"Nevěrná" žena - věrný manžel

Reaguji na Ciiicaaa:
Ach jak omezené. Hned rovnou nejstarší povolání. No, to je až komické.
A co je normální a není, to snad ani není nutné rozebírat, protože já nepotřebuji považovat za normální to, co je normální pro tuto společnost. Vy jste s tou společností spokojená? Tak se podívejte, kdo všechno krade a lže.Ale pseudomorálka a pokrytectví jsou té naší společnosti vlastní, a to je patrně tedy to normální. A za další co je normální, se mění. Není to tak dávno, co tetování měl jen nějaký kriminálník nebo jiný člověk na okraji společnosti. A bisexualita a další stejně tak. Tak se řiďte hlavně tím, co Vám naordinuje ta skvělá společnost.

Já jsem muž. A zároveň raději dodám, že jsem nikdy neměl problém s nezájmem žen. Nikdy jsem ani nemusel řešit nevěru ženy. Ale zároveň vím, že to je něco, co by mi samo o sobě moji lásku a úctu k ní nemohlo vzít.

Řídím se tím, co přijde normální MNĚ, tedy nelézt do postele nikomu jinému než tomu, koho miluju a s kým žiju A pokud máš problém přijmout názor někoho jiného, nezakládej diskuze

Aha, tak to mně vůbec nenapadlo, protože tady byla řeč hlavně o rozkoši, vášni, a to tyto podle mně nezažívají.
Tak nějak nemyslím, že opravdu dobrý milenec si musí platit prostitutku, takže ta klientela bude zřejmě víc nepříjemná než příjemná.

Nejsem zastánce dělení se o partnera, nemusela jsem to řešit, ale chápu, že někdo má životní filozofii takovou, že milovat neznamená vlastnit a tím pádem by připadala v úvahu i ta legalizovaná nevěra. Podle mě může něco takového fungovat s partnerem, který je na stejné úrovni myšlení jako je zakladatel/ka a myslím, že to vyžaduje velkou dávku nesobeckosti, nezávislosti, zájmu o toho druhého a úcty, kterou si ale většina lidí v dnešní době, když přijde taková situace, asi těžko dokáže uchovat, protože jsou prostě zvyklí uvažovat jinak... Neodsuzuju takový způsob lásky, jen já to tak nemám. O takovém vztahu psal P. Coelho v knize Záhir, zajímavá četba.

Aha, takže ona Ti nevěrná není, ale Ty by sis to přál? Už nevím z čí příspěvků jsem to takhle pochopila, ale trošku to tak působilo.

Žena by si to mohla opravdu vykládat jako lhostejnost, nedostatek zájmu, nelásku nebo spíš nedostatek takové té zdravé žárlivosti. Nejsme zrovna logická stvoření

Reaguji na Minette: Já jsem ale neřekl, že teď s někým chodím nebo žiji.
Tak s tím názorem, že takový muž tedy neumí milovat jsem se taky setkal. No, ale co na to říct. Vím, že když člověka miluju, tak pro něj udělám hodně. A nejspíš víc než většina majetnických kohoutů, z nichž někteří ženu uhodí a dokáží to zdůvodnit tak, že to bylo z lásky, protože ji tak hodně milují. A o ješitnosti a pseudohrdosti takových kohoutů, to by bylo na další téma.

to už je ale fakt psycho

Mimochodem co je to "cuckold" nejde mi tu citovat

Pokud to někomu nevadí, ani to, že s dotyčným bude možná sdílet i nějaké brebery, je to jen jejich věc.
Mě osobně by vadilo, kdybych partner hledal vášeň jinde a nepokoušel se oživit náš vztah. Najít si na to někoho jiného mi přijde jednoduché a takové konzumní řešení. Třeba budu mluvit jinak, až budu starší, ale na druhou stranu jsou páry kde je jiskra i po 30 letech, takže není pravidlo, že ze vztahu časem vyprchá vášeň.

Reaguji na Zuziik: No jo, klasika - nějaké brebery. To prostě každý přenáší pohlavní nemoci a každý má denně někoho jiného. Promiňte, ale tohle napsat, to je hodně dětinské. Jako když jeden známý jel do Prahy a jeho mamina pak s ním jednala, jako kdyby se tam snad měl hned s nějakou prostitutkou vyspat a nakazit se. nevím, proč to tak potřebujete hnát do extrémů.

Já ten problém nemám. Já jsem to byl, kdo psal o tom, co je normální, a co není? To jste byla Vy!

Jinak řekla bych to takhle - pokud jsou s tím oba srozumění a chlapovi to nevadí, tak proč ne - ať si každý dělá co chce. Je fakt, že je to čestnější než klasická nevěra. Ale já osobně si tohle prostě nedovedu představit už jen proto, že neumím spát s lidma, které nemiluji a nezamiluji se když jsem ve vztahu......Jasně, nikdy neříkej nikdy ale nedovedu si to prostě představit. A asi by mi i vadilo, kdyby to bylo naopak. Myslím si, že když má někdo potřebu milostný život okořenit, tak ho mohou kořenit spolu vymýšlením něčeho nového a ne hned změnou partnera.....

Reaguji na bakalářka: Tak vaše odpověď je fajn. Prostě to vnímáte takhle a je to naprosto v pořádku a pro Vás správné. A taky si myslím, že klasická nevěra je méně čestná. Jenomže některé ženy naopak vyhledávají tu klasickou, protože zákazáné ovoce chutná nejvíc, jak se říká. A pak ještě ty rady "zatloukat, zatloukat", což je taky u většiny lidí bohužel přece jen lepší. Pravda se každému bohužel říct nedá.

Tak proč bohužel - nezraní to. Je to v tomhle asi dost sporné, ale když se nevěrník přizná, tak tím většinou uleví svému svědomí ale zároveň předá tu obrovskou tíhu protějšku, což je nefér a tak trošku alibismus, odpovědnost za rozhodnutí co se vztahem bude přesune najednou na toho druhého.

Zažít určitou třeba i silnou přitažlivost jde i ve vztahu, ale když vztah funguje, nic nám v něm nechybí, tak pak není zatěžko tenhle pud ovládnout, nebo aspoň taková je moje zkušenost.

No, proč ... Že by bylo lepší, kdyby člověk mohl být upřímný. Nemusí to být jen o tom, že ten nevěrný chce ulevit svému svědomí ve smyslu alibismu. Prostě by byl upřímný, přiznal by chybu, litoval by toho ... To by mi přišlo fajn. Ve vztahu má upřímnost být. No, ale je to tak, že v tomhle ta upřímnost není možná, protože ten podvedený protějšek mu bude schopný to jedno zaškobrtnutí vyčítat celý život. Nepíšu zaškobrtnutí v tom smyslu, že to je nějaká drobnost, ale chyb se člověk dopustí i jiných, ale nejsou mu pořád připomínány. A to mluvím ze zkušeností. Ne mých, ale lidí, které osobně znám.