arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na radana:

Ano, moc souhlasím
A bydlet s nimi v jednom baráku bych asi nezvládla, potřebuji ten svůj klid, takže to Tě hrozně lituji

Jinak ten můj přítel je skvělý, ale občas má strašné vlastnosti a řeči po tátovi.
Táta i můj přítel si myslí, že žena má dělat vše a od toho je prostě žena, já byla vychovávaná, že děda babičce pomáhá skoro se vším. A on mi řekne, že jsem ženská tak mu mám sloužit. Naštěstí já si tohle nenechávám líbit, a on ví, že bych se s ním brzo rozešla, kdyby se tak choval pořád, ale on o mě nechce přijít. Kdybych si ho vzala už by si myslel, že mu patřím a tím pádem by se nesnažil to chování omezovat

Ahoj,
ze své zkušenosti bohužel musím říct, že u mě to byla konečná v minulém vztahu, bylo mi sice 19, ale věděla jsem, že jednou nechci nosit stejné jméno jako rodiče mého ex.
Já jsem hodně rodinný typ, potřebuju mít ráda svoje nejbližší a těmi by se rodina mého budoucího manžela stala - neumím si totiž představit takhle přerušit/utnout nebo nenavázat vztahy s nimi, bylo by mi to líto i kvůli dětem, které by neměly babičku a dědu. Ale chápu, že ne každý má stejný názor, takže pokud dokážeš tohle oželet a - jak radily holky - s budoucím manželem se na celém řešení shodnout, tak to nevzdávej. Já jsem se snažila hodně, ale u mě přes to nejel vlak, dneska už toho nelituju, protože vím, že bych nebyla šťastná. Ale na druhou stranu, žít se určitě dá i "bez rodičů", zvlášť pokud máš závažné důvody.

arrow
profile_image
Adluna
od 14. 10. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Tohle je docela těžká situace, vem si že by tvůj přítel neměl rád tvoji mámu/ségru/bráchu a rekl by, že se s nima nechce vídat a nechce jim pujcovat děti, ale uplně tě chápu, jelikož ted bydlím u přítele s jeho mamkou a i když je super tak třeba dává NAŠEMU (můj a přítelovo) pejskovi vylizovat talíře od jídla a to uplně nenávidim, ale nemuzu ji rict "vy jste fakt pitomá! rikala jsem vam už 150x at to nedelate" takže pokud to zustane u vidani se 2x do roka s tim že přítel tam třeba sám zajede častěji, může to v pohodě fungovat.. ale vždy je lepší, když je rodina jako jeden celek no, ale to je vzácné...

arrow
Neprodává v Bazaru

Říká se, že s manželem si bereš i jeho rodinu, ale já bych to nebrala tak strašně tragicky. Vždyť s nima nemusíš trávit tvůj volný čas, nemusíš s nima žít ani nic podobného. Prostě se to snaž hodit za hlavu a být v tomhle trochu flegmatická. V životě mě štve tolik lidí (a s nima trávím daleko víc času než s mojí vlastní rodinou) a kdybych se z každýho špatnýho člověka hroutila, tak tady už několik let nejsem. V životě si vybíráš jen přátele a partnery. Rodinu a rodinu partnera musíš chtě nechtě přijmout.

arrow
profile_image
Adluna
od 14. 10. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na VeronikaEma: to je moc krásně napsaný!

arrow
profile_image
tarabell
od 13. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na Rebecca Dammavalam:
Na jednu stranu tě chápu i když je těžké se k tomu vyjádřit, když vlastně neřekneš o co jde ale tak to už je tvá věc. Nikde není psáno,že svoje příbuzné (ať už ze strany tvé či přítele) musíš milovat, rozumět si s nimi či se pravidelně vídat. Pokud ti na rodičích přítele cokoli vadí měla bys to řešit s ním...i co se týká budoucnost a jak sama píšeš dětí...
Na druhé straně...člověk si svoji rodinu a příbuzné nevybírá...nechtěla bych vedle sebe člověka, který se mnou společnou budoucnost nechce plánovat jen kvůli nevyhovujícím příbuzným či rodině....
Docela by mě ale zajímalo o co tak strašného se jedná...to se chovají nějak špatně, vulgárně...?

Já souhlasím s tím, co tu už padlo - a to jak se na to dívá tvůj přítel? To by podle mě mělo být zásadní. Pokud tvůj názor víceméně sdílí, tak je i možné řešení Ale zkušenost vlastní nemám.

arrow
profile_image
Zdenulinka
od 1. 10. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Měla jsem podobný vztah, ale nechtěl si mě sice ještě vzít ... Bydleli jsme spolu tri měsíce, tři roky spolu jsme chodili a vztah skončil jen proto že si neuměl dupnout a říct své matce svůj názor. Ona mě neměla ráda. dělala všechno pro to aby se k ni On vrátil. Byli to smsky typu 'Danečku máš co jíst? nechceš vyprat? Zdena stejně asi nemá na tebe čas' ... nakonec se ji to povedlo. mám teď nového přítele jsem šťastná, on je doma u maminky ... Přeji mu jen to nejlepší ale s touhle furíí si bohužel delší vztah nenajde. Mám názor, pokud si nerozumíš s rodinou svého přítele tak NEBRAT! ...

Já jsem asi jediná, které takové chování připadá sobecké a nedospělé. Nechtěla bych narazit na člověka, který by mě měl problém přijmout jen kvůli mé rodině, kterou jsem si nevybrala.

arrow
profile_image
marilyn
od 12. 8. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

myslím, že to moc řešíš. pokud bych si přítele vzít opravdu chtěla, tak pro mě jeho rodina nebude překážkou. ano, nechceš napsat, co ti na nich tak strašně vadí, ale upřímně řečeno mě osobně napadá jenom pár takových nezkousnutelných záležitostí. a i v tom případě by mě to asi od přítele a svatby neodradilo, protože jde přece především o vás dva. a styky s rodinou nemusí být přece nijak extrémně časté.

Cituji BlackCoffee: Já jsem asi jediná, které takové chování připadá sobecké a nedospělé.

Možná proto, že neznáš to pozadí. Zakladatelce rozumím, řeším to stejné. Přítele si vzít chci a mrzí mě, že jeho rodiče nám zřejmě na svatbu nepůjdou. A to prvního 3/4 roku to bylo dobré, jenže když zjistili, že jim nebudu sloužit jako jejich syn, neodstěhuju se tam, tak otočili a teď jsem ta, která jde po majetku (mám svůj dům a kdybych ho prodala, tak budu z mých peněz financovat rekonstrukci u nich, ale to jim můžete vysvětlovat horem dolem), a která jim bere syna (rozumějte otroka). Kdo to nezažil, nepochopí. Jak bys reagovala na to, když bys věděla, že tvoji tcháni nebudou vozit kočár jen proto, že chodit s kočárem po vesnici je přece ztráta času a je to trapné? Já se třeba snažila dělat vstřícné kroky, naposledy o Vánocích, ale když člověk vidí a cítí, jak tam není vítaný, že nereagují na jakékoli pokusy o konverzaci, nemluvením trestají svého syna, tak už mě pak taky opouštějí síly být stále vstřícná, když cítím tu zášť.

arrow
profile_image
iveta s
od 4. 9. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na Pettttrushka: Souhlas třeba se nezmění úplně...ale je to bohužel tak

Ještě jsem zapomněla říct, že je důležité, jak se k tomu staví Tvůj přítel. Ví o Tvých obavách? Víš, že se na něj můžeš spolehnout a opřít se o něj? Bude souhlasit s Tvými podmínkami, že tam třeba budete jezdit jen 1x za měsíc?

arrow
profile_image
Lorraine
od 3. 9. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Pokud je tvůj přítel člověk, který se tě dovede před rodinou zastat, jsi u něj na prvním místě, má to v hlavě srovnané, máte stejné priority, nebojí se říct rodině svůj názor a stát si za ním, nebojí se řešit konflikty s rodinou, umí jim říct důrazně ne, pak myslím, že by se to dalo zvládnout.
Hlavně se nenechej zlákat na společné bydlení s jeho rodinou.

arrow
profile_image
DanielaM
od 10. 9. 2007
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Říká se, že jaký otec, takový syn. Nevíme sice, v čem ti jeho rodiče nevyhovují, ale měla bys být obezřetná, aby se tvůj přítel/manžel časem nezačal chovat jako jeho otec. Většinou jak se chová jeho otec k jeho matce, tak se on jednou bude chovat k tobě. U mých rodičů tohle určitě platí.

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené