Možnost vrátit čas

to byly příklady, já nikdy na potratu nebyla. Ale s tou školou to mě i vystihuje. Bohužel, ve svým věku už na to tak nějak nemám náladu, odhodlání, atd. Ale je to škoda, to si uvědomuju

To je mi jasné, já to nemyslela konkrétně na Tebe.

Ahoj, já si taky zvolila špatnou školu. Vystudovala jsem střední školu v oboru mechanik-elektronik. Tuhle práci jsem ale dělat nechtěla. Při mateřské jsem začala dálkově studovat VŠ Ekonomickou a před pár měsíci ji úspěšně dokončila (téměř ve 30ti ). Chce to hodně odříkání, ale jde to! Mám teď bezva práci a ekonomie mě moc baví!

Reaguji na Lucie1983: taky si myslím, že škola jde dostudovat téměř kdykoli, nehledě na věk, když se chce, i když je to později těžší třeba s prací nebo s dítětem...
ono po dvacítce už člověk ani těch pár let sem tam většinou nepozná, kdo je mladší, kdo je starší...
takže pokud někdo opravdu chce, tak se to dá, to je super, že ses k tomu ještě odhodlala

Jako bych to psala já, jen s tím rozdílem, že já byla s chlapem 8 let. A jeste mě mrzí, že když byla máma vážněji nemocná, tak jsme se pohádaly a já ji nebyla při ruce. Do teď si to vyčítám.

Já mám ten názor, že ať si vybereš jakoukoli cestu, tak je to cesta správná, protože se učíš a ta zkušenost ti měla něco dát. Já jsem si zažila celkem dost věcí na svůj věk a taky si občas říkám, že jsem měla něco udělat jinak, ale je to minulost a kdybych měla přemýšlet, co bych měla změnit, tak se z toho zblázním. Hodně lidí žije v minulosti než aby žili v přítomnosti a nebo se naopak bojí budoucnosti a jak se jí bojí, tak zapomínají žít teď. Takže podle toho se řídím a člověku se žije mnohem lépe. Pokud nám někdo ublížil a my s tím pořád žijeme, musíme mu vnitřně odpustit, protože tím neodpustíme jen jemu, ale hlavně sobě. To se týká právě těch dlouhodobých vztahů například.

To je ale náhodou hrozně zajímavý, takový chlapský obor. A šlo Ti to?
Já zas studovala obchodku a hrozně mě to nebavilo, k ekonomice vztah opravdu nemám, vůbec tomu nerozumim a přítel automechanik je přes ekonomii a účetnictví mnohem větší odborník než já, která na to "mám školu".

No ty brďo, tak to blahopřeju, to jsi šikulka

to už je asi jedno. Ale je to strašný, když se nad tim zamyslim, zpětně fakt vůbec nechápu sama sebe a je mi ze sebe kolikrát až jako smutno, jak jsem byla blbá

No a to je pro mě právě docela těžký, odpustit sama sobě, jak jsem se chovala a co jsem si nechala všecko líbit. Samotný před sebou je mi trapně.

A jsem ráda, že jsem udělala pár blbostí. Alespoň můj život není nuda. Řešit například, že mě máma nechce pustit na párty apod.? Nebo, že spolužačka má hezčí tričko než já apod.. Jsem možná i ráda za to špatné, co mě potkalo i když to zní blbě, ale opravdu mi to pomáhá růst. Dokonce si některé věci nepřipouštím k tělu jako dříve. Žiju podle sebe a nedívám se na názor ostatních a je mi krásně. Kolikrát tu čtu diskuze jak bych to a tamto, ale ten/ta si o tom myslí apod. co na to lidi řeknou..ať si lidi říkají co chtějí vždycky budou říkat ať uděláš věci tak a nebo jinak.

Všechno chce čas. To co sis zažila mělo svůj důvod. Něčemu ses naučila. Teď tě to bude trápit a za čas se s tím vyrovnáš. Také jsem nad sebou dříve hodně uvažovala a ono to člověka tak brzdí. Ubližíla jsi? Omluv se. Ublížil ti někdo? Odpusť.

Tak ono už to je poměrně dlouho, to není jen o čase, spíš o promarněný šanci. Kdybych tenkrát řekla včas dost, mohla jsem už teď mít rodinu, kterou jsem si vždycky přála, a kterou třeba ani nebudu už moct mít, víš.
Jasně, že mě to asi někam posunulo, je ze mě "odbornice přes vztahy".

v mojí blbosti právě. Ty bys žila s chlapem, který honí milenky, nechá Tě dělat nebezpečnou práci a nakonec z Tebe ještě vysosá prachy? Asi ne, viď? No, já už taky ne, proto je mi hrozně líto, že jsem na to právě nepřišla dřív.

Jemu jsem odpustila, sobě nějak nemůžu odpustit. Každý zajde tak daleko, jak mu ten druhý dovolí. A to, že jsem dovolila, byla jen a pouze moje chyba.

Teď budeš vědět koho hledat a co si od něj nechat líbit a co ne. Já takový vztah nezažila, ale zažila jsem hodně špatného chování mimo vztah a já si musela uvědomit, že mám kolem sebe špatné lidi a začala jsem hledat jiné a i z jiných kruhů. Kolik ti je?

Už jsem našla, dávno. Ještě když jsem chodila se svým bývalým přítelem, tak jsem věděla, že musím odejít a začít žít se svým současným, co jsem teďka, ale nějak jsem se nemohla odhodlat k tomu zásadnímu kroku. Bylo to celý složitější a zamotanější.
Mám teď chlapa, který je na mě hodný, neubližuje mi, chce se mnou mít děti, na rozdíl od bývalýho, jenže nevím, jestli ty děti vůbec ještě budu moct mít, v tom právě vidim ten průšvih a tohle si vyčítám. Ze všech blbostí, co jsem kdy v životě udělala, tak tohle nejvíc.

31

Reaguji na EleanorWoods:
Přesně takový názor mám , kdybych měla řešit minulost tak mi praskne hlava..Přemýšlením jak jsem mohla vše udělat jinak mohla jistě -ale nestalo se tak a už tím nic neovlivním ani nezměním.Jen můžu být ráda,že to zlé a špatné mě v něčem ponaučilo a činím tak ,abych v budoucnu nemusela řešit myšlenku,kdyby se dal vrátit čas .. Mohla jsem mít lepší školu,lépe zařízenou budoucnoust,vybrat si lepšího přítele atd... Ale neřeším to ...radši

Reaguji na EleanorWoods:
Přesně ,to nesnáším,když mi někdo radí co jak mám dělat,aby to pro okolí bylo přijatelné,nebo s kým se musím stýkat ,bavit se ..co kdo si o mě myslí Mám to těžce někde a moje názory jen tak někdo nezmění