Pes vhodný pro dítě ve věku 10 let

Sama musíš vědět jestli dcera po psovi touží a zvládla by ho. Já dostala prvního vybrečeného psa k 10 narozeninám a starala jsem se o něj SAMA, pouze finančně hradili rodiče (injekce , krmení). Ve dvanácti jsem už měla druhého , velkého , no a za pár let na rande se chodilo ve smečce

Za všechny děti hlasuji pro pejska. Ale ať děti slibují cokoli, nakonec se budou starat spíše rodiče. Máme oříška. Středně velký, veterinární péče minimální- za těch 15 let jen jedno zrnění (přetržené vazy v koleni kvůli náledí). Strašně hodný- nikdy na nikoho nevyjela a to jsme jí i tahaly za ocácek, když jedla. Celoročně je venku- má zateplenou boudu (mě osobně bavilo jí s tátou stavět). Takže já hlasuju za oříška. Nedáte za něj spoustu peněz, jsou učenliví, málo nemocní a dožívají se vysokého věku. Může tak maximálně do předsíně, protože zbožňuje špínu všeho druhu. Na mazlení doma máme kočku. Pozorovat ty dva spolu je lepší než televize. Jinak mě bylo 5, když jsem ho dostala.

Kavalír King Charles Španěl Máme jich (sice v bytě) pět, ale jsou to úžasní pejsci, sportovní, vhodní k dětem, hraví, milí, mazliví.. Zbožňuji je

Reaguji na Vanilka29:

Jorkšírský teriér je sice hravý, ale jedni známí si od nás brali štěně kavalíra, před tím měli jorkšíra a museli ho dát pryč, protože útočil na děti Já teda jorkšírského teriéra k dětem nedoporučuji. Podle mě je to celkem agresivní pes.

Já bych zbytečně nešířila paniku, že je york agresivní, pokud je pejsek od chovatele socializovaný a u nových majitelů vychovávaný, agresivní a útočný by být rozhodně neměl (až na výjimky samozřejmě) - to se pak stala někde chyba a nesváděla bych to na plemeno.
Nicméně souhlasím s tím, že york je pořád teriér, byť maličký a tak se výchova rozhodně nemá podcenit a nechat na dětech.

Jestli si tolik přeje psa, tak jí ho pořiďte. Já jako malá holka jsem se taky stále všude viděla s pejsky, milovala je, měla křečky, starala se o ně, ale nebylo to ono. Máma mi psa nikdy nedovolila. Když jsem jednou domů jako malá přinesla štěně, které mi dal do rukou jeden pán, tak u mě byla týden, já si na ní tolik za ten týden zvykla a pak jsem jí musela dát někomu jinému, protože máma dost protestovala a celý týden na mě skoro nepromluvila, ale dát ji pryč bylo to nejtěžší, co jsem kdy musela udělat. Myslím na to dokonce doteď a stále je mi to líto, je mi 22. Za mě tedy pejsek ano, vztah dětí k pejskům je úžasný, když jí bude smutno může se k němu přitulit a pejsek ji vyslechne, děti se naučí zodpovědnosti. Bydlím sama a za půl roku si konečně pořídím vysněného pejska, svého snu jsem se nikdy nevzdala a nevzdám. Pořídím si kavalír king charles španěla, je to společenské, chytré plemeno vhodné i na agillity a je přátelský naprosto ke všemu živému. Prý moc neštěká a láska k lidem je pro něj vše, ale není vhodný na zahradu, protože je nejšťastnější u lidí a rád sleduje chod domácnosti.

Reaguji na waves:
Já naopak jorkšíra nedoporučuju pro dítě vůbec. Je to maličký pejsek, děti nemají cit a mohou ho nechtíc zranit. Navíc jorkšír potřebuje pevnou ruku a výchovu, jinak je z něj uštěkané jojo na konci vodítka. Není to plyšák, i když tak působí, je to teriér, který potřebuje spousty pohybu, zábavy a vybití. Sama jorka mám, běhám s ní agility a jedinej, kdo má kdy dost sem já. Má sice 2 kila, ale energie na rozdávání.

Reaguji na Lafelay:
S tím nesouhlasím, já toužila po psovi od mala, nikdy mi ho naši nekoupili, že bych se o něj nestarala a podobný, co rodiče říkají. Ve 22 sem se odstěhovala s přítelem do bytu a pejska si koupila, mám ji přes rok a za nic na světě bych ji nevyměnila. Takže je to jak u koho, někomu to vydrží, někomu ne.

Reaguji na umlora: tak koukám, že sme stejný případ, tvůj příspěvek čtu až po napsání toho mého
Já mam jorkšíra, protože bydlím v maličkým bytě, tak aby sme se tam vešli a taky proto, že nelíná. Agility běháme taky, je to super sport a obě nás hrozně baví

Reaguji na Tofiffe:

A jo Přesně máma mi taky říkala, že bych se o to nestarala a kdesi cosi, přitom křečků jsem měla 17 a starala jsem se vzorně dokonce jsem s nimi byla i na veterině ! Za ten týden, co jsem měla to štěně, tak s ním byla taky na veterině, bylo mi tehdy 10 let, z kapesnýho koupila papání a za ten týden si mě tak získala, musela jsem ji dát pryč, tak jsem jí nesla kamarádce, předala jí a šla pryč, to štěně strašně naříkalo, vytrhlo se kamarádce z rukou a utíkala zamnou a já musela utíkat dál, i když to bylo těžké jinak bych si ji vzala. Doteď slyším ten pláč a tak jsem věděla, že je můj sen mít pejska a že se mi to jednou snad splní. No konečně bydlím sama a můžu si pejska dovolit, musím jen počkat až budu mít dovolenou, abych s ní byla první 3 týdny doma, tak budu čekat do jara, ale už se jí nikdy nevzdám