Je zlé být introvert?

tohle téma tu už bylo, a ne jednou - viz třeba zde:
https://www.omlazeni.cz/stranim-se-lidi-40-242838-0 .html

Ja som tiež svojim spôsobom dosť veľký introvert a to hlavne keď som v spoločnosti ľudí ktorých nepoznám alebo s ktroými si nemám čo povedať.
Omnoho radšej mám večery pri vínku s kamarátkou ako veľké párty a takisto nejaké to kino alebo film doma s priateľom než žúrku na chate.
Súhlasím, že je to troška i problém a mnoho ľudí si o mne myslí, že som príliš sebavedomá (ach, ako sa len mýlia) a tým pádom sa so mnou nebavia.
Taktiež som postrehla že tým že denodenne som s ľudmi, či už v práci (práca v službách) či v škole, tak mnohokrát trávim rada svoj voľný čas sama pri svojich koníčkoch a aj keď v piatok večer nezoženiem nikoho na kino či rande až tak mi to nevadí.
A tiež som si myslela že som 1 z 1000

Přesně, pak člověk neřekne už vůbec nic. A ještě jsem po tom naštvaná, protože do tý doby jsem mohla doufat, že si mé nemluvnosti nikdo nevšiml

Tak to je úplně konečná.....

Já jsem to samé a těší mě, že v tom nejsem sama
Mě to občas štve, že jsem taková, ale nejde s tím nic udělat, snažila jsem se chodit do společnosti a prostě to není nic pro mě. Jít se bavit v pátek večer a opít se s kamarády? V životě se nestalo. Snad jen 1x a to byla oslava narozenin ..
Mam rada klid, nejraději volno trávím spánkem.
Přítel tuhle vlastnost nesnáší, on je mým pravým opakem. Ale jak se říká, protiklady se přitahují

.. to mě teda vážně potěšilo, že nejsem jediná ...

jo přesně, případně : Co nám povíš?(zkráceně co povíš když jsem s jedním člověkem a nemáme si co říct) to ti lidi nevidí, že tě tím ještě více vynervujou a pak už tuplem nic neřekneš? nesnáším to...proto když jsem v kolektivu který znám a objeví se někdo nový, snažím se ho zapojit do hovoru, protože vím, jak je to nepříjemné...taky jsem introvert a mám radši klid...a pravda nejlepší je komunikace s extrovertem, protože ten vede hovor a člověk se cítí líp, navíc extroverti mají u sebe rádi někoho, kdo jim spíš naslouchá...ovšem sejít se dva introverti, tak je to hoodně náročné něco vymyslet

moje slova

To dělám taky. Je to to nejmenší, co člověk může udělat, ale spoustu lidí to nenapadne.

no tak kupodivu tohle u mě fungovalo počas střední školy. Ale bylo to spíš tím, že jsem chodila jen s kamarády, se kterými jsem se poznala, takže to nebyl problém. Diskoteky a hodně lidi, se kterými netreba mluvit mi problem nikdy nedelali. to jsem měla ráda. ale ted mi to nijak nechybi, je to už dávno za mnou.

jo jo, nebo "Proč si tak ticho?"
Nebo nesnášim když náhodou o sobě zaslyším, že ona je taková tichá...

no to si spíš myslim, že i ze dvou introvertu, je jeden min introvert jak ten druhy... takže ten by vedl rozhovor...

Jupí! Tak já nejsem na světe jediná! Holky, přečetla jsem si úvodní příspěvek a už jsem věděla co odepíšu, ale mé odpovědi jsem našla v těch vašich, tak už nemám co psát tak já to shrnu přeci jenom za sebe.
Úplně Tě, slečno zakladatelko chápu. Já třeba nemám problém mezi svými dobrými starými známými mluvit a dělat vtípky....ale když mám jít do společnosti nových lidí, cizích lidí...asi mám nějaký psychický problém. Než tam jdu, už mám ten divný pocit u žaludku, přijdu si strašně nesvá, nemluvím radši nic, než abych řekla nějakou hloupost, mlčím - pak mě mají za namyšlenou nebo za hloupou, za tu, co nemá co říct. Doslova nesnáším takové situace. Mám velký problém, až fóbii - když mě např. pozval kluk na pizzu, že si spolu zajdeme, přijela jsem a pak jsem se dozvěděla, že tam ještě budu jeho kamarádi - no málem mě postihl infarkt. Už jsem si s tím chtěla i zajít k psycholožce, protože u mě to už je opravdu extrém, snažím se takovým situacím vyhýbat.

Reaguji na LedovaKralovna:
Cituji Anietish: A samozřejmě jak je někde víc lidí (a já je NEZNÁM nebo znám jen jednoho...), tak to je pak konec, to za celý večer neřeknu nic a jsem za největšího ticháčka apod

Jen si to představím, a je mi špatně Přesně tak to mám.
A kolikrát si o mě lidé myslí, že jsem namyšlená, když nemluvím.. A přitom já bych se i docela ráda bavila.
jojo, moje slova

jo jo, já před přítelem, před rodičema, nejlepší kámoškou, nebo pár dobrých kamarádek jsem uplne bez studu, mluvim a mluvim, i vtipně...a někdy hodně...

tohle mě taky štve
já jsem se svojí stydlivostí smířená - introvert jsem hodně velkej, nikomu necpu svý problémy, maximálně lidem co hodně dobře znám, ale i tak mi to není příjemný, jsem zvyklá se se vším vypořádat po svým...často jsem i ráda sama - což neznamená, že se nerada bavím, naopak mám ráda alkohol i dobrou zábavu, ale prostě s lidmi co znám a nemusím chodit někam každej večer
příjde mi, (a pěkně mě štve) že dneska ve společnosti být normální, znamená být otevřený a bavit se s každým na potkání...vždyť já jsem taky člověk, úplně normální, každý máme nějakou povahu kurňa
lidi si neuvědomují, jak nepříjemné je pořád slyšet, že jsem tichá a nemluvím

a ještě - čím víc lidí, tím méně toho ze sebe vysoukám