když jsem měla jít spát, tak jsem posbírala všechny mědvědy a panenky a všechno, co mělo obličej a zastrkala je někde, kde na nich nebylo vidět a ráno jsem je zase pracně vytahovala prostě pako dneska nic takového v bytě nemám a jsem spokojená, abych se nebála měla jsem jednoho plyšového medvídka, kterého jsem dostala od mámy, která ho dostala jako malá, byl ucuchtaný, špinavý a potrhaný, ale toho jediného jsem se nebála,a toho jediného jsem si brala do postele a věřila tomu, že on mě hlídá od těch ostatních, ani si nedovede představit ty stavy, když jsem se občas probrala a nemohla ho v posteli najít a on chudák jenom spadl, jak jsem se v noci vrtěla...

Reaguji na Tereza1986: Jak vznikají fobie? Rodíme se čistí a neposkvrnění. Fobie je "špatná" informace. Např. Arachnofobie-strach z pavouků. Podívejte se na malé dítě, které leze po kolenou po zahradě a snaží se prstíkem popostrčit nebo chytit pavouka. Je zvědavé. Co to je? Říká si. A v tu chvíli přichází hrozivá informace (nejspíš od rodiče): Fuj! Nešahej na to. To je ošklivé! Kousne tě a umřeš apod.... Od této chvíle je pavouk FUJ! A tak je to se vším. Stačí abyste zahlédli scénu z filmu, kde klaun vraždí a máte fobii z klauna. Zaslechnete, že s někým spadl výtah, představíte si to a v tu chvíli máte fobii z výtahů. A tak to jde...Já tomu říkám zvyk...špatný zvyk. Dobrá zpráva je ta, že špatné zvyky jdou nahradit. Nahradit zvyky dobrými. Již několik let nemám televizi a vůbec mi neschází!!

Ten strach jsem měla taky, bylo to než jsem šla do první třídy. Vadily mi hlavně ty nebarevné sochy venku, nejdřív utrápený Ježíš, pak už i Havlíček, i jeho maminka.Jak to přišlo, tak to i odešlo. A děsily mě i rozbité výlohy, třeba když ta díra s těmi prasklinami připomínala ošklivého zajíce. A mámina hlava na paruku mě děsila ve snu, když jsem měla neštovice. Byla v okně u šatny naší školky a klapala pusou. Původně to byla hlava nějaké přejeté paní a pak to najednou byla ta polystyrénová na paruku. Sen šestiletého dítěte, no krása.