Možnost vrátit čas

Reaguji na Ellenuschka:

Tak já bych určitě odešla dřív odbývalého. Byla jsem s ním 3,5 roku po 2 letech se ke mě choval jak se choval a já si namlouvala, že se to změní - NEZMĚNÍ. Tak toho ani ne lituji, ale říkám si, že už tohle nikdy neudělám...

JJ, to jsme my ženy..., myslíme si, že se to zlepší, ale opak je pravdou...

Tak já na to koukám trošku jinak . Já bych právě nic nevracela, jsem spokojená kam jsem došla a doufám, že to bude lepší a lepší. A to co jsem zažila, i to špatný, mě právě utváří a díky všem tem zkušenostem jsem to prostě já

Ahoj. Zajímavé téma, byť si myslím že všechno v životě se děje tak jak má a z nějakého důvodu, který nám ovšem často zůstane utajen. Příklad - žila jsem s kreténem který mě ožebračil, ale důsledkem toho co se stalo, se můj život ubíral cestou která mě dovedla tam, kde jsem dnes, a jsem nesmírně šťastná.

Jo a ještě něco. Před časem jsem udělala rozhodnutí, které mě posunulo někam, kde jsem byla nespokojená a nešťastná. A stálo mě to hodně peněz a hodně psychických sil, ale dokázala jsem to "vrátit" zpátky. Život celý překopaný, ale nelituji a dnes jsem, jak už jsem psala, tam kde jsem vždycky chtěla být a mám pocit, že můj život nemůže být lepší

Jsem na tom podobně. S mým ex jsem se trápila 4 roky a on mě, jako koule na noze, táhl ke dnu. Částečně s tím i souviselo těžké studium, které jsem nakonec nezvládla. Nicméně teď jsem spokojená a dalo by se říct, že jsem "jen" ztratila pár let života a pár peněz. Dost mě to mrzí, ale co nadělám.

Moje chyba byla, že jsem málo přemýšlela a žila ze dne na den. Měla jsem si stanovit priority, snažit se nejenom pracovat, ale i vydělat. Měla jsem se snažit být finančně nezávislá. Mám dva bratry mladší, mají spousty peněz, nemovitosti, já jsem nevybudovala nic. Měla jsem se učit jazyky a jít pracovat ven. Věra Chytilová říká, že pro mladé lidi je nejdůležitější neztrácet čas- a to já ztrácela, vinou své blbosti, strachu a komplexů.

Reaguji na Ellenuschka:
Já bych taky čas nikdy nevrátila,ikdybych měla tu možnost. Zažila jsem hodně špatných věcí, ale myslim si, že všechno, co se mi stalo mělo svůj důvod a posunulo mě to dál.....

Reaguji na Pariiisss:
jo přesně, akorát že já byla mnohem tupější a trvalo mi to o mnoho dýl než Tobě
Přitom jsem "měla" chlapa, který by o mě stál, jen jsem se mu to bála (!) říct, že bych chtěla být s ním, protože jsem se bála, že by mě odmítnul. Teď toho lituju, sice jsme nakonec spolu a já jsem strašně šťastná, že ho mám, ale kdybych to udělala dřív, mohla jsem už dávno mít děti, po kterých jsem toužila a chci furt, ale vzhledem k mýmu aktuálnímu zdravotnímu stavu je to bohužel (zatím) nereálné. Tak uvidim, jestli mi osud tu šanci dá nebo jestli jsem si ji špatným rozhodnutím pros.rala úplně.

Tak to máš samozřejmě pravdu, ale dost na tom, co člověk zažije "zvenku", co neovlivní, ale že bych si klepala na rameno, jak mě utvářej pros.raný šance, to ani né. Ale na Tvém způsobu nahlížení na to je taky velká pravda, je to prostě zase jiný úhel pohledu a věřím tomu, že život s tímto názorem, může být mnohem šťastnější, než moje nimrání v "coby kdyby"

... omylem zasláno 2 krát

Vybrala bych si jinou střední školu, měla bych teď vše lehčí.

dtto

Ahoj, určitě je také za mnou spousta špatných rozhodnutí, ale říkám si, že kdybych je neudělala nebo se nestala nějaká věc v mém životě, že bych to nebyla já. Neměla bych své myšlenky, svůj život... Nakonec stejně skončíme na cestě životem, kterou jdeme a zjistíme, že ta je prostě ta nejlepší...

Reaguji na Ellenuschka: Mám právě pocit, že když se věnuje energie tomu - coby kdyby - minulosti, tak se nemůžeš plně soustředit na přítomnost . Takže já se soustředím na to co chci jinak hlavně ted, a že toho je , ale přesto jsem štastná.

No jo, ale třeba by se tvůj život ubíral tou cestou i bez toho špatného, co se stalo.
Nevěřím, že vše se děje z nějakého důvodu. Vždyť svět je hrozně nespravedlivej a hodný a poctivý lidi vždycky odnesou to nejhorší. Vidím to všude kolem sebe, hlavně třeba co se zdraví a nemocí týče.